6 Ads 282/2014 - 40

04. 08. 2015, Nejvyšší správní soud

Možnosti
Typ řízení: Správní, Správní (kasační)
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců JUDr. Tomáše Langáška a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: Bc. L. R., zastoupen JUDr. Robertem Falbrem, advokátem, se sídlem Na Příkopě 859/22, 110 00 Praha 1, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 – detašované pracoviště Ostrava, Zelená 3158/34a, 702 00 Ostrava, týkající se řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované č. j. 48091/010-9014-14.09.10-1850/245/RO/KR ze dne 11. 10. 2010, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 78 Ad 1/2011 - 143 ze dne 20. 11. 2014,

takto :

I. Kasační stížnost se zamítá .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Robertu Falbrovi, advokátovi, se přiznává odměna za zastupování ve výši 3.146 Kč, která je splatná do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.

Odůvodnění :

I. Vymezení věci

[1]

Okresní správa sociálního zabezpečení Frýdek-Místek uložila podle § 104c odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (dále jen „zákon o organizaci a provádění SZ“), žalobci platebním výměrem č. j. 48002/130-9014-06.08.10-34077/471/RO ze dne 6. 8. 2010 povinnost uhradit doplatek na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti za období roku 2004 – 2009, penále z doplatku na pojistném za období roku 2002 – 2008 a penále ze záloh na pojistné za rok 2004 - 2009 v souhrnné výši 133.254 Kč. Žalobce byl v evidenci okresní správy sociálního zabezpečení veden jako osoba samostatně výdělečně činná od 4. 10 2000 do 14. 7. 2002 a od 6. 12. 2002 do dne vydání rozhodnutí. Podrobné vyčíslení celkové částky je nedílnou přílohou rozhodnutí. Žalovaná rozhodnutím ze dne 11. 10. 2010, č. j. 48091/010-9014-14.09.10-1850/245/RO/KR (dále též „napadené rozhodnutí“), zamítla odvolání žalobce a rozhodnutí okresní správy sociálního zabezpečení potvrdila.

[2]

Žalobce napadl rozhodnutí žalované žalobou k Městskému soudu v Praze, který usnesením ze dne 2. 3. 2011, č. j. 12 Ad 4/2011 – 21, postoupil věc místně příslušnému Krajskému soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“). Žalobce měl za to, že žalovaný vůbec nezohlednil skutečnost, že nedoplatky a penále souvisí se dvěma autonehodami se 100 % cizím zaviněním a ublížením na zdraví a nebyla zohledněna prosba žalobce o odstranění tvrdosti zákona. Ze strany okresní správy sociálního zabezpečení se jedná o šikanu a mstu KSČ soudců za to, že žalobcův děda byl politickým vězněm. Soudy záměrně neřeší autonehodu ze dne 1. 6. 2002, aby mohly v jiných věcech rozhodovat v jeho neprospěch. Žalobce dluží na pojistném na sociální zabezpečení až po této autonehodě a navíc se musí léčit v souvislosti s druhou autonehodou se 100 % cizím zaviněním, která se stala dne 12. 7. 2006. Soud zakrývá trestnou činnost viníka autonehody MUDr. A. W. Při uvedených autonehodách utrpěl žalobce středně těžká zranění, v jejichž důsledku nemohl vykonávat výdělečnou činnost, kterou do té doby vykonával. Okresní správa sociálního zabezpečení se těmito skutečnostmi nezabývala, a tudíž nezjistila řádně skutkový stav věci.

[3]

Krajský soud rozsudkem ze dne 20. 11. 2014 žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobce předestřel výhrady k vyšetřování autonehod ze strany příslušných orgánů činných v trestním řízení, předkládal domněnky o souvislosti mezi tímto vyšetřováním a mstou za činy jeho dědy, požadoval, aby soud neumožnil porušování příslušných ustanovení trestního zákoníku a zahájil trestní stíhání MUDr. A. W., která zmanipulovala autonehodu ze dne 1. 6. 2002 a dožadoval se rekonstrukce a zajištění nové řádné lékařské zprávy odpovídající skutečnosti. Krajský soud uvedl, že tento okruh námitek nemůže s ohledem na ust. § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) přezkoumávat, jelikož nesouvisí se zásahem do práv žalobce v důsledku napadeného rozhodnutí žalované. Domáhá-li se žalobce tímto nápravy případných pochybení, k nimž došlo v rámci trestního řízení ve věci uváděných dopravních nehod, měl možnost využít opravných prostředků v rámci trestního řízení.

[4]

Krajský soud dále uvedl, že podstatou žalobcových námitek nebyl způsob vyčíslení výše nedoplatku na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti včetně vyčíslení penále, ale to, že žalovaná nepřihlédla k jeho žádosti o odstranění tvrdosti zákona. Dle ust. § 4 odst. 3 zákona o organizaci a provádění SZ může ministr práce a sociálních věcí odstraňovat tvrdosti, které by se vyskytly při provádění sociálního zabezpečení, a může pověřit správy sociálního zabezpečení, aby odstraňovaly tvrdosti v jednotlivých případech. Podle ust. § 2 téhož zákona sociální zabezpečení podle tohoto zákona zahrnuje důchodové pojištění, které je upraveno zákonem č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). Institut odstraňování tvrdosti zákona je možno použít toliko a výlučně v případech tvrdostí, které vznikly při aplikaci zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění a nikoliv pro účely zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení (dále jen „zákon o pojistném na SZ“), jak plyne z vývoje právní úpravy, kterou krajský soud dále rozvedl.

II. Kasační stížnost

[5]

Žalobce / stěžovatel / napadl rozsudek krajského soudu včas podanou kasační stížností. Kasační stížnost odůvodňuje trestnou činností soudce, která spočívá v tom, že odmítl provést rekonstrukci autonehody ze dne 1. 6. 2002. Poté opakovaně poukazuje na trestní řízení, ve kterých dochází k průtahům z důvodu zaujatosti soudců, kteří se stěžovateli mstí za protikomunistické postoje jeho děda.

[6]

Krajský soud dále nesprávně posoudil právní otázku (důvod dle § 103 odst. 1 písm. a) s.ř.s.), a to možnost odstranění tvrdosti zákona, když se nezabýval ustanovením § 106 zákona o organizaci a provádění SZ. Důsledkem výkladu krajského soudu je nerovnost v zacházení s poplatníky důchodového pojištění a s poplatníky nemocenského pojištění. Aby došlo k odstranění této nerovnosti, měl by být institut odstranění tvrdostí zákona dle zákona o organizaci a provádění SZ aplikován také pro účely nemocenského pojištění dle zákona o pojistném na SZ.

[7]

Stěžovatel je přesvědčen, že postup žalovaného a krajského soudu je v rozporu se zásadou rovnosti před zákonem a obecným principem spravedlnosti, jelikož by měl hradit pojistné na sociálním zabezpečení, aniž stát zajistil spravedlivé vyšetření trestného činu v souvislosti s dopravní nehodou a aniž proto stěžovatel hradit pojistné mohl. Nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku spočívá v tom, že krajský soud nehodnotil předložené listiny o úkonech trestního řízení v souvislosti s touto nehodou, nezjistil tak správně stav věci a neshledal v témže postupu ani vady rozhodnutí žalované [důvod dle § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.].

[8]

Řízení před krajským soudem bylo zmatečné [důvod dle § 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.], jelikož ve věci rozhodoval nepříslušný soud a bylo rozhodnuto v neprospěch stěžovatele v důsledku trestného činu soudce. Místně příslušný k projednání žaloby byl Městský soud v Praze a nikoliv krajský soud, jelikož odvolacím orgánem proti rozhodnutí okresní správy sociálního zabezpečení je Česká správa sociálního zabezpečení, která má sídlo v Praze. Obsah rozhodování v tomto řízení byl způsoben soudci, na něž stěžovatel podal trestní oznámení. Stěžovatel dále spatřuje vadu řízení před soudem, která měla za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé v tom, že jsou upřednostňovány finanční zájmy státu před jeho životem a zdravím (důvod dle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.).

III. Posouzení kasační stížnosti

[9]

Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), přípustná. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s ustanovením § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

[10]

Z obsahu kasační stížnosti se podává, že ji stěžovatel podal z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a), b), c) a d) s. ř. s., tedy z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, vad řízení, zmatečnosti řízení a nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku.

[11]

Po přezkoumání kasační stížnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

[12]

Z rozhodnutí okresní správy sociálního zabezpečení vyplývá, že stěžovatel byl za všechna posuzovaná období pokládán za osobu vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost ve smyslu § 9 odst. 9 zákona o důchodovém pojištění, předkládal v souladu s ust. § 15 odst. 1 zákona o pojistném na SZ přehled o příjmech a výdajích osoby samostatně výdělečně činné a dle § 14 tohoto zákona mu byl stanoven za každý z posuzovaných roků doplatek na pojistném a vyměřeno penále. Stěžovatel v průběhu řízení před krajským soudem stejně jako v kasační stížnosti nezpochybňuje skutečnost, že v období, za něž mu bylo vyměřeno dlužné pojistné a penále, byl veden jako osoba samostatně výdělečně činná. To ostatně vyplývá i ze správního spisu, kde je založeno oznámení o zahájení samostatné výdělečné činnosti ze dne 28. 5. 2001, odhláška z důchodového pojištění osoby samostatně výdělečně činné ze dne 15. 7. 2001 a oznámení o opětovném zahájení samostatné výdělečné činnosti ze dne 28. 3. 2003. Nezpochybňuje ani způsob výpočtu a celkovou výši dlužné částky. Stížní námitky spočívají v tom, že krajský soud (potažmo žalovaný) měly zohlednit dopravní nehodu ze dne 1. 6. 2002, v jejímž důsledku nebyl stěžovatel schopen vykonávat samostatnou výdělečnou činnost a průtahy v dosud neskončeném trestním řízení ve věci dopravní nehody. Stěžovatel se též domáhá odstranění tvrdostí zákona dle § 4 odst. 3 a § 106 zákona o organizaci a provádění SZ.

[13]

Pokud jde o trestní řízení ve věci zmiňovaných autonehod, Nejvyšší správní soud má za to, že výsledky těchto trestních řízení nijak nesouvisí s povinností odvádět pojistné na sociální zabezpečení a státní politiku zaměstnanosti, povinnost odvádět uvedené platby není podmíněna ani skončením trestního řízení. Nelze též tvrdit, že by samotné vyměření pojistného představovalo „upřednostňování finančního zájmu státu před životem a zdravím“ stěžovatele.

[14]

Co se týče odstranění tvrdostí dle zákona o organizaci a provádění SZ, je třeba připomenout zvláštní povahu tohoto institutu. Dle § 106 odst. 2 jsou rozhodnutí o žádosti o odstranění tvrdosti předpisů o sociálním zabezpečení vyloučena ze soudního přezkumu. Jde o tzv. ex gratia institut, jehož uplatnění není vázáno na žádné podmínky vyjma subjektivně vnímané „tvrdosti“ v konkrétním případě. Případným kladným rozhodnutím o odstranění tvrdosti je poskytnuta platba z důvodů výjimečné osobní situace žadatele na základě nejširší úvahy správního orgánu opírající se o vědomí sociální solidarity a zásady sociální politiky. Pro absenci jakéhokoliv zákonného zakotvení podmínek pro přiznání takové dávky tu neexistuje žádné majetkové právo, dokud správní orgán příslušný k rozhodování ve věcech důchodového pojištění nerozhodne o přiznání dávky (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2008, č. j. 6 Ads 35/2008 – 37). Pro úplnost lze poukázat též na řadu rozhodnutí Ústavního soudu, který trvale odmítá ústavní stížnosti směřované proti rozhodnutím ministra práce a sociálních věcí ve věci posuzování tvrdosti zákona s tím, že jde o akty, které vůbec nejsou způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod zaručených jednotlivcům ústavními zákony. Proto se také odmítl zabývat návrhem na zrušení samotného ustanovení § 106 zákona o organizaci a provádění SZ obsahujícího zákonnou výluku těchto aktů z přezkumu ve správním soudnictví (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. 1. ÚS 525/06 ze dne 9. 11. 2006, či usnesení sp. zn. II. ÚS 535/05 ze dne 7. 12. 2005).

[15]

Smyslem odstranění tvrdostí zákona je odstranění nespravedlnosti, ke které by mohlo dojít v případě výrazně odlišných důsledků aplikace pojmově přesné právní úpravy při provádění důchodového pojištění (typicky rozhodnutím o přiznání důchodu) na skutkově blízce podobné případy. Ačkoliv zákon pojmově nevylučuje odstranění tvrdostí i u zákona o pojistném na SZ (placením pojistného na sociální zabezpečení dochází k provádění sociálního zabezpečení ve smyslu § 4 odst. 3 zákona o organizaci a provádění SZ), není tento institut primárně určen k „odpuštění“ platby pojistného na sociální zabezpečení dle zákona o pojistném na SZ těm subjektům, u nichž byly splněny zákonné podmínky pro vznik povinnosti pojistné odvést, což je i případ stěžovatele.

[16]

Prostřednictvím kladného rozhodnutí o odstranění tvrdostí zákona dochází ke zmírnění důsledku jinak bezvadných rozhodnutí správního orgánu. Ať již by bylo žádosti o odstranění tvrdosti zákona (která je vyloučena ze soudního přezkumu, viz výše) vyhověno či nikoliv, nemá tato skutečnost žádný vliv na zákonnost původního rozhodnutí, jímž je v případě stěžovatele rozhodnutí o vyměření dlužného pojistného včetně penále.

[17]

Jako obiter dictum lze dále dodat, že podle § 4 odst. 3 zákona o organizaci a provádění SZ může odstraňovat tvrdosti, které by se vyskytly při provádění sociálního zabezpečení, ministr práce a sociálních věcí, který může dle § 5 a § 6 citovaného zákona odstraňování tvrdostí v jednotlivých případech svěřit okresní správě sociálního zabezpečení nebo České správě sociálního zabezpečení. Jak uvedla žalovaná v napadeném rozhodnutí, okresní správa sociálního zabezpečení ani Česká správa sociálního zabezpečení nejsou zmocněny dlužné pojistné prominout, ani z tohoto důvodu tudíž žalovaná nemohla ke stěžovatelem uplatňovaným důvodům přihlédnout.

[18]

Důvodný dále není ani poukaz stěžovatele na údajnou nerovnost v zacházení s poplatníky důchodového pojištění a s poplatníky nemocenského pojištění, kteří by měli být o možnost žádat o odstranění tvrdosti zákona připraveni. Řízení o odstranění tvrdostí zákona je totiž pro účely provádění nemocenského pojištění s účinností od 1. 1. 2009 upraveno samostatně v ustanovení § 156 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění.

[19]

Tvrzená zaujatost soudců vůči osobě stěžovatele z důvodu protikomunistických postojů jeho děda je pouze nepodloženou domněnkou. Pokud měl stěžovatel pochybnosti o nepodjatosti ve věci rozhodujících soudců krajského soudu, mohl vznést námitku podjatosti ve smyslu § 8 s. ř. s., nicméně neučinil tak. Místní příslušností krajského soudu se již Nejvyšší správní soud v dané věci zabýval a v rozsudku ze dne 22. 7. 2011, č. j. 4 Ads 93/2011 – 67, uvedl, že místně příslušným je právě krajský soud a nikoliv Městský soud v Praze, jak se domnívá stěžovatel. Je tomu tak proto, že dle § 7 odst. 4 s. ř. s., ve znění rozhodném ke dni podání žaloby, byl ve věcech nemocenského pojištění, pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti k řízení příslušný krajský soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci rozhodl v prvním stupni.

IV. Závěr a náklady řízení

[20]

Ze všech výše uvedených důvodů vyplývá, že napadený rozsudek není nezákonný z důvodů namítaných v kasační stížnosti. Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl podle § 110 odst. 1 s. ř. s.

[21]

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 větu první ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví - li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto mu nevzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Žalované žádné náklady s tímto řízením nevznikly.

[22]

Stěžovateli byl usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 2. 2015, č. j. 6 Ads 282/2014 – 16, ustanoven k ochraně jeho zájmů ve věci zástupce JUDr. Robert Falbr, advokát se sídlem Na Příkopě 859/22, Praha 1, PSČ 110 00. Zástupci, který byl stěžovateli ustanoven soudem, náleží mimosmluvní odměna a hotové výdaje, které v tomto případě platí stát (§ 35 odst. 8 s. ř. s.). Soud proto zástupci přiznal částku 2.000 Kč za dva úkony právní služby (tj. za jeden úkon 1.000 Kč vypočtený z tarifní hodnoty do 5.000 Kč) spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a doplnění kasační stížnosti [§ 7 ve spojení s § 9 odst. 2 a s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)] a částku 600 Kč jako paušální náhradu hotových výdajů s těmito úkony spojenými (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). Jelikož právní zástupce stěžovatele je osobou registrovanou k dani z přidané hodnoty, byla přiznaná částka navýšena o částku 546 Kč, jež odpovídá příslušné dani. Celkem tedy zástupci náleží 3.146 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozhodnutí.

Poučení : Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 4. srpna 2015

Mgr. Jana Brothánková předsedkyně senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 8. 2015, sp. zn. 6 Ads 282/2014 - 40, dostupné na www.nssoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies