USNESENÍ
Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Olgy Stránské a soudců
Mgr. Ing. Petra Šuránka a JUDr. Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: V. P., nar. , bytem ,
proti žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství Středočeského kraje,
Územní odbor Kolín, se sídlem K Dílnám 684, 280 66 Kolín, o žalobě na ochranu před
nezákonným zásahem,
takto :
I.
Žaloba se odmítá.
II.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění :
Žalobce se žalobou doručenou Krajskému soudu v Praze dne 6. 11. 2012 domáhá vydání
rozhodnutí, kterým by soud vyslovil, že zásah žalovaného do práv žalobce vyhlášením
celostátního pátrání po osobě žalobce je nezákonný. Současně navrhl, aby soud žalovanému
uložil povinnost okamžitě zrušit celostátní pátrání po osobě žalobce, a pátrání vůbec, a upustit od
dalších pokusů o jeho předvedení.
Žalobce uvedl, že dne 1. 11. 2012 se od „policistky Dvořákové“ z úseku „pátrání po
osobách“ Policie ČR telefonicky dozvěděl, že po něm žalovaný vyhlásil celostátní pátrání.
Žalovaný jej vyzval k dostavení se k podání vysvětlení na den 11. 6. 2012. Ze zdravotních
důvodů se však žalobce z jednání u žalovaného omluvil (e-mailem s elektronickým podpisem) a
současně požádal o ustanovení advokáta od počátku řízení. Namísto rozhodnutí o ustanovení
zástupce však obdržel další výzvu s předvoláním na den 19. 7. 2012. Na toto předvolání opět
reagoval včasnou a řádnou omluvou, k níž z opatrnosti připojil lékařské zprávy o tom, že pro
těžké zdravotní postižení není schopen se k žalovanému dostavit. Na tuto omluvu žalovaný
nereagoval. Konáním žalovaného se žalobce cítí být závažně poškozen, přičemž mu byla
způsobena újma na jeho právech pro uplatňování základních práv a svobod podle čl. 3 odst. 3
Listiny základních práv a svobod. Současně žalobce požádal o osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce.
Krajský soud v Praze předně přistoupil k hodnocení, zda jsou dány podmínky řízení a
podaná žaloba je přípustná (tedy věcně projednatelná), přičemž dospěl k závěru, že tomu tak
není. Základním východiskem pro posouzení projednatelnosti žaloby na ochranu před
nezákonným zásahem je ustanovení § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve
znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podle něhož každý, kdo tvrdí, že byl přímo
zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“)
správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho
důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti
němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.
Mezi podmínky řízení na straně soudu patří především pravomoc a příslušnost, na straně
účastníků řízení pak způsobilost být účastníkem řízení, procesní způsobilost, popřípadě též plná
moc zmocněnce v případě zastoupení; úkony soudu i úkony stran jsou pak vázány společnými
podmínkami (překážkou litispendence a překážkou věci rozsouzené). Posouzení, zda úkon
správního orgánu může být pojmově nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením ve
smyslu § 82 s. ř. s., je však již otázkou důvodnosti žaloby (součástí rozhodnutí ve věci samé),
nikoli otázkou existence podmínek řízení dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. (srov. usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2008, čj. 8 Aps 6/2007-247, č.
1773/2009 Sb. NSS).
S ohledem na výše uvedené soud předně posuzoval, zda v projednávané věci jsou
splněny podmínky řízení, především zda je dána pravomoc soudu žalobu projednat. V dané věci
je žalovaným Policie České republiky, která je podle zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů, „jednotný ozbrojený bezpečnostní sbor“ (§ 1 tohoto
zákona). „Slouží veřejnosti. Jejím úkolem je chránit bezpečnost osob a majetku a veřejný
pořádek, předcházet trestné činnosti, plnit úkoly podle trestního řádu a další úkoly na úseku
vnitřního pořádku a bezpečnosti svěřené jí zákony, přímo použitelnými předpisy Evropských
společenství nebo mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu“ (§ 2 citovaného
zákona). To však samo o sobě nestačí k založení pravomoci správního soudu. Ustanovení
§ 82 s. ř. s., jež stanoví podmínky žalobní legitimace k řízení o ochraně před nezákonným
zásahem správního orgánu, totiž nelze vykládat bez souvislosti s ustanovením § 4 odst. 1 s. ř. s. a
to zejména pokud jde o výklad pojmu „správní orgán“. Pravomoc správních soudů je totiž určena
i okruhem orgánů, jejichž aktivity soudnímu přezkoumávání podléhají („orgány moci výkonné,
orgány územního samosprávného celku, fyzické nebo právnické osoby nebo jiné orgány,
pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob
v oblasti veřejné správy“). Toto vymezení správního orgánu v ustanovení § 4 odst. 1
písm. a) s. ř. s., jež je vázáno na oblast veřejné správy, proto musí být vykládáno z hlediska celé
pravomoci ve správním soudnictví, tedy i pokud jde o ochranu před nezákonným zásahem
správního orgánu. Jak přitom plyne z judikatury Nejvyššího správního soudu, i soudní
kontrola zákonnosti zásahu správního orgánu ve smyslu ustanovení § 82 a násl. s. ř. s.
se pohybuje jen v hranicích veřejné správy, a proto napadnutelnými jsou pouze takové zásahy
orgánů, které patří do působnosti ve veřejné správě. Z toho samozřejmě nelze učinit závěr, že
jakékoliv rozhodnutí Policie České republiky, resp. její jakýkoliv postup či nečinnost, je vyňato z
přezkumu soudů ve správním soudnictví, je tomu tak však v těch případech, kdy se Policie České
republiky nachází v pozici orgánu činného v trestním řízení (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 18. 2. 2010, čj. 7 Aps 1/2010-53).
Žalobce se v projednávané věci domáhá ochrany před postupem žalované, která po
žalobci vyhlásila celostátní pátrání. V rámci plnění svých úkolů vymezených shora Policie ČR
provádí též „pátrání po osobách a věcech s cílem zjistit, kde se tyto osoby nebo věci nacházejí“
(§ 68 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb.). Vzhledem k tomu, že pátrání po osobách podle citovaného
zákona není institutem samoúčelným, který by byl z hlediska procesního i hmotného práva
samostatně a podrobněji upraven, je podle názoru zdejšího soudu nezbytné pro hodnocení
projednatelnosti žaloby na ochranu před nezákonným zásahem nejprve posoudit, v rámci jaké
činnosti (plnění jakého úkolu) policie pátrání po osobě provádí, resp. z jakého důvodu a ve vazbě
na jaké další úkony Policie ČR je pátrání zahájeno.
Ze žalobního tvrzení je zřejmé, že v projednávané věci začala Policie ČR po žalobci
pátrat, neboť se opakovaně nedostavil k podání vysvětlení. Institut podání vysvětlení je přitom
standardní součástí postupu policejního orgánu před zahájením trestního stíhání. Policejní orgán
je oprávněn vyžadovat „vysvětlení od fyzických a právnických osob a státních orgánů“ [§ 158
odst. 3 písm. a) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění
pozdějších předpisů], přičemž „policejní orgán je oprávněn vyzvat osobu, aby se dostavila k
podání vysvětlení ve stanovené době na určené místo; v řízení o zločinu je osoba povinna výzvě
vyhovět ihned. Jestliže se osoba, která byla řádně vyzvána k podání vysvětlení, bez dostatečné
omluvy nedostaví, může být předvedena“ (§ 158 odst. 7 téhož zákona). S ohledem na výše
uvedené má tedy soud za to, že při aplikaci svého oprávnění vyžadovat před zahájením trestního
stíhání podání vysvětlení vystupuje Policie ČR jako policejní orgán, resp. orgán činný v trestním
řízení (srov. § 12 odst. 1 a 2 trestního řádu). Policejní orgán, který provádí obsahově úkony
orgánu činného v trestním řízení podle předpisů trestního práva procesního, nejedná jako orgán
moci výkonné rozhodující o právech a povinnostech v oblasti veřejné správy ve smyslu
ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Případné pochybení žalovaného při provádění těchto úkonů
proto musí být řešeno v rámci soustavy orgánů činných v trestním řízení, a to v intencích
právních předpisů trestního práva procesního (např. § 157a trestního řádu). Žalobce se tedy
domáhá vydání rozhodnutí, které nespadá do pravomoci soudů rozhodujících ve správním
soudnictví. Správním soudům totiž nikterak nepřísluší rozhodovat o činnosti orgánů činných
v trestním řízení, nepřísluší jim tuto činnost kontrolovat či jim nařizovat revizi jejich činnosti.
V tomto směru lze odkázat i na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 8. 2003, č. j. Na
579/2003 - 10, www.nssoud.cz, podle něhož „ze soudního řádu správního ani z žádného jiného
zákona nevyplývá, že by (…) byla založena jakákoli kompetence rozhodovat ve věci samé
v soudně trestních věcech (…). Stejně tak ale není v pravomoci (…) přezkoumávat postup orgánů
činných v trestním řízení, ani prošetřovat a vyřizovat stížnosti na tvrzený nesprávný postup
správního orgánu. Soud na sebe nemůže vztáhnout pravomoci kontrolní nebo dozorčí, protože mu je zákon nesvěřil“.
S ohledem na výše uvedené Krajský soud v Praze proto žalobu odmítl podle ustanovení §
46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť v projednávané věci není dána pravomoc soudů ve správním
soudnictví a tento nedostatek podmínky řízení je neodstranitelný. Za těchto okolností soud
nerozhodoval o návrhu žalobce na ustanovení zástupce a osvobození od soudních poplatků,
neboť by to bylo neúčelné (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2008, čj. 5
Ans 6/2008-48, č. 1741/2009 Sb. NSS).
O náhradě nákladů řízení pak rozhodl soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 3
s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba
odmítnuta.
Poučení :
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne
jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího
správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti
rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením
shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li
poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty
nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze
prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a
kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti
němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o
tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí,
má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej
zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní
symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze
získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Praze dne 11. prosince 2012
Olga Stránská,v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost:
Léblová
