II. ÚS 3125/19

16. 10. 2019, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem ve věci návrhu stěžovatele Stanislava Mojžíška, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2019 č. j. 8 As 172/2019-67, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavnímu soudu byl dne 25. 9. 2019 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož brojí stěžovatel proti shora uvedenému rozhodnutí a požaduje jeho zrušení.

2. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní soud především zkoumá, zda byla ústavní stížnost podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Rovněž zkoumá, zda stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva a zda je zastoupen v souladu s požadavky vyplývajícími z § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu.

3. V případech, kdy ústavní stížnost obsahuje (odstranitelné) vady, Ústavní soud zpravidla vyzývá stěžovatele k jejich odstranění. Nicméně v tomto případě je nutno konstatovat, že stěžovatel byl v minulosti Ústavním soudem mnohokrát podrobně poučen o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost a o nutnosti nechat se v řízení o ústavní stížnosti zastoupit advokátem ve smyslu § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3515/17 ze dne 15. 1. 2018; usnesení sp. zn. II. ÚS 37/18 ze dne 8. 1. 2018; usnesení sp. zn. I. ÚS 1047/18 ze dne 27. 3. 2018; usnesení sp. zn. I. ÚS 1748/18 ze dne 24. 5. 2018; usnesení sp. zn. I. ÚS 3895/18 ze dne 10. 12. 2018; usnesení sp. zn. II. ÚS 4310/18 ze dne 31. 12. 2018; usnesení sp. zn. IV. ÚS 209/19 ze dne 22. 2. 2019; usnesení sp. zn. IV. ÚS 1063/19 ze dne 2. 4. 2019 a další). Ani navzdory četným poučením nebyla nyní projednávaná ústavní stížnost sepsána advokátem a stěžovatel není do dnešního dne právně zastoupen.

4. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu platí, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení dostávalo navrhovateli vždy, v každém individuálním řízení, jestliže se tak opakovaně stalo v případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé navrhovatele dostatečně poučit o tom, že ústavní stížnost může být podána pouze prostřednictvím právního zástupce a musí splňovat určité procesní a obsahové náležitosti vymezené zákonem o Ústavním soudu, jeví se setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým.

5. Vzhledem k této skutečnosti je nutno učinit závěr, že podání stěžovatele je stiženo vadami ve smyslu § 43 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, a závěr, že další poučení stěžovatele o nutnosti odstranit tyto vady by nebylo efektivní a bylo by pouhým projevem formalismu. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než stěžovatelův návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. října 2019

Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj


Zdroj: Usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. II. ÚS 3125/19, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies