I. ÚS 2688/19

05. 11. 2019, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti stěžovatelky BULANA společnost s ručením omezeným (spol. s r.o.), se sídlem K Nemocnici 9, Nový Jičín, zastoupené JUDr. Janem Dobrovolným, advokátem, se sídlem Náměstí 75, Valašské Meziříčí, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 3533/2017-340 ze dne 16. října 2018, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. V ústavní stížnosti, podané k poštovní přepravě dne 14. srpna 2019, doručené Ústavnímu soudu dne 15. srpna 2019 stěžovatelka podle § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhovala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu. K ústavní stížnosti byla přiložena kopie doručenky datové zprávy, ze které vyplývá, že datová zpráva, jejímž prostřednictvím bylo stěžovatelce doručeno napadené usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 3533/2017-340 ze dne 16. října 2018, byla dodána do datové schránky stěžovatelky dne 1. listopadu 2018, oprávněná osoba se přihlásila dne 5. listopadu 2018 a tímto dnem byla datová zpráva řádně doručena.

2. Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.

3. Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost třeba podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Lhůta k podání ústavní stížnosti je lhůtou procesní, což znamená, že je třeba nejpozději poslední den jejího trvání podání odevzdat orgánu, který má povinnost je doručit, nebo učinit úkon u soudu (srov. § 57 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád). Takovým posledním procesním prostředkem, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, je v posuzované věci napadené usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 3533/2017-340 ze dne 16. října 2018. Ze stěžovatelkou předložené doručenky vyplývá, že předmětné rozhodnutí bylo stěžovatelce doručeno dne 5. listopadu 2018, přičemž tato skutečnost je rovněž stěžovatelkou explicitně uvedena v její ústavní stížnosti. Aby byla zachována zákonná lhůta k včasnému podání ústavní stížnosti v souladu s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, měla být ústavní stížnost podána k poštovní přepravě nejpozději dne 5. ledna 2019, což stěžovatelka neučinila a nyní posuzovaná ústavní stížnost je tak opožděná.

5. Podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li návrh podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.

6. Za situace, kdy ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě dne 14. srpna 2019, stalo se tak evidentně po uplynutí dvouměsíční lhůty určené k podání ústavní stížnosti (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), která uplynula ve čtvrtek 21. března 2019.

7. Z výše uvedeného je zřejmé, že ústavní stížnost proti napadeným rozhodnutím byla podána po lhůtě k tomu určené. Ústavní soud v této souvislosti nemůže vyhovět související námitce stěžovatelky, že jí má soud lhůtu prominout s ohledem na to, že mylně dovodila promlčení nároku potenciálně uplatnitelného vůči ní. Uvedená dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti, podmiňující vedle dalších požadavků možnost jejího věcného projednání, je nepřekročitelná a marné uplynutí této lhůty zákon o Ústavním soudu neumožňuje jakkoliv zhojit.

8. Jakkoliv lze najít pro počínání stěžovatelky pochopení, na promlčení nároku, který je nyní vůči ní skutečně uplatňován, nebylo možné spoléhat. Stejně jako ke stěžovatelkou tvrzenému špatnému zápisu žaloby na vydání bezdůvodného obohacení ze strany soudu totiž mohlo dojít i k včasnému uplatnění žaloby, avšak k věcně nepříslušnému soudu. Existuje tedy celá řada situací, které jsou procesně komplikované a na účastníky mohou zdánlivě působit dojmem, že je řízení v jejich věci definitivně skončeno. Ze zásady vigilantibus iura scripta sunt nicméně vyplývá i to, že je každý povinen řádně a včas uplatnit všechny své námitky, tvrzení a argumenty směřující k ochraně svých práv, tj. především v prostředcích soudní ochrany, které mu zákon ve vztahu k příslušnému řízení dává k dispozici. Uvedená zásada představuje pravidlo, podle kterého se mocenská ochrana poskytuje jen těm právům, jejichž držitelé o ně dbají, aktivně je vykonávají a v případě porušení vymáhají řádně a včas (práva svědčí jen bdělým).

9. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. listopadu 2019

David Uhlíř v. r.
soudce zpravodaj


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 5. 11. 2019, sp. zn. I. ÚS 2688/19, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies