II. ÚS 1082/19

16. 04. 2019, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti F. Š., t. č. ve Vazební věznici P. O. BOX 5, Praha 4 - Pankrác, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 7. března 2019 č. j. 1 As 470/2018-14, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 29. 3. 2019 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, označené jako ústavní stížnost proti v záhlaví označenému usnesení Nejvyššího správního soudu.

Společně s návrhem stěžovatel žádal, aby mu byl k ochraně jeho práv v řízení o ústavní stížnosti ustanoven zástupce z řad advokátů.

Stěžovatelovo podání nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem pro jeho formální vadu - stěžovatel nebyl pro řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem [§ 30, § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].

Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.

Pro posuzovaný případ je významné zjištění, že stěžovatel se obrací na Ústavní soud s návrhy trpícími stejnými vadami opakovaně, přičemž byl vícekrát vyzýván k odstranění vad svých návrhů a poučen o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, pokud vady podání nebudou odstraněny (např. ve věcech vedených pod sp. zn. II. ÚS 3798/18, sp. zn. IV. ÚS 3799/18, sp. zn. IV. ÚS 3806/18 a dalších). Ústavní soud tak nemá pochybnosti o tom, že stěžovatel byl řádně seznámen s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti. Stěžovatel však i nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, přestože z odmítnutých ústavních stížností, které k Ústavnímu soudu podal, mu musí být důsledky neodstranění vad návrhu zcela zřejmé.

V řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v řadě případů předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem (s možností obrátit se na Českou advokátní komoru se žádostí o určení právního zástupce s tím, že Ústavní soud není oprávněn stěžovateli ustanovit zástupce), pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým; tak se také stalo v posuzovaném případě.

Za dané situace, shodně jako v desítkách dalších věcí téhož stěžovatele, Ústavní soud shledal důvod pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. dubna 2019

Kateřina Šimáčková, v. r.
soudkyně zpravodajka


Zdroj: Usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 1082/19, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies