9 Azs 216/2014 - 58

09. 04. 2015, Nejvyšší správní soud

Možnosti
Typ řízení: Správní, Správní (kasační)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobců: a) M. E., a jejích nezletilých dětí b) nezl. F. E., c) nezl. B. A. E., d) nezl. Z. A. E., e) nezl. D. C. E., žalobci b) – e) zastoupeni žalobkyní a) jako zákonnou zástupkyní, všichni zast. JUDr. Ing. Jiřím Špeldou, advokátem se sídlem Šafaříkova 666, Hradec Králové, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 10. 2013, č. j. OAM-154/ZA-ZA06-P05-2011, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 6. 2014, č. j. 28 Az 23/2013 – 53,

takto :

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobců, JUDr. Ing. Jiřímu Špeldovi, advokátovi se sídlem Šafaříkova 666, Hradec Králové, se přiznává odměna za zastupování ve výši 15 367 Kč. Tato částka mu bude vyplacena do 60 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění :

[1]

Podanou kasační stížností se žalobci (dále jen „stěžovatelé“) domáhají zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), kterým byla jako nedůvodná podle ustanovení § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta jejich žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 10. 2013, č. j. OAM-154/ZA-ZA06-P05-2011 (dále jen „rozhodnutí žalovaného“). Tímto rozhodnutím žalovaný rozhodl o žádostech stěžovatelů o udělení mezinárodní ochrany tak, že se jim mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), neuděluje.

I. Vymezení věci

[2]

Úvodem považuje Nejvyšší správní soud za vhodné stručně připomenout dosavadní vývoj v právě posuzované věci. Z předloženého správního spisu lze zjistit, že stěžovatelka a) podala dne 9. 1. 2008 svou první žádost o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný o této žádosti rozhodl tak, že mezinárodní ochranu neudělil. Stěžovatelka a) poté požádala o mezinárodní ochranu ještě čtyřikrát a to dne 12. 5. 2009, 17. 9. 2009, 25. 3. 2010 a 14. 4. 2010. Všechna tato řízení skončila jejich zastavením z důvodu nepřípustnosti opakované žádosti o mezinárodní ochranu [§ 10a písm. e) zákona o azylu]. Počínaje třetí žádostí o mezinárodní ochranu stěžovatelka a) žádala o mezinárodní ochranu rovněž jménem svých nezletilých dětí.

[3]

V rámci nyní posuzované žádosti o mezinárodní ochranu stěžovatelka a) uvedla, že po návratu z České republiky do země původu v roce 2010 neměla žádné problémy při kontrole na letišti. Přicestovali do vesnice, kde bydlel její tchán s tím, že i ona s manželem tam měli svůj dům. Zpět do České republiky se rozhodli vrátit poté, kdy manžela navštívil starosta v doprovodu vojenské policie. Manžel je hrdý Kurd a v důsledku toho měl politické problémy. Dostali strach z uvěznění a z toho důvodu odjeli do České republiky. Stěžovatelka a) nechtěla rozbít rodinu a proto manžela následovala. Zároveň připustila, že se v Turecku měli po ekonomické stránce dobře.

[4]

Krajský soud v napadeném rozsudku poukázal na to, že stěžovatelka a) své problémy a případné potíže nezletilých dětí dávala do přímé souvislosti s potížemi svého manžela, které přiměly celou rodinu k odchodu. Příběh manžela stěžovatelky a) vyhodnotil krajský soud ve shodě se žalovaným jako nevěrohodný a z tohoto důvodu se ztotožnil se závěrem žalovaného o neudělení mezinárodní ochrany [žaloba manžela byla u krajského soudu vedena pod sp. zn. 28 Az 24/2013]. Krajský soud dále uvedl, že si je vědom dlouhotrvajících potíží kurdské menšiny v Turecku, nicméně pouze příslušnost k této menšině sama o sobě bez dalšího nezakládá možnost přijmout závěr o pronásledování těchto osob. O správnosti rozhodnutí žalovaného ve věci neudělení mezinárodní ochrany dle § 12 zákona o azylu proto neměl krajský soud žádné pochybnosti. Skutečnosti umožňující vydat kladné rozhodnutí ve vztahu k § 13 zákona o azylu nebyly v řízení zjištěny.

