Pl. ÚS 3/19

04. 06. 2019, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudkyň a soudců Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaje), Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky: Moravská a Slezská pirátská strana, sídlem Želivského 1338/3, Havířov, zastoupené Mgr. Jaromírem Parobkem, advokátem se sídlem Antonína Macka 912/4, Ostrava - Moravská Ostrava, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 4. 2019, č. j. Vol 1/2019-28, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení a 1) Mgr. Bc. Karla Světničky, 2) Michala Drabíka, 3) Tomáše Drabíka, 4) Romana Businského, 5) Vlastimila Pechmana a 6) Ministerstva vnitra, sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.

Odůvodnění:

I.
V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka brojí proti v záhlaví označenému usnesení Nejvyššího správního soudu, kterým byl zamítnut její návrh, jímž se stěžovatelka domáhala vydání rozhodnutí o povinnosti registrovat kandidátní listinu stěžovatelky a o povinnosti ponechat vedlejší účastníky 1) až 5) na kandidátní listině. Ministerstvo vnitra rozhodnutími ze dne 5. 4. 2019 odmítlo podle § 23 odst. 5 písm. b) zákona č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, kandidátní listinu stěžovatelky a škrtlo podle § 23 odst. 3 písm. c) a e) téhož zákona na kandidátní listině stěžovatelky kandidáty - vedlejší účastníky 1) až 5). Důvodem odmítnutí kandidátní listiny stěžovatelky a škrtnutí kandidátů bylo neodstranění závad kandidátní listiny a jejích příloh. Nejvyšší správní soud v napadeném usnesení dospěl k závěru, že Ministerstvo vnitra postupovalo v souladu se zákonem.

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti stejně jako v řízení před Nejvyšším správním soudem namítá, že výzva Ministerstva vnitra k odstranění vad kandidátní listiny ze dne 27. 3. 2019, č. j. MV-42174-3/OV-2019 (dále jen "výzva k odstranění vad kandidátní listiny"), nebyla adresována zmocněnkyni stěžovatelky, nýbrž chybně přímo stěžovatelce, a to s uvedením adresy zmocněnkyně, na které však stěžovatelka nesídlí. Uvedeným postupem došlo k situaci, kdy poštovní doručovatel při doručování výzvy k odstranění vad kandidátní listiny nenalezl na adrese zmocněnkyně stěžovatelku jako chybně uvedeného adresáta, a proto nebylo komu na této adrese přenechat výzvu k vyzvednutí předmětné zásilky. K uvedenému stěžovatelka přikládá ke své ústavní stížnosti jako důkaz kopii výzvy České pošty ze dne 1. 4. 2019 k vyzvednutí poštovní zásilky, kde je jako adresát uvedena stěžovatelka, a to s adresou své zmocněnkyně nikoliv svého sídla (dále jen "výzva k vyzvednutí zásilky"). Stěžovatelka namítá, že závěrem, že výzvu k odstranění vad kandidátní listiny zasílalo Ministerstvo vnitra zmocněnkyni stěžovatelky na adresu zmocněnkyně, Nejvyšší správní soud opomenul výzvu k vyzvednutí zásilky, kterou stěžovatelka Nejvyššímu správnímu soudu předložila jako důkaz. Uvedeným postupem mělo podle stěžovatelky dojít k porušení jejího práva na spravedlivý proces a na účast v řádných demokratických volbách.

Stěžovatelka dále navrhuje, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost rozhodnutí Ministerstva vnitra o neregistrování kandidátní listiny do doby svého rozhodnutí ve věci a stanovil Ministerstvu vnitra povinnost, aby určilo stěžovatelce přiměřenou lhůtu pro odstranění vad její kandidátní listiny, a zaregistrovalo ji k účasti ve volbách do Evropského parlamentu.

II.
Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).

III.
Podstatou ústavní stížnosti stěžovatelky je její tvrzení, že závěr Nejvyššího správního soudu, že výzva k odstranění vad byla řádně doručována zmocněnkyni stěžovatelky, je v rozporu s výzvou k vyzvednutí zásilky, kterou stěžovatelka Nejvyššímu správnímu soudu předložila.

Ústavní soud konstantně ve své rozhodovací praxi uvádí, že není další instancí v soustavě obecných soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy. Ústavní soud proto není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí, ať již jde o hodnocení důkazů, či obecně o výklad podústavního práva. Samotný postup v řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva i jeho aplikace náleží obecným soudům. K zásahu do jejich činnosti je Ústavní soud oprávněn pouze za situace, kdy soudy svými rozhodnutími porušily ústavně zaručená práva či svobody účastníka řízení. Do pravomoci Ústavního soudu nespadá "hodnotit hodnocení" důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, pokud by se s jejich hodnocením sám neztotožňoval [srov. nález ze dne 1. 2. 1994 sp. zn. III. ÚS 23/93 (N 5/1 SbNU 41)]. Ve vztahu k hodnocení důkazů Ústavní soud již několikrát judikoval, že důvod ke zrušení rozhodnutí obecného soudu by byl dán pouze tehdy, pokud by jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly [srov. např. nález ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257), nález sp. zn. III. ÚS 166/95 ze dne 30. 11. 1995 (N 79/4 SbNU 255) či nález sp. zn. II. ÚS 182/02 ze dne 11. 11. 2003 (N 130/31 SbNU 165)].

Po seznámení se se spisem Nejvyššího správního soudu (vedeného ve věci sp. zn. Vol 1/2019) a spisem Ministerstva vnitra (vedeného ve věci sp. zn. MV-42174-1/OV-2019) však Ústavní soud takovéto vady v napadeném rozhodnutí neshledává. Podle obsahu spisu Ministerstva vnitra byla výzva k odstranění vad kandidátní listiny doručována přímo zmocněnkyni stěžovatelky, a to na adresu zmocněnkyně. Takto řádně je adresát vymezen jak na obálce s označením doručované písemnosti číslem jednacím, které odpovídá číslu jednacímu výzvy k odstranění vad kandidátní listiny, tak i na poštovním podacím archu odboru voleb Ministerstva vnitra ze dne 27. 3. 2019, a to pokud jde o záznam k písemnosti identifikované číslem jednacím výzvy k odstranění vad kandidátní listiny. Naopak ve výzvě k vyzvednutí zásilky, které se stěžovatelka ve své ústavní stížnosti dovolává a kterou předložila i v řízení před Nejvyšším správním soudem (list č. 23 soudního spisu), je bez bližší identifikace doručované zásilky (uvedeno pouze podací číslo) především uvedeno, že "zásilka je připravena k vyzvednutí ode dne 25. 3. 2019", tedy ještě před tím, než byla výzva k odstranění vad kandidátní listiny vůbec vydána. Ústavním soudem takto zjištěný obsah spisového materiálu proto není v rozporu se skutkovým zjištěním Nejvyššího správního soudu ohledně adresáta výzvy k odstranění vad kandidátní listiny.

S ohledem na shora uvedené Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou. V souladu s § 11 odst. 2 písm. k) zákona o Ústavním soudu ve spojení s čl. 1 odst. 1 písm. g) a s čl. 1 odst. 2 písm. a) rozhodnutí pléna Ústavního soudu č. Org. 24/14, o atrahování působnosti, publikovaného jako sdělení Ústavního soudu č. 52/2014 Sb., tak učinil v plénu. Návrh podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, stejně jako návrh na stanovení povinností Ministerstvu vnitra, sdílí osud ústavní stížnosti.

V Brně dne 4. června 2019

Pavel Rychetský v. r.
předseda Ústavního soudu


Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. Pl. ÚS 3/19, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies