9 As 271/2014 - 17
20. 11. 2014, Nejvyšší správní soud
Text judikátu
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: P. Č.,
proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, proti rozhodnutí
žalované ze dne 19. 6. 2013, č. j. 1613-1627/13/13, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2014, č. j. 8 A 86/2014 – 32,
takto :
I.
Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění :
[1]
Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. 9. 2014, č. j. 8 A 86/2014 – 32, žalobce
částečně osvobodil od soudního poplatku za řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne
19. 6. 2013, č. j. 1613-1627/13/13. Městský soud žalobci přiznal osvobození ve výši 2 700 Kč,
neboť dospěl k závěru, že majetkové poměry žalobce nepostačují k zaplacení soudního poplatku
ve výši 3 000 Kč. Částečné osvobození soud přiznal proto, že neshledal žádné zvlášť závažné
důvody, aby žalobce nenesl alespoň část nákladů spjatých s řízením.
[2]
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) ve včasné kasační stížnosti uplatnil důvody podle
§ 103 odst. 1 písm. a) a c) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“); namítl tedy nesprávné posouzení právní otázky městským soudem
a zmatečnost řízení před soudem.
[3]
Nesprávné posouzení stěžovatel spatřuje především v tom, že § 36 odst. 3 s. ř. s.
nedovoluje soudu měnit výši soudního poplatku, nýbrž přiznat osvobození částečně či v plné
výši. Městský soud navíc neodůvodnil, proč dospěl k výsledné výši soudního poplatku 300 Kč.
Stěžovatel zpochybnil také místní příslušnost městského soudu. Z těchto důvodů navrhl,
aby Nejvyšší správní soud usnesení městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[4]
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
[5]
Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti nejdříve hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení. Stěžovatel neuhradil soudní poplatek za kasační stížnost a není v řízení před
Nejvyšším správním soudem zastoupen advokátem, tak jak to vyžaduje § 105 odst. 2 s. ř. s.
Vzhledem ke skutečnosti, že předmětem řízení v dané věci je rozhodnutí o částečném
osvobození od soudního poplatku, Nejvyšší správní soud na zaplacení soudního poplatku
za kasační stížnost ani na povinném zastoupení žalobce advokátem v řízení netrval, protože
takový požadavek by pouze vedl k řetězení téhož problému, což by popíralo smysl samotného
řízení o této kasační stížnosti a nesvědčilo by ani zásadě hospodárnosti a rychlosti řízení
(srov. k tomu rozsudek NSS ze dne 19. 7. 2012, č. j. 4 Ads 66/2012 – 22).
[6]
Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž
je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[7]
Kasační stížnost není důvodná.
[8]
Stěžovatel namítl, že soud není oprávněn výši soudního poplatku měnit, nýbrž
je oprávněn od něj pouze plně či z části osvobozovat. Přesně to však městský soud udělal, když
ve výroku uvedl, že „žalobci přiznává osvobození od soudních poplatků z části, a to ve výši 2 700 Kč, takže
jeho poplatková povinnost z podané žaloby činí 300 Kč.“ Tomuto výroku odpovídá i odůvodnění,
kde soud výslovně uvádí, že žalobce má zaplatit poplatek pouze ve výši jedné desetiny částky
stanovené zákonem. Soud si tedy byl vědom toho, jaká je zákonná výše poplatku a pouze
stěžovatele osvobozoval od povinnosti tento poplatek v celé výši platit. Městský soud tedy
neměnil zákonnou výši poplatku. Uvedená námitka proto není důvodná. Dále stěžovatel namítá,
že městský soud neodůvodnil, proč dospěl k výsledné výši soudního poplatku 300 Kč. S tím
se Nejvyšší správní soud neztotožnil, neboť městský soud uvedl, že stěžovatel by měl platit
alespoň část soudního poplatku a zvolená částka není pro něj neúnosná (viz str. 4 napadeného
usnesení). Ani tato námitka tak není důvodná.
[9]
Námitku zpochybňující místní příslušnost městského soudu Nejvyšší správní soud
v nynějším řízení nehodnotil, neboť tak učinil již dříve v řízení o kasační stížnosti, jíž stěžovatel
brojil proti postoupení věci právě Městskému soudu v Praze Krajským soudem v Českých
Budějovicích (srov. usnesení NSS ze dne 30. 8. 2013, č. j. 8 As 77/2013 – 10, odst. 6. a 7.).
[10]
Lze tedy shrnout, že městský soud žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků
posoudil správně. Soud měl pravomoc stěžovatele osvobodit pouze z části a svou úvahu
dostatečně odůvodnil. Nejvyšší správní soud ze všech výše uvedených důvodů kasační stížnost
podle § 110 odst. 1, poslední věty, s. ř. s. zamítl jako nedůvodnou.
[11]
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl dle § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení
s § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení;
žalované v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nevznikly.
Poučení : Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. listopadu 2014
JUDr. Radan Malík
předseda senátu
Zdroj: Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2014, sp. zn. 9 As 271/2014 - 17, dostupné na www.nssoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.