[5]

Ve vztahu k humanitárnímu azylu dle § 14 zákona o azylu krajský soud k žalobní námitce uvedl, že stěžovatelka a) sama vyzdvihovala klidný a ekonomicky dostatečný život své rodiny v Turecku. Sama zmínila, že při návratu v roce 2010 byla její rodina vřele přivítána tchánem a ostatními členy „širší rodiny“ a žádnou nouzí netrpěli. Z těchto postojů je evidentní, že v případě návratu stěžovatelům žádná nouze nehrozí a mohou se, stejně jako v minulosti, spolehnout na pomoc rodiny. Zdravotní problémy tvrzeny nebyly. Správní orgán tak neměl k dispozici žádné skutečnosti, které by mohly odůvodňovat udělení humanitárního azylu. Důvody pro udělení doplňkové ochrany dle § 14a a 14b zákona o azylu krajský soud rovněž neshledal.

II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného

[6]

Proti rozsudku krajského soudu brojí stěžovatelé kasační stížností. Namítají, že se žalovaný i krajský soud nedůsledně zabývali důvody jejich ohrožení pro případ nutnosti návratu do země původu.

[7]

Žalovaný ani soud nezohlednili skutečnost, že manžel stěžovatelky a) je v zemi původu pronásledován pro své politické názory, byl odsouzen k trestu odnětí svobody, je aktivním členem strany DTP a osobou hrdě se hlásící ke kurdské národnosti. V Turecku nejsou Kurdům přiznávána základní práva, jsou potírány jejich veškeré politické aktivity a jsou pronásledováni. Ke zjištění skutečného stavu věci bylo třeba hodnotit i důkazy z azylového řízení manžela stěžovatelky a). Soud si závěry správního orgánu ohledně nevěrohodnosti azylového příběhu manžela stěžovatelky a) se souhlasnou poznámkou osvojil, sám však důkazy nehodnotil. Z tohoto důvodu považují stěžovatelé napadený rozsudek za nepřezkoumatelný.

[8]

Nadto byla tvrzení stěžovatelky a) a jejího manžela označena žalovaným a následně i soudem za nevěrohodná a nebylo k nim přihlédnuto, aniž by namítané skutečnosti byly jakýmkoli způsobem vyvráceny (k tomuto stěžovatelé odkazují na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008 – 70, kde bylo uvedeno následující: „Pokud je byť jen přiměřeně pravděpodobné, že tvrzení žadatele je pravdivé či že se určitá skutečnost udála tak, jak uvádí žadatel, žalovaný nesmí toto tvrzení prohlásit za nevěrohodné a vyloučit jej z dalšího posuzování; naopak, musí toto tvrzení vzít v potaz při celkovém posouzení odůvodněnosti žádosti a přiřadit mu patřičnou váhu“).

[9]

Dále stěžovatelé namítají, že měl žalovaný a soud posoudit, zda v případě návratu nezletilým stěžovatelům nehrozí nebezpečí pronásledování pro názory a postoje manžela stěžovatelky a), který byl pro ně odsouzen a musel uprchnout.

[10]

V kasační stížnosti je dále uvedeno, že stěžovatelka a) vyčítala žalovanému, že se nedostatečně zabýval postavením Kurdů v Turecku, kde jsou Kurdové utlačováni a ponižováni samotnými úřady, policií a armádou a stávají se oběťmi diskriminace. Dále jako matka čtyř nezletilých dětí vyjádřila největší nesouhlas s neudělením azylu z humanitárních důvodů.

[11]

Závěrem stěžovatelé poukazují na to, že soud na str. 7 napadeného rozsudku uvedl, že se „neztotožnil s tou částí výroku rozhodnutí, která se vztahuje k ust. § 14a a § 14b zákona o azylu, tedy k otázce návratu žalobkyně a nezl. dětí do Turecka.“ Následně však žalobu jako nedůvodnou zamítl.

[12]

Navrhují, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.

[13]

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že k námitkám směřujícím proti jeho postupu se již plně vyjádřil jak ve vyjádření k žalobě, tak v odůvodnění napadeného rozhodnutí, na které odkazuje. Stěžovatelka a) několikrát v průběhu řízení uvedla, že ona sama nikdy nebyla ve vlasti politicky aktivní a neměla žádné potíže se státními orgány. Její nezletilé děti taktéž nebyly pronásledovány.

[14]

Navrhuje zamítnutí kasační stížnosti pro její nedůvodnost.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[15]

Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas a stěžovatelé jsou zastoupeni advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.).

[16]

Ve věcech mezinárodní ochrany se Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením § 104a s. ř. s. zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, soud takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního řízení správního soud odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS, v němž vyložil neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“.

[17]

Soud nespatřuje v namítaných skutečnostech přesah vlastních zájmů stěžovatelů, a to v mezích vytyčených výše citovaným usnesením prvního senátu.

[18]

Soud se neztotožnil s namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozsudku. Krajský soud na str. 2 napadeného rozsudku odkázal na řízení ve věci sp. zn. 28 Az 24/2013, vedené ve věci žaloby manžela stěžovatelky a), a uvedl, že jeho příběh vyhodnotil, stejně jako správní orgán, nevěrohodným. Je tedy zřejmé, že důkazy z azylového řízení manžela stěžovatelky a) [O. E.] krajský soud hodnotil v řízení vedeném pod sp. zn. 28 Az 24/2013, tedy v řízení o jeho žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 10. 2013, č. j. OAM-155/ZA-ZA06- P05-2011. Ze závěrů, ke kterým krajský soud dospěl v tomto řízení, následně vycházel i v napadeném rozsudku.

[19]

Stěžovatelé odvozovali své azylové důvody od manžela stěžovatelky a), resp. otce nezletilých stěžovatelů (mířili tedy na udělení azylu za účelem sloučení rodiny dle § 13 zákona o azylu, resp. doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny dle § 14b zákona o azylu). Jak již bylo uvedeno výše, jeho azylový příběh shledal žalovaný (rozhodnutí ze dne 30. 10. 2013, č. j. OAM- 155/ZA-ZA06-P05-2011) a následně i krajský soud (rozsudek ze dne 18. 6. 2014, č. j. 28 Az 24/2013 – 54) jako nevěrohodný. Kasační stížnost manžela stěžovatelky a) proti uvedenému rozsudku krajského soudu byla Nejvyšším správním soudem odmítnuta pro nepřijatelnost usnesením ze dne 31. 3 2015, č. j. 8 Azs 123/2014 – 60. Předmětem přezkumu nynějšího řízení není rozhodnutí žalovaného, ani rozsudek krajského soudu týkající se manžela stěžovatelky a). Soud se tedy nemůže zabývat tím, zda žalovaný či krajský soud ve vztahu k manželovi stěžovatelky a) zohlednili veškeré relevantní skutečnosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 8. 2004, č. j. 4 Azs 147/2004 – 81). Stejně tak se soud nemohl zabývat tím, zda byly manželem stěžovatelky a) tvrzené skutečnosti hodnověrným způsobem vyvráceny a zda tedy krajský soud či žalovaný v uvedených rozhodnutích nepostupovali v rozporu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 5 Azs 66/2008.

[20]

Ve vztahu rozsudku ve věci sp. zn. 5 Azs 66/2008 k nynějšímu řízení, je nutno konstatovat, že není pravdou, že by v rozhodnutí žalovaného či v napadeném rozsudku byla shledána některá tvrzení stěžovatelky a) jako nevěrohodná. Nevěrohodným byl shledán azylový příběh manžela stěžovatelky a) [viz výše].

[21]

K námitce, že se žalovaný i krajský soud nedostatečně zabývali možným ohrožením stěžovatelů v případě návratu do země původu, resp. že měli posoudit, zda nezletilým stěžovatelům nehrozí pronásledování pro názory a postoje jejich otce, soud uvádí, že tímto se žalovaný podrobně zabýval na str. 6 a 9 napadeného rozhodnutí. Krajský soud pak závěry žalovaného přezkoumal na str. 6 a 8 napadeného rozsudku.

[22]

Stěžovatelé v kasační stížnosti dále poukazují na to, že stěžovatelka a) vyčítala žalovanému, že se nedostatečně zabýval postavením Kurdů v Turecku, a že vyjádřila největší nesouhlas s neudělením azylu z humanitárních důvodů. Námitkou týkající se postavení Kurdů v Turecku se krajský soud zabýval na straně 6 napadeného rozsudku, kde uvedl následující: „Krajský soud si je vědom dlouhotrvajících potíží kurdské menšiny v Turecku, nicméně pouze tato skutečnost, tzn. příslušnost k této menšině, sama o sobě bez dalšího nezakládá možnost přijmout závěr o pronásledování těchto osob, jak lze vysledovat z informací o Turecku, které jsou součástí správního spisu. Především však v konkrétním případě žalobkyně nelze pominout, že tato opakovaně označila ekonomickou situaci své rodiny za velmi dobrou, problémy se státními orgány popřela a z Turecka odešla výlučně proto, aby zachovala rodinu.“ S těmito závěry krajského soudu se Nejvyšší správní soud ztotožňuje. Stěžovatelé ostatně ani neuvádějí, v čem jsou tyto závěry nedostatečné či nesprávné.

[23]

Humanitárním azylem se krajský soud zabýval na str. 6 - 7 napadeného rozsudku (srov. shrnutí v odstavci 5 tohoto rozsudku). Nejvyšší správní soud se ztotožnil se závěrem krajského soudu, že žalovaný neměl k dispozici žádné relevantní skutečnosti, které by mohly odůvodňovat udělení humanitárního azylu. Stěžovatelé v kasační stížnosti opět neuvádějí, v čem jsou závěry krajského soudu nesprávné či nedostatečné.

[24]

K citaci na str. 7 napadeného rozsudku, kde krajský soud uvedl, že se „neztotožnil s tou částí výroku rozhodnutí, která se vztahuje k ust. § 14a a § 14b zákona o azylu, tedy k otázce návratu žalobkyně a nezl. dětí do Turecka“, Nejvyšší správní soud uvádí, že se jedná o zjevnou chybu v psaní. Správně mělo být uvedeno, že se krajský soud s uvedenou částí výroku rozhodnutí žalovaného ztotožnil, jak je zřejmé dále z odůvodnění napadeného rozsudku.

IV. Závěr a náklady řízení

[25]

Za těchto okolností Nejvyšší správní soud neshledal žádného důvodu pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání a konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelů, a proto ji ve smyslu ustanovení § 104a s. ř. s. shledal nepřijatelnou a odmítl ji.

[26]

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3, větu první, s. ř. s., ve spojení s ustanovením § 120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.

[27]

Podle § 35 odst. 8 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., zástupci stěžovatelů, který jim byl soudem ustanoven k ochraně jejich práv, hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Ustanovený zástupce JUDr. Ing. Jiří Špelda, advokát se sídlem Šafaříkova 666, Hradec Králové, učinil ve věci jeden společný úkon právní služby ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), spočívající v sepsání doplnění kasační stížnosti. Za jeden úkon právní služby náleží mimosmluvní odměna ve výši 3 100 Kč [§ 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 7 bodem 5. advokátního tarifu]. Podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, jde-li o společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob, náleží advokátovi za každou takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 %. Zástupci tak náleží odměna ve výši 12 400 Kč. Podle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu náleží zástupci navrhovatelů i náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč. Celková částka odměny za zastupování tak činí 12 700 Kč. S ohledem na skutečnost, že JUDr. Ing. Jiří Špelda je plátcem DPH, zvyšuje se částka přiznané odměny podle ustanovení § 35 odst. 8 s. ř. s. o DPH ve výši 21 %, tj. o částku 2 667 Kč. Celková výše odměny ustanoveného zástupce tak činí 15 367 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

Poučení : Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 9. dubna 2015

JUDr. Barbara Pořízková předsedkyně senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 4. 2015, sp. zn. 9 Azs 216/2014 - 58, dostupné na www.nssoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies