II. ÚS 336/21

01. 03. 2021, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti stěžovatelky X, jednající M. O. T., jednatelem, bez právního zastoupení, proti elektronickému platebnímu rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. listopadu 2020, č. j. EPR 73550/2020-6, spojené s námitkou "podjatosti vyšší soudní úřednice a advokátky" a s trestním oznámením za křivou výpověď, pomluvu, pojistný podvod a další trestné činy, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1 jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností stěžovatelka brojí proti elektronickému platebnímu rozkazu, jenž je označen v záhlaví. Nad rámec tohoto návrhu obsahuje ústavní stížnost desítky stran nesouvislého a obtížně srozumitelného textu, obsahujícího mimo jiné tvrzení, že vyšší soudní úřednice a advokátka žalobkyně jsou podjaté a že jednatel stěžovatelky, pan M. O. T., se stal obětí mnoha trestných činů, mimo jiné pomluvy, křivé výpovědi či pojistného podvodu. Proto též zřejmě stěžovatelka podává prostřednictvím ústavní stížnosti trestní oznámení.

2. Předtím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je Ústavní soud povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V projednávané věci se Ústavní soud zaměřil zejména na posouzení otázky, zda ústavní stížnost splňuje podmínky přípustnosti podle zákona o Ústavním soudu a zda je k projednání návrhu příslušný.

3. Ústavní soud je dle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Při výkonu svých kompetencí musí respektovat i jeden ze základních principů právního státu zakotvený v čl. 2 odst. 3 Ústavy a v čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon. Ústavní soud má tedy přesně vymezenou pravomoc a příslušnost, které nemůže překročit.

4. Kompetence Ústavního soudu při posuzování ústavní stížnosti jsou upřesněny v ustanovení § 82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Úkolem Ústavního soudu je především zrušit rozhodnutí orgánu veřejné moci za podmínek stanovených zákonem o Ústavním soudu, případně konstatovat protiústavnost tzv. jiného zásahu orgánu veřejné moci. Není mu však svěřen žádný procesní prostředek, kterým by mohl reagovat na trestní oznámení či na tvrzení, že advokátka protistrany byla proti stěžovatelce (resp. jejímu jednateli) zaujatá a snažila se jej zkompromitovat. Jinými slovy, k projednání takového podání není Ústavní soud příslušný (a s ohledem na formulaci Ústavní stížnosti je pochybné, zda se v tomto rozsahu vůbec jedná o návrh ve smyslu ustanovení § 34 zákona o Ústavním soudu).

5. V rozsahu, v němž stěžovatelka brojí (resp. "podává odpor") proti elektronickému platebnímu rozkazu, je Ústavní soud k projednání návrhu příslušný, neboť elektronický platební rozkaz je rozhodnutím ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy. Jedná se však zároveň o návrh nepřípustný ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatelka totiž před podáním ústavní stížnosti nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práv poskytuje a o nichž byla napadeným elektronickým platebním rozkazem řádně poučena. Místo toho se obrátila přímo na Ústavní soud. Ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu vyjadřuje zásadu subsidiarity návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem, který je třeba chápat jako krajní prostředek k ochraně práva, a který nastupuje teprve tehdy, není-li možná náprava postupy před obecnými soudy, mj. pokud byly vyčerpány všechny zákonné procesní prostředky obrany.

6. Soudce zpravodaj proto podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) a e) zákona o Ústavním soudu návrh usnesením odmítl. Vzhledem k uvedenému Ústavní soud stěžovatelku nevyzýval k odstranění vad jejího podání (spočívajících zejména v absenci právního zastoupení), neboť by to na deklarovaném závěru Ústavního soudu nemohlo nic změnit. Každopádně je namístě doporučit stěžovatelce kvalifikovanou právní pomoc, jejíž bezprostřednost může mít na ochranu jejích základních práv rychlejší a účinnější dopad než nekvalifikovaná podání k orgánům veřejné moci.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. března 2021

David Uhlíř v. r.
soudce zpravodaj

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 1. 3. 2021, sp. zn. II. ÚS 336/21, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies