I. ÚS 1215/19

29. 05. 2019, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti Mgr. Emila Fischera, MBA, insolvenčního správce Ing. Petra Smetky, se sídlem U Prašné Brány 1078/1, 110 00 Praha 1, zastoupeného Mgr. Petrem Galou, advokátem se sídlem Jugoslávská 620/29, 120 00 Praha 2, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 7 To 469/2018 ze dne 4. 1. 2019 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 6 T 262/2015-321 ze dne 23. 10. 2018 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označených soudních rozhodnutí o zabrání v nich blíže specifikovaných nemovitostí jsoucích ve vlastnictví L. F., která vydaly soudy v trestním řízení, vedeném proti posledně jmenovanému u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 6 T 262/2015.

Ústavní soud se podanou ústavní stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její věcné projednatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je podaná osobou k tomu zjevně neoprávněnou.

Dlužník Ing. Petr Smetka, jak na to stěžovatel v ústavní stížnosti sám poukazuje, nebyl účastníkem řízení v předmětné trestní věci, a to ani jako poškozený, ani jako osoba zúčastněná dle § 42 trestního řádu. Uvedený dlužník byl jejich vlastníkem v minulosti, nikoli však v době rozhodnutí trestních soudů o jejich zabrání. Nemovitosti byly zabrány vlastníkovi podle stavu zápisu do katastru nemovitostí ke dni vydání napadeného usnesení obvodního soudu, resp. ke dni zamítavého rozhodnutí stížnostního soudu. Tímto vlastníkem byl tehdy sám obviněný v dané trestní věci, nikoli samotný dlužník Ing. Petr Smetka.

Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci oprávněna podat pouze ta fyzická nebo právnická osoba, která byla účastníkem řízení, z něhož takové rozhodnutí vzešlo. Je zřejmé, že stěžovatel, resp. dlužník Ing. Petr Smetka, tuto podmínku nesplňují. Napadenými soudními rozhodnutími nebylo rozhodnuto o žádných právech stěžovatele. Tento nedostatek nemůže přitom zhojit ani argument stěžovatele, dle něhož přechod vlastnického práva ke zmíněným nemovitostem (originární způsob nabytí vlastnického práva exekuční dražbou) nebyl v souladu se zákonem, z čehož dovozuje, že vlastníkem, a tedy i osobou zúčastněnou (popř. poškozeným) měl být právě on. Totiž posouzení, zda tento přechod vlastnictví byl či nebyl po právu, Ústavní soud není oprávněn řešit, a to ani jako otázku předběžnou. K tomu slouží jiné prostředky práva, jejichž vyřízení Ústavnímu soudu nepřísluší. Jinými slovy, pouhé tvrzení o sporném vlastnictví dotčených nemovitostí tu nemůže sloužit jako "vstupenka" pro podání ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o zabrání věcí, a zhojit tak vadu v podobě absence účastenství na řízení, v němž byla napadená soudní rozhodnutí vydána.

Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným. Z téhož důvodu nebyl věcného projednání způsobilý ani návrh na nařízení předběžného opatření, o němž Ústavní soud nerozhodl samostatným usnesením. V úvahu proto nepřicházelo ani nařízení ústního jednání za účelem dalšího objasnění věci, jak to stěžovatel navrhl. Naproti tomu návrhu stěžovatele na přednostní projednání věci Ústavní soud vyhověl via facti. Právo na náhradu nákladů zastoupení Ústavní soud stěžovateli nepřiznal, jelikož nebyla splněna podmínka neodmítnutí ústavní stížnosti dle § 83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Konečně na závěr se sluší uvést, že Ústavní soud nezasílal vyjádření Městského soudu v Praze ani vedlejších účastníků (věřitelů stěžovatelova dlužníka) k replice stěžovateli právě pro nezpůsobilost ústavní stížnosti jejího věcného projednání. Ostatně k této otázce se podání účastníka ani vedlejších účastníků nevyjadřují.

Poučení : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. května 2019

Tomáš Lichovník v. r.
soudce zpravodaj


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. I. ÚS 1215/19, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies