Nao 449/2014 - 25

27. 11. 2014, Nejvyšší správní soud

Možnosti
Typ řízení: Ostatní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: A. H., proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 427/31, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 5. 2014, č. j. 12904/14/5000-14402-704211, o námitce podjatosti,

takto :

Soudci Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, Mgr. Karolína Tylová, LL.M., JUDr. Pavel Vacek, Mgr. Lucie Trejbalová, Mgr. Hana Ptáčková, nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, pod sp. zn. 59 Af 179/2014.

Odůvodnění :

Žalobkyně se žalobou domáhá zrušení shora nadepsaného rozhodnutí žalovaného. Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci (dále jen „krajský soud“), přípisem ze dne 16. 9. 2014, č. j. 59 Af 179/2014 - 16, vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku za žalobu ve výši 3000 Kč a za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě ve výši 1000 Kč.

Na to reagovala žalobkyně přípisem ze dne 9. 10. 2014, ve kterém požádala o osvobození od soudních poplatků, podala návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů a vznesla námitku podjatosti všech soudců krajského soudu „v aktuálním obsazení“ s návrhem na jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí „nejenom této věci“. Uvedla, že věc musí být přikázána jinému soudu z důvodu delegace nutné, jinak reálně hrozí, že bude pokračováno v „dalším pokořování nezávislého, nestranného, odborného a spravedlivého rozhodování soudů“.

Ve vyjádření k podané námitce podjatosti ve výroku jmenovaní soudci shodně uvedli, že se v dané věci směrem k žalobkyni necítí být jakkoliv podjati.

Nejvyšší správní soud předně uvádí, že v případech, kdy je vznesena námitka podjatosti všech soudců určitého soudu a přitom je zřejmé, kterému soudci, resp. soudcům, je či bude věc přidělena, je účelné se zabývat otázkou podjatosti jiných než těchto soudců jen za předpokladu, že u rozhodujících soudců bude shledán důvod k vyloučení. V případě, že tomu tak není a že tedy nic nebrání v tom, aby soudci, jimž věc byla či bude přidělena, ji projednali a rozhodli, postrádá zkoumání podjatosti dalších soudců daného soudu smysl, neboť není dán žádný důvod ke změně okruhu soudců, kteří mají věc projednat. Žalobkyně ve své námitce namítla podjatost všech soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, v „aktuálním obsazení“. Podle rozvrhu práce již věc byla přidělena senátu 59 tohoto soudu ve složení: Mgr. Karolína Tylová, LL.M., JUDr. Pavel Vacek, Mgr. Lucie Trejbalová, Mgr. Hana Ptáčková. Nejvyšší správní soud se proto zabýval tím, zda je námitka podjatosti relevantní ve vztahu k těmto soudcům (srov. usnesení zdejšího soudu ze dne 18. 5. 2006, č. j. Nao 32/2005 - 34).

Při posouzení důvodnosti námitky podjatosti vycházel Nejvyšší správní soud z § 8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního („s. ř. s.“), podle kterého jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, účastníkům či jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou taktéž i soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Dle ust. § 8 odst. 5 s. ř. s. účastník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitka musí být uplatněna do jednoho týdne ode dne, kdy se osoba o podjatosti dozvěděla; zjistí-li tato důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována.

Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ust. § 8 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána a postup, jimž je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup zcela výjimečný.

Jde-li o důvody uvedené v první větě § 8 odst. 1 s. ř. s., tak je třeba uvést, že poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, tedy zejména v případech, kdy by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Vyloučen by byl taktéž i soudce, jenž by získal o věci poznatky jiným způsobem než dokazováním při jednání. Soudcův poměr k účastníkům či k jejich zástupcům může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, vztahem srdečně přátelským (či naopak vzájemně nepřátelským), může jít také o vztah ekonomické závislosti. V nastalém případě ovšem žalobkyně žádný podobný vztah nenamítá.

Jde-li o důvody uvedené v druhé větě ust. § 8 odst. 1 s. ř. s (tj. vyloučení soudce z důvodu jeho podílu na předchozím soudním řízení), smysl a účel tohoto ustanovení spočívá ve vyjádření principu instanční oddělenosti řízení před jednotlivými funkčně příslušnými soudy jako záruky vnitřní nezávislosti soudní soustavy, a tím i práva každého na spravedlivý proces. S ohledem na specifika správního soudnictví je nutno pojem „předchozí soudní řízení“ vykládat tak, že tutéž věc nemůže u krajského soudu a poté u Nejvyššího správního soudu projednávat a rozhodovat stejný soudce. O takový případ však evidentně nejde, neboť věc je ve fázi řízení před krajským soudem coby soudem prvního stupně. Žalobkyně také nenamítá, že by se jmenovaní soudci jakkoliv podíleli na vydání rozhodnutí před správním orgánem.

Z námitky podjatosti vyplývá, že je podána s ohledem na předchozí rozhodovací činnost krajského soudu. Zde je třeba opětovně poukázat na znění ustanovení § 8 odst. 1 s. ř. s., kde je výslovně uvedeno, že důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Soudce může být vyloučen z rozhodování jen z objektivních důvodů, nikoli pro subjektivní přesvědčení účastníka řízení o nespravedlivosti dřívějšího rozhodnutí. Zpochybňovat rozhodnutí soudu jistě lze; k tomu však slouží opravné prostředky (jsou-li přípustné), nikoli námitka podjatosti.


Nejvyšší správní soud proto o námitce podjatosti vůči soudcům Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

V důsledku tohoto způsobu rozhodnutí odpadá nutnost rozhodovat o delegaci nutné (ust. § 9 odst. 1 s. ř. s.). Je tomu tak proto, že v důsledku rozhodnutí o námitce podjatosti a nevyloučení uvedených soudců z projednávání a rozhodování věci nenastala situace, za které by pro vyloučení soudců místně příslušného soudu nebylo možno sestavit senát.

Poučení : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. listopadu 2014

JUDr. Lenka Matyášová předsedkyně senátu


Zdroj: Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. Nao 449/2014 - 25, dostupné na www.nssoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies