I. ÚS 3763/16

05. 11. 2019, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, soudců Tomáše Lichovníka a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče České republiky, se sídlem v Praze, Koněvova 54/1107, zastoupeného Dr. JUDr. Miroslavem Zámiškou, advokátem, se sídlem v Praze, Na Příkopě 23, proti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. srpna 2016 č. j. 4 As 19/2016-51, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. ledna 2016 č. j. 8 A 183/2012-74 a proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 31. října 2012 č. j. O-445810/59452/2010/ÚPV, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedených rozhodnutí orgánů veřejné moci. Dne 23. února 2007 stěžovatel podal přihlášku ochranné známky ve znění "Lékařské listy", posléze zapsané pod č. 296584. Dne 26. června 2009 podala společnost Mladá fronta, a. s. návrh na prohlášení ochranné známky za neplatnou. Úřad průmyslového vlastnictví prohlásil ochrannou známku za neplatnou na základě návrhu podaného podle ustanovení § 32 odst. 1 zákon ač. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve spojení s ustanovením § 4 písm. b), c) a d) téhož zákona a podle ustanovení § 32 odst. 3 citovaného zákona ve spojení s ustanovením § 7 odst. 1 písm. g) a k) téhož zákona. Rozhodnutí o prohlášení ochranné známky za neplatnou bylo odůvodněno tím, že se jedná o označení bez rozlišovací způsobilosti, které je tvořeno výlučně označeními nebo údaji, které v obchodě slouží k určení druhu poskytnutých služeb a je tvořeno označeními nebo údaji, které se staly obvyklými v poctivých obchodních zvyklostech v příslušném okruhu spotřebitelské veřejnosti a vlastník dostatečně neprokázal, že by napadená ochranná známka získala před svým zápisem do rejstříku ochranných známek na základě užívání v obchodním styku ve vztahu k zapsaným výrobkům a službám rozlišovací způsobilost tak, jak to vymezuje ustanovení § 5 zákona č. 441/2003 Sb., a následně ani neprokázal získání rozlišovací způsobilosti předmětné ochranné známky po jejím zápisu ve smyslu ustanovení § 32 odst. 2 uvedeného zákona. Rozhodnutím předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 31. 10. 2012 č.j. O-445810/59452/2010/ÚPV bylo změněno rozhodnutí správního orgánu prvního stupně o prohlášení slovní ochranné známky za neplatnou takto: I.) Slovní ochranná známka č. 296584 ve znění "Lékařské listy" se prohlašuje za neplatnou na základě návrhu podaného podle ustanovení § 32 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve spojení s ustanovením § 4 písm. b) a c) téhož zákona; II.) Návrh na prohlášení slovní ochranné známky č. 296584 ve znění "Lékařské listy" za neplatnou, podaný podle § 32 odst. 1 zákona o ochranných známkách ve spojení s ustanovením § 4 písm. d) téhož zákona, a podle ustanovení § 32 odst. 3 citovaného zákona ve spojení s ustanovením § 7 odst. 1 písm. g) a k) daného zákona se zamítá. Potvrzeno tedy bylo prohlášení neplatnosti napadené ochranné známky s účinky ex tunc v rozsahu důvodů tzv. absolutní neplatnosti, týkající se zápisné nezpůsobilosti ochranné známky. Návrh na prohlášení ochranné známky za neplatnou z tzv. relativních důvodů byl zamítnut. Kasační stížnost stěžovatele byla poté rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 8. 2016 č. j. 4 As 19/2016-51 zamítnuta.

2. Porušení práv chraněných ustavními zákony spatřuje stěžovatel především v tom, že rozhodující orgány dospěly k závěru, že ochranná známka nemá rozlišovací způsobilost a je tvořena výlučně označeními nebo údaji, které slouží v obchodě k určení druhu, jakosti, množství, účelu, hodnoty, zeměpisného původu nebo doby výroby, nebo poskytnutí služby nebo k označení jiných jejích vlastností. Co se týče tvrzeného nedostatku rozlišovací způsobilosti, stěžovatel je přesvědčen o tom, že dosud všemi předloženými dokumenty prokázal, že napadená ochranná známka má požadovanou rozlišovací způsobilost. Předložil prý dostatečné množství dokumentů a důkazů, které prokazují, že označení "Lékařské listy" bylo mnoho let užíváno ve prospěch stěžovatele a v jeho prospěch tak získalo označení rozlišovací způsobilost, a to nejen před podáním přihlášky napadené ochranné známky, ale i poté. Stěžovatel shrnul, že napadená rozhodnutí považuje za nezákonná, neboť údajně spočívají na nesprávném posouzení právní otázky ve vztahu k ust. § 32 odst. 1 ve spojení s § 4 písm. b) a c) zákona o ochranných známkách.

3. Ústavní soud si k posouzení daného případu vyžádal vyjádření účastníků řízení a vedlejších účastníků řízení, která posléze zaslal stěžovateli k případné replice. Uvedená vyjádření ani replika stěžovatele však do případu nevnesly nic zásadně nového, proto je nadbytečné je zde reprodukovat.

4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ve zkoumané věci je namístě především poukázat na podrobné a přesvědčivé odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu, jenž se dostatečně vypořádal se všemi relevantními aspekty případu. S ohledem na své předchozí judikatorní závěry konstatoval, že se stěžovateli nepodařilo prokázat, že označení "Lékařské listy" mělo od počátku svého zápisu rozlišovací způsobilost, nebo že by ji získalo svým následným užíváním. Předmětné označení ve vztahu k seznamu výrobků a služeb, pro které bylo zapsáno (zejména ve vztahu k vydávanému časopisu jako přílohy periodika "Zdravotnické listy"), je ryze popisné, neboť průměrnému spotřebiteli, který je vnímá, sděluje pouze to, že se jedná o periodikum zaměřené na lékařskou problematiku. Předmětné označení neobsahuje žádný grafický prvek, který by byl s to jej odlišit od jiných označení a jehož prostřednictvím by bylo možné identifikovat právě a jen stěžovatele jako výlučného majitele takového označení - ochranné známky, ani nic, co by bylo schopné stěžovatelem vydávané periodikum výrazně odlišit od jiných tiskovin zaměřených na tutéž problematiku, jejichž adresáty jsou zejména odborníci z medicínského prostředí. Nejvyšší správní soud doplnil, že prohlášení slovní ochranné známky za neplatnou nezpůsobuje, že by stěžovatel nemohl periodikum s tímto názvem vydávat, distribuovat, a to i za pomoci třetí osoby, jak se tomu dle jeho tvrzení děje, a ani se mu neodnímá ochrana podle práva nekalé soutěže, které se stěžovatel v mezidobí podle jím doložených rozsudků civilních soudů úspěšně domáhal. Ústavní soud konstatuje, že s těmito závěry je možno se ztotožnit i z ústavněprávního hlediska, přičemž opět připomíná, že není další instancí v soustavě obecných soudů a námitky, které stěžovatel uvádí, jsou vesměs z oblasti práva podústavního, případně se domáhá nepřípustného přehodnocování dokazování.

5. Ústavní stížnost tedy byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. listopadu 2019

David Uhlíř v. r.
předseda senátu


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 5. 11. 2019, sp. zn. I. ÚS 3763/16, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies