I. ÚS 2625/19

19. 09. 2019, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti Better service s.r.o., se sídlem gen. Píky 319/14, 779 00 Olomouc, zastoupené Ondřejem Malým, advokátem se sídlem Palackého třída 3048/124, 612 00 Brno, proti vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočky v Olomouci, č. j. 2 KZN 3096/2019-17 ze dne 15. 5. 2019 a přípisu Okresního státního zastupitelství v Olomouci č. j. ZN 2125/2019-6 ze dne 6. 5. 2019 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení § 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených vyrozumění příslušných státních zastupitelství, jimiž mělo dojít k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Z napadených přípisů Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka podala trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu poškození cizí věci dle § 228 trestního zákoníku, jehož se měla dopustit osoba, jíž bylo zapůjčeno vozidlo z majetku stěžovatelky a která toto vozidlo, zvláště jeho interiér, měla poškodit. Shora označeným přípisem státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Olomouci vyrozuměla stěžovatelku o tom, že uvedené podezření ze spáchání trestného činu již není možné prověřovat v dalším trestním řízení, neboť podezřelý již byl za takovou věc souzen v rámci trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 5 T 201/2017 pro trestný čin zpronevěry dle § 206 odst. 1, 3 trestního zákoníku, byť toto řízení skončilo postoupením věci statutárnímu městu Olomouc s ohledem na možnou kvalifikaci jednání obviněného jako přestupku. Stěžovatelka napadla postup státní zástupkyně stížností, kterou Krajské státní zastupitelství v Ostravě, pobočka v Olomouci, vyhodnotilo jako podnět k výkonu dohledu nejblíže vyššího státního zastupitelství nad postupem nejblíže nižšího státního zastupitelství podle § 12c a násl. zák. č. 283/1993 Sb. Jeho státní zástupkyně prošetřila postup nižšího státního zastupitelství a s jeho názorem se ztotožnila.

Proti postupu obou státních zastupitelství brojí stěžovatelka ústavní stížností, domáhajíc se jejich kasace. Stěžovatelka namítla, že obžalobou původně vymezený skutek jednak absolutně postrádá prvky poškození cizí věci (nožem), jednak postrádá vzájemnou propojenost mezi poškozením cizí věci (osobního automobilu nožem) ve vztahu ke způsobené škodě, když naopak z návrhu na potrestání vyplývá, že škoda vznikla jednoznačně ve vztahu k trestnému činu zpronevěry, přičemž o jakémkoliv vztahu mezi způsobenou škodou a jednáním podezřelého, spočívajícím právě v probodání interiéru, není v návrhu na potrestání řečeno ani slovo. Stěžovatelka je přesvědčena, že nebyla dodržena zásada totožnosti skutku, a proto mělo být zahájeno trestní řízení. Tuto svoji argumentaci stěžovatelka v ústavní stížnosti přiblížila.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i naříkaný postup okresního a krajského státního zastupitelství a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Jak vyplývá z výše uvedeného, stěžovatelka se v postavení poškozeného domáhá práva na účinné vyšetřování. Právo na účinné vyšetřování však nenáleží poškozenému v trestním řízení o jakémkoliv trestném činu, ale toliko o těch nejzávažnějších, které jsou svými dopady srovnatelné se zásahem do práva na život [nález sp. zn. II. ÚS 3436/14 ze dne 19. 1. 2016 (N 8/80 SbNU 91) - všechna zde uvedená rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná rovněž na webových stránkách https://nalus.usoud.cz - pozn. Ústavního soudu]. Odkázat lze na také na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2012/18 ze dne 3. 9. 2019. V nyní posuzovaném případu se rozhodně nejednalo o tak závažný trestný čin. Stěžovatelce tedy právo na účinné vyšetřování vůbec nenáleželo a do jejích základních práv proto nemohlo být zasaženo.

Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. září 2019

David Uhlíř v. r.
předseda senátu


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 19. 9. 2019, sp. zn. I. ÚS 2625/19, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies