III. ÚS 2243/19

23. 07. 2019, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti F. Š., t. č. Vazební věznice P. O. BOX 100, Ostrov nad Ohří, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. června 2019 č. j. 7 As 195/2019-8, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 2. 7. 2019 se stěžovatel s tvrzením o porušení práva na informace o činnosti Vězeňské služby České republiky domáhal zrušení shora označeného usnesení, jímž byla odmítnuta jeho kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2019 č. j. 5 A 43/2019-20 z důvodu jejího opožděného podání.

Společně s návrhem stěžovatel žádal, aby mu byla k ochraně jeho práv v řízení o ústavní stížnosti ustanovena JUDr. Irena Straková, advokátka, sídlem Karlovo nám. 18 v Praze 2.

Podáním ze dne 14. 7. 2019 stěžovatel vznesl námitku podjatosti soudců Ústavního soudu Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka a žádal, aby byli vyloučeni z projednávání a rozhodování ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 2243/19. Stěžovatel rovněž navrhl, aby mu byl ustanoven zástupce z řad advokátů a přiznáno právo na bezplatné právní zastoupení.

Stěžovatelovo podání ze dne 2. 7. 2019 nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem pro jeho formální vadu - stěžovatel nebyl pro řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem [§ 30, § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].

Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.

Pro posuzovaný případ je významné zjištění, že stěžovatel se obrací na Ústavní soud s návrhy trpícími stejnými vadami opakovaně, přičemž byl vícekrát vyzýván k odstranění vad svých návrhů a poučen o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, pokud vady podání nebudou odstraněny (např. ve věcech vedených pod sp. zn. II. ÚS 3798/18, sp. zn. IV. ÚS 3799/18, sp. zn. IV. ÚS 3806/18 a dalších). Ústavní soud tak nemá pochybnosti o tom, že stěžovatel byl řádně seznámen s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti. Stěžovatel však i nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, přestože z odmítnutých ústavních stížností, které k Ústavnímu soudu podal, mu musí být důsledky neodstranění vad návrhu zcela zřejmé.

V řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v řadě případů předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem (s možností obrátit se na Českou advokátní komoru se žádostí o určení právního zástupce s tím, že Ústavní soud není oprávněn stěžovateli ustanovit zástupce), pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým; tak se také stalo v posuzovaném případě.

K námitce podjatosti shora uvedených soudců Ústavního soudu Ústavní soud nad rámec uvedeného konstatuje, že vzhledem k faktu, že ústavní stížnost byla odmítnuta soudkyní zpravodajkou (proti které stěžovatel námitku podjatosti nevznesl), nebylo třeba činit žádné procesní úkony směřující k rozhodnutí o vznesené námitce podjatosti, neboť v případě odmítnutí ústavní stížnosti pro vady podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je rozhodnutí vyhrazeno pouze soudci zpravodaji.

Za dané situace, shodně jako v desítkách dalších věcí téhož stěžovatele, Ústavní soud shledal důvod pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. července 2019

Milada Tomková v. r.
soudkyně zpravodajka


Zdroj: Usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. III. ÚS 2243/19, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies