29 Cdo 1744/2020

29. 04. 2021, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • 549/1991Sb. - § 4 odst. 1
  • 549/1991Sb. - § 9 odst. 1
  • 549/1991Sb. - § 9 odst. 2

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu


29 Cdo 1744/2020-328



USNESENÍ


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Rostislava Krhuta v právní věci žalobce WEG México, S.A. de C.V., se sídlem Carretera Jorobas - Tula Km 3.5, Manzana 5, Lote 1, Fraccionamiento Parque Industrial Huehuetoca, Municipio de Huehuetoca - 54680 - CD. de México y Área Metropolitana, registrační číslo WME990813BAA, Spojené státy mexické, zastoupeného JUDr. Vítem Horáčkem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Václavská 316/12, PSČ 120 00, proti žalovanému Raiffeisenbank a. s., se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 78, identifikační číslo osoby 49240901, zastoupenému Mgr. Pavlem Strnadem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Dlouhá 730/35, PSČ 110 00, o zaplacení 3 675 000 EUR s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 55 C 32/2018, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. ledna 2020, č. j. 30 Co 3/2020-276, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Odůvodnění:


1. Usnesením ze dne 4. listopadu 2019, č. j. 55 C 32/2018-258, Obvodní soud pro Prahu 4 zastavil řízení o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. srpna 2019, č. j. 55 C 32/2018-233, pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).2. K odvolání žalobce Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

3. Odvolací soud, cituje § 4 odst. 1 písm. b/, § 7 odst. 1, § 9 odst. 1 a odst. 4 písm. c/ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, jakož i judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, uzavřel, že soud prvního stupně nepochybil, když zastavil odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku za podané odvolání. Žalobce nezaplatil soudní poplatek ve splatnosti (při podání odvolání), ani po výzvě k jeho zaplacení usnesením ze dne 14. října 2019, č. j. 55 C 32/2018-245 (jímž byla žalobci jako beneficium stanovena další, dodatečná, lhůta 15 dnů k zaplacení soudního poplatku za podané odvolání) a ke své žádosti neobdržel žádné rozhodnutí, jimž by se lhůta k zaplacení soudního poplatku prodloužila. Soudu prvního stupně nelze vytýkat, že neshledal důvody pro prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku. Žalobce znal všechny potřebné platební údaje a mohl tak již v době podání odvolání soudní poplatek za odvolání zaplatit, proto ani nutnost provést zahraniční platbu nemůže vést k závěru, že bylo prodloužení lhůty pro zaplacení poplatku nezbytné. Povinnost informovat žalobce o nevyhovění žádosti, stanovit lhůtu novou a poučit jej o následcích jejího marného uplynutí, soud prvního stupně neměl, neboť takový postup by se de facto rovnal vyhovění žádosti o prodloužení lhůty.

4. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je (oproti mínění dovolatele) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

5. Judikatura Nejvyššího soudu je v dovoláním předestřených otázkách výkladu procesního práva ustálena na těchto závěrech:

[1] Poplatková povinnost podle § 4 odst. 1 zákona o soudních poplatcích vzniká mj. podáním žaloby, odvolání nebo dovolání. Se vznikem poplatkové povinnosti nastává i splatnost poplatku (§ 7 odst. 1) a pro případ, kdy poplatník svou poplatkovou povinnost nesplní již při podání žaloby (odvolání, dovolání), může tak učinit v dodatečné lhůtě, přičemž podle § 9 odst. 1 a 2 zákona o soudních poplatcích nebyl-li soudní poplatek zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho úhradě a stanoví mu lhůtu, po jejímž uplynutí řízení zastaví (nejde-li o některou z výjimek, kdy soud může jednat a rozhodnout i bez zaplacení soudního poplatku). K zaplacení poplatku po této lhůtě již nemůže přihlédnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. dubna 2019, sp. zn. 31 Cdo 3042/2018, uveřejněné pod číslem 120/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2019, sp. zn. 21 Cdo 1841/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. listopadu 2019, sp. zn. 26 Cdo 2825/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. prosince 2019, sp. zn. 21 Cdo 3581/2019, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. března 2020, sp. zn. 20 Cdo 466/2020).

[2] Smyslem právního institutu lhůty obecně je snížení entropie (neurčitosti) při uplatňování práv, resp. pravomocí, časové omezení stavu nejistoty v právních vztazích, urychlení procesu rozhodování s cílem reálného dosažení zamýšlených cílů. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2011, sp. zn. 22 Cdo 3773/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2018, sen. zn. 29 NSČR 134/2016, jakož i nález Ústavního soudu ze dne 3. února 2000, sp. zn. III. ÚS 545/99.

[3] Lhůta k zaplacení soudního poplatku je soudcovskou propadnou lhůtou. Viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2020, sp. zn. 27 Cdo 483/2020, a dále nález Ústavního soudu ze dne 24. května 2001, sp. zn. III. ÚS 49/01, a nález Ústavního soudu ze dne 13. listopadu 2007, sp. zn. Pl. ÚS 2/07.

[4] Stanovení soudcovské lhůty k zaplacení soudního poplatku v délce alespoň 15 dnů s následkem zastavení řízení v případě marného uplynutí lhůty není nepřiměřené ve vztahu k možnosti uplatnit u soudu tvrzené právo, neboť jde již o lhůtu náhradní pro případ nesplnění povinnosti zaplatit soudní poplatek společně s podáním návrhu. Samotná povinnost soudů vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku je do jisté míry beneficiem, jelikož poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a žalobcům v zásadě nic nebrání, aby ji řádně splnili již při podání žaloby. Pokud tak neučiní, a dokonce tak neučiní ani v dodatečné lhůtě poskytnuté soudem, je zastavení řízení logickým a ústavně konformním důsledkem jejich pasivity (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. května 2018, sp. zn. IV. ÚS 1334/18, nebo ze dne 20. června 2018, sp. zn. I. ÚS 1335/18, z nichž vychází i judikatura Nejvyššího soudu, viz např. usnesení ze dne 27. srpna 2019, sp. zn. 21 Cdo 1841/2019).

[5] Návrh účastníka na prodloužení soudcovské lhůty nemůže soud bez dalšího pominout, naopak by se k němu měl procesně relevantním způsobem vyjádřit (srov. závěry uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 1998, sp. zn. 20 Cdo 827/98, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 1999, pod číslem 27, v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2003, sp. zn. 20 Cdo 1588/2003, a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2018, sp. zn. 32 Cdo 404/2018).

[6] Pomine-li soud prvního stupně žádost o prodloužení lhůty a řízení zastaví, může odvolací soud usnesení věcně potvrdit jen za předpokladu, že žádost o prodloužení lhůty sám posoudí a dospěje k závěru, že je neoprávněná, popř. že jí bylo fakticky (bez vydání usnesení, a to oddálením vyvození zákonem předpokládaných důsledků o lhůtu požadovanou účastníkem k doplnění) soudem prvního stupně vyhověno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2000, sp. zn. 20 Cdo 1899/2000, usnesení sp. zn. 32 Cdo 404/2018, jež je možné aplikovat mutatis mutandis i na soudcovskou lhůtu k zaplacení soudního poplatku).

6. Ačkoliv se soud prvního stupně k návrhu na prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku nevyjádřil, odvolací soud tuto žádost sám posoudil. Přitom uzavřel, že žádost je neoprávněná, neboť ani nutnost provést zahraniční platbu nemůže vést k závěru, že bylo prodloužení lhůty pro zaplacení poplatku nezbytné. Pokud za takové situace potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku za odvolání zastaveno, je jeho rozhodnutí v souladu s výše citovanou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

7. Navíc v projednávané věci žalobce podal odvolání již dne 27. září 2019 a tímto dnem se stal soudní poplatek za podané odvolání splatným (již k tomuto dni měl žalobce poplatek zaplatit). Výzva soudu prvního stupně k zaplacení soudního poplatku pak byla žalobci doručena až dne 15. října 2019, tj. žalobce měl před doručením výzvy 18 dnů k tomu, aby (splatný) soudní poplatek zaplatil (od 27. září do 15. října 2019). Následně výzvou k zaplacení soudního poplatku poskytl soud prvního stupně dovolateli dalších 15 dnů k zaplacení soudního poplatku (tato lhůta uplynula 30. října 2019). Dovolatel však přesto soudní poplatek za podané odvolání ve lhůtě nezaplatil. V žádosti o prodloužení lhůty ani později neuvedl, jak dlouho trvá převod finančních prostředků ze Spojených států mexických do České republiky, ani netvrdil, že tyto peněžní prostředky již poukázal, pouze žádal o prodloužení lhůty s ohledem „na skutečnost, že žalobce je zahraniční entitou a převod ze zemí mimo Evropskou unii si může vyžádat výrazně delší čas, než je tomu v případě plateb v rámci Evropské unie“. Názor odvolacího soudu, že lhůta k zaplacení soudního poplatku (jež tvořila 33 dnů, nikoliv pouze 15 dnů, jak míní dovolatel) je v tomto případě dostatečná, je s citovanou judikaturou rovněž v souladu.

8. Konečně namítá-li dovolatel, že soud prvního stupně měl vyhovět žádosti o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku za podané odvolání, neboť tak učinil již při placení soudního poplatku za podanou žalobu a napadá rozhodnutí soudů obou stupňů pro nepředvídatelnost, pak pomíjí, že žádost o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku za žalobu podával z důvodu, že jde o zahraniční platební transakci, pro objem platby (výši soudního poplatku) a s akcentem na skutečnost, že neznal kompletní údaje k provedení platby. Oproti tomu při podání odvolání již dovolatel, jak přiléhavě zdůraznil odvolací soud, měl k dispozici veškeré potřebné údaje pro provedení úhrady soudního poplatku. Prodloužení soudcovské lhůty je nadto výjimkou z pravidla, že účastník má povinnost splnit procesní úkon v soudcem stanovené lhůtě; dovolatel proto nemohl mít legitimní očekávání, že mu bude (jen proto, že jde o zahraniční subjekt) lhůta k zaplacení soudního poplatku za odvolání prodloužena.

9. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 243c odst. 3 větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.

10. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. bod 2., části první, článku II zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 4. 2021



Mgr. Milan Polášek
předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2021, sp. zn. 29 Cdo 1744/2020, ECLI:CZ:NS:2021:29.CDO.1744.2020.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies