III. ÚS 1306/19

05. 11. 2019, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatelky V. H., zastoupené JUDr. Petrou Carvanovou, advokátkou, sídlem Huťská 1383, Kladno, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. března 2019 č. j. 10 To 93/2019-403, za účasti Krajského soudu v Praze jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Praze jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka napadla v záhlaví uvedené rozhodnutí, kterým byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 31. 1. 2019 č. j. 2 T 106/2018-342 ve výroku o náhradě majetkové škody a nemajetkové újmy a bylo nově rozhodnuto, že stěžovatelka se podle § 265 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění zákona č. 181/2011 Sb., odkazuje s nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Stěžovatelka je přesvědčena, že předmětným rozhodnutím byla porušeno její ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadené rozhodnutí zrušil.

2. Ústavní stížnost není přípustná.

3. Ústavní soud, předtím než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jako prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je přitom její subsidiarita. Ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, kdy již nelze k ochraně práva využít jiné procesní prostředky, které stěžovateli zákon poskytuje (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

4. Za situace, kdy stěžovatelka svoji ústavní stížnost směřuje výhradně proti nepřiznání náhrady nemajetkové újmy v trestním řízení, není dán prostor k intervenci Ústavního soudu, neboť může svá majetková práva hájit v prostoru daném normami občanskoprávními (obdobně srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3621/12 ze dne 5. 2. 2014 či II. ÚS 1077/14 ze dne 8. 7. 2014, dostupná na: http://nalus.usoud.cz).

5. Nutno zdůraznit, že adhezní řízení má ve vztahu k meritornímu trestnímu řízení, byť je jeho nedílnou součástí, v jistém smyslu pouze akcesorickou povahu. Nikoliv trestní řízení a priori, nýbrž toliko civilní řízení je řízením bezvýjimečně zaručujícím, za splnění zákonem předepsaných podmínek, možnost domoci se uplatněného majetkového nároku. Napadené rozhodnutí nezbavuje stěžovatelku možnosti podání žaloby v občanskoprávním řízení.

6. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud považuje ústavní stížnost za nepřípustnou a podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. listopadu 2019

JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D., v.r.
soudce zpravodaj


Zdroj: Usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 11. 2019, sp. zn. III. ÚS 1306/19, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies