II. ÚS 419/21

22. 03. 2021, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti stěžovatelů 1/ Jana Oplta, 2/ Jana Oplta a 3/ Jiřího Oplta, všech právně zastoupených JUDr. Josefem Srbou, advokátem se sídlem Radlická 1031/42, Praha 5, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 11 Co 316/2017-458 ze dne 26. 7. 2018 a rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích č. j. 30 C 201/2012-414 ze dne 20. 7. 2017, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. V ústavní stížnosti stěžovatelé napadají shora uvedená rozhodnutí obecných soudů, když mají za to, že jimi bylo porušeno zejména jejich ústavně zaručené právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud zjistil, že Nejvyšší soud usnesením ze dne 26. 11. 2020 č. j. 25 Cdo 4516/2018-494 odmítl dovolání stěžovatelů jako žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 7. 2018 č. j. 11 Co 316/2017-458 pro nepřípustnost podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) a h) o. s. ř. Předmětem řízení před odvolacím soudem v době vydání rozsudku obsahujícího napadený výrok bylo peněžité plnění ve výši 35 000 Kč, představující zbytek nároku žalobce (původní výše jeho nároku byla 65 500 Kč, v rozsahu 30 500 Kč však již byla žaloba pravomocně zamítnuta rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 1. 4. 2015 č. j. 30 C 201/2012-299) na náhradu škody, kterou mu měli způsobit žalovaní stěžovatelé na jeho lovecké zbrani. Nejvyšší soud dovodil, že vzhledem k tomu, že uplatněný nárok nepřevyšuje 50 000 Kč a nejedná se o vztah ze spotřebitelské smlouvy ani o pracovněprávní vztah, je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a přípustnost dovolání proti nákladů řízení je vyloučena podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.

3. Stěžovatelé v ústavní stížnosti sami uvádějí, že byli odvolacím soudem poučeni o nepřípustnosti dovolání v dané věci, přesto jej podali. V ústavní stížnosti namítají, že právní závěry v napadených rozhodnutích soudů prvního stupně a soudu odvolacího jsou v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními. Vůči usnesení Nejvyššího soudu námitky stěžovatelů nesměřují a ani je nezahrnuli do petitu ústavní stížnosti.

4. Ústavní soud musí konstatovat, že ústavní stížnost je podaná po lhůtě stanovené zákonem. Rozsudek odvolacího soudu byl vydán dne 26. 7. 2018. Dvouměsíční lhůtu pro podání ústavní stížnosti však stěžovatelé evidentně odvíjí až od právní moci usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2020. Podle § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Za poslední prostředek k ochraně práva stěžovatelů však nelze v daném případě považovat podání ze zákona nepřípustného dovolání [§ 238 odst. 1 písm. c) a h) o. s. ř.].

5. Vzhledem ke shora uvedeným důvodům Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. března 2021

Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2021, sp. zn. II. ÚS 419/21, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies