II. ÚS 1364/20

14. 07. 2020, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové, soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Zuzany Bílé, právně zastoupené Tomášem Máchou, advokátem se sídlem Šumavská 1048/21, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2020 č. j. 33 Cdo 562/2020-498, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavnímu soudu byl doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaného usnesení Nejvyššího soudu, neboť má za to, že je v rozporu s jejími právy podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina).

2. Pro účely posouzení stěžovatelčiny ústavní stížnosti postačuje dle Ústavního soudu stručně shrnout, že řízení před obecnými soudy, v němž bylo vydáno i napadené usnesení Nejvyššího soudu, se týkalo žaloby stěžovatelky o zaplacení částky 707 718 Kč s příslušenstvím. Prostřednictvím této žaloby se stěžovatelka domáhala vrácení zaplacené ceny díla s tím, že odstoupila od smlouvy o dílo, kterou uzavřela se žalovanými za účelem rekonstrukce své nemovitosti. Po relativně zdlouhavém řízení, v jehož průběhu bylo prvostupňové rozhodnutí odvolacím soudem dvakrát zrušeno a vráceno k dalšímu řízení, prvostupňový soud stěžovatelčinu žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). Stěžovatelka podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, které Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením odmítl pro vady. Dle Nejvyššího soudu dovolání neobsahovalo způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 občanského soudního řádu).

3. V ústavní stížnosti stěžovatelka relativně obsáhlým způsobem rekapituluje vztahy mezi ní a žalovanými, důvody, které ji vedly k podání předmětné žaloby, průběh soudního řízení a obsah vydaných rozhodnutí. Následně vyslovuje svůj nesouhlas s v pořadí třetím rozhodnutím prvostupňového a odvolacího soudu, jež považuje z nesprávné a neodpovídající skutkovému stavu. Ve vztahu k napadenému usnesení Nejvyššího soudu uvádí, že je v rozporu s jejími právy dle čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť jí zbavilo "ústavně garantovaného práva, domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu" (sic). Další, podrobnější důvody na podporu svého tvrzení o protiústavnosti napadeného rozhodnutí Nejvyššího soudu neuvádí.

4. Ústavní soud nejprve posuzoval splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, jež byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).

5. Po zvážení všech okolností však dospěl Ústavní soud k závěru, že se jedná o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

6. V duchu závěrů plynoucích ze stanoviska pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 ze dne 28. 11. 2017 (ST 45/87 SbNU 905; 460/2017 Sb.), zejm. bodů 25 až 58, Ústavní soud posuzoval, zda stěžovatelka v dovolání, které Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením odmítl pro vady, řádně vymezila předpoklady přípustnosti dovolání. Porušení stěžovatelčina práva na přístup k soudu a spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny by totiž mohl Ústavní soud konstatovat pouze v situaci, pokud by Nejvyšší soud odmítl její dovolání pro vady i navzdory skutečnosti, že byly splněny veškeré náležitosti dovolání předpokládané občanským soudním řádem.

7. To se však v nyní posuzované věci nestalo. Ústavní soud si vyžádal předmětné dovolání a z jeho obsahu zjistil, že skutečně neobsahuje způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti ani konkrétní otázku, která by měla být Nejvyšším soudem řešena. Dovolání obsahuje - podobně jako nyní posuzovaná ústavní stížnost - pouze povšechné námitky proti rozhodnutím nižších soudů, jež navíc směřují v převážné míře do skutkové roviny věci. Stěžovatelka sice uvedla, že přípustnost svého dovolání spatřuje v tom, že "rozhodnutí odvolacího soudu (je - pozn.) odchylné od ustálené praxe dovolacího soudu a dále napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva," avšak následně pouze popisovala průběh řízení před nižšími soudy a polemizovala s jejich skutkovými zjištěními. Pakliže dovolací soud dospěl k závěru, že takto formulované dovolání neobsahovalo řádné vymezení předpokladů jeho přípustnosti jakožto jedné z náležitostí dovolání dle § 241a odst. 2 občanského soudního řádu, a odmítl jej pro vady, nelze jeho rozhodnutí považovat za rozporné s právem stěžovatelky na přístup k soudu ani s jejím právem na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny.

8. Ze všech uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl pro zjevnou neopodstatněnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. července 2020

Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2020, sp. zn. II. ÚS 1364/20, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies