Nad 368/2014 - 21

05. 11. 2014, Nejvyšší správní soud

Možnosti
Typ řízení: Kompetenční
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovanému: Krajský soud v Hradci Králové, se sídlem Československé armády 218, Hradec Králové, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích pod sp. zn. 52 A 81/2014, v řízení o návrhu na přikázání věci jinému krajskému soudu,

takto :

Věc vedená u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích pod sp. zn. 52 A 81/2014 se přikazuje Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

Odůvodnění :

[1]

Žalobce doručil dne 8. 8. 2014 Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“) žalobu, kterou se domáhal toho, aby městský soud přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích poskytnout žalobci informace požadované v jeho žádosti ze dne 19. 8. 2013.

[2]

Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. 8. 2014, č. j. 9 A 310/2014 - 5, postoupil věc Krajskému soudu v Hradci Králové jako soudu věcně a místně příslušnému dle § 7 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).

[3]

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (věcně a místně příslušný soud k projednání věci) však podal k Nejvyššímu správnímu soudu návrh na přikázání věci jinému soudu podle § 9 odst. 1 s. ř. s. Svůj návrh odůvodnil tím, že jako žalovaný v dané věci vystupuje tento soud samotný, což vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudců tohoto soudu v projednávané věci. Odkázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu, kde soud vyslovil, že důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudců příslušného soudu lze mít zejména tehdy, kdy je přezkoumávána nečinnost předsedy soudu, který vykonává úkoly státní správy na úseku soudnictví.

[4]

Žalobce se k návrhu na delegaci věci jinému soudu nevyjádřil.

[5]

Podle § 9 odst. 1 s. ř. s. „Nejvyšší správní soud přikáže věc jinému než místně příslušnému krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu nelze sestavit senát“. V citovaném  ustanovení je upraven případ tzv. delegace nutné, která je podmíněna

vyloučením všech soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu, který má věc jako soud věcně a místně příslušný projednat a rozhodnout.

[6]

Nejvyšší správní soud shledal, že v posuzované věci je nutno přikázat věc jinému krajskému soudu podle § 9 odst. 1 s. ř. s., neboť pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu nelze sestavit senát.

[7]

Žalobou ve věci samé je totiž napadena tvrzená nečinnost Krajského soudu v Hradci Králové, kterou žalobce spatřuje v tom, že mu nebyla poskytnuta jím požadovaná informace dle jeho žádosti ze dne 19. 8. 2013. Předmětnou věc by tak rozhodovali soudci, kteří u tohoto soudu (coby žalovaného) působí.

[8]

V dané věci tedy jde o posouzení nestrannosti soudců Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, kteří by měli posuzovat činnost předsedy soudu a samotného soudu, u nějž působí. Nejvyšší správní soud v této souvislosti připomíná, že součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy).

[9]

Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, vyjadřující vnitřní psychický stav soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástupcům atd.), o nichž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi nalezla stěží uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji; také v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení), nýbrž to, jestli reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem odůvodňujícím závěr, že soudce určitým, nikoliv nezaujatým vztahem k věci disponuje. Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv pouze na skutečně prokázané podjatosti, ale je dáno již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti (viz nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94).

[10]

Nejvyšší správní soud ve shodě s citovanými rozhodnutími a se svou předchozí judikaturou (např. rozsudek tohoto soudu ze dne 30. 9. 2005, č. j. 4 As 14/2004 - 70) uvádí, že „vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale je dáno již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti“.

[11]

Důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudců příslušného soudu lze mít nejen z toho důvodu, že žalovaným je subjekt, proti jehož nečinnosti v dané věci směřuje žaloba, neboť taková situace by automaticky nezakládala podjatost všech soudců tohoto soudu (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2006, č. j. Nad 35/2006 - 12), ale zejména z toho, že je přezkoumávána nečinnost předsedy krajského soudu, který vykonává úkoly státní správy na úseku soudnictví (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2008, č. j. Nad 4/2008 - 47, a ze dne 30. 9. 2003, č. j. Nao 31/2003 - 16, či rozsudek téhož soudu ze dne 30. 9. 2005, č. j. 4 As 14/2004 - 70). Tato skutečnost tak zavdává objektivní pochybnosti o nepodjatosti všech soudců specializovaných senátů správního soudnictví příslušného krajského soudu.

[12]

V tomto ohledu je vhodné poukázat i na obecnou právní zásadu „nemo iudex in causa sua“, podle které nikdo nesmí být soudcem ve vlastní věci, a ve sporu mezi dvěma subjekty musí vždy rozhodovat nezávislý třetí subjekt. Tato obecná pravidla jsou uznávána jako zásady spravedlnosti, a to i tehdy, jestliže nejsou normativně vyjádřena v pozitivním právu.

[13]

Nejvyšší správní soud dospěl v posuzované věci k závěru, že jsou naplněny podmínky pro  delegaci nutnou, neboť z povahy věci jsou v tomto případě v důsledku působení uvedené obecné právní zásady vyloučeni všichni soudci příslušného soudu pro možnou podjatost a není tak v souladu se zásadou materiálního právního státu, aby tento místně příslušný soud ve věci sám rozhodl. Vzhledem k výše uvedenému proto Nejvyšší správní soud přikazuje předmětnou věc k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Českých Budějovicích, neboť již dříve v žalobcových věcech týkajících se požadování informací rozhodoval.

Poučení : Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 5. listopadu 2014

JUDr. Josef Baxa předseda senátu.


Zdroj: Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 11. 2014, sp. zn. Nad 368/2014 - 21, dostupné na www.nssoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies