33 Cdo 3062/2017

26. 07. 2017, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 237
  • OSŘ - § 243c odst. 1

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou ve věci žalobců a) Ing. L. K., a b) A. K., zastoupených Mgr. Alicí Benešovou, advokátkou se sídlem v Rokycanech, Míru 17, proti žalované ČEZ Distribuce, a.s., se sídlem v Děčíně, Teplická 874/8 (identifikační číslo osoby 247 29 035), zastoupené Mgr. Radkem Pokorným, advokátem se sídlem v Praze l, Klimentská 1216/46, o žalobě podle části páté občanského soudního řádu, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 28 C 80/2012, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. ledna 2017, č. j. 8 Co 506/2016-173, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Radka Pokorného, advokáta.


O d ů v o d n ě n í: />


Okresní soud v Děčíně rozsudkem ze dne 19. srpna 2015, č. j. 28 C 80/2012-125, zamítl žalobu požadující, aby žalovaná byla uznána povinnou uzavřít se žalobci „smlouvu o připojení odběrného místa v P., ve třetím patře domu, původní číslo odběrného místa 2509375 k síti nízkého napětí a na základě této smlouvy připojit toto odběrné místo k distribuční soustavě“ (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 2. ledna 2017, č. j. 8 Co 506/2016-173, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku II. o nákladech řízení tak, že výši nákladů, které jsou žalobci žalované povinni společně a nerozdílně zaplatit, činí 30.734 Kč; jinak jej v tomto výroku, jakož i ve výroku I. potvrdil. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, které není podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), přípustné.

Žalovaná po rekapitulaci postupu v řízení navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobců jako nepřípustné odmítl, neboť žalobci nedostatečně vymezili důvody přípustnosti dovolání, popřípadě jako nedůvodné zamítl. Se závěry odvolacího soudu se plně ztotožnila

Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Stejně tak spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013).

Dovolání shora uvedený postulát nesplňuje, neboť v něm není specifikováno, které ze čtyř kritérií přípustnosti uvedených v § 237 o. s. ř. mají žalobci za splněné; naplněním těchto kritérií se totiž vůbec nezabývali. V čem podle nich spočívá splnění předpokladů přípustnosti jejich dovolání, nelze dovodit ani z celého obsahu tohoto podání; jeho podstatnou část tvoří rekapitulace řízení a vlastní právní náhled na posuzovanou věc. Formulaci, že „je nutné zdůraznit, že nebyl soudy řešen výklad jimi použitých právních předpisů v tom směru, že by revizní zprávu zpracoval, resp. posouzení technického stavu odběrného zařízení si provedl sám žalovaný v rámci připojení odběrného místa k distribuční soustavě“, nelze chápat tak, že by žalobci měli za to, že určitou otázku hmotného nebo procesního práva dovolací soud dosud nevyřešil, nýbrž že vytýkají soudu prvního stupně a odvolacímu soudu, že nesprávně vyložily jimi použité právní předpisy.

Absence údaje o tom, v čem podle dovolatelů spočívá splnění předpokladů přípustnosti dovolání (tj. správného vymezení přípustnosti ve smyslu § 237 o. s. ř.), zatěžuje podání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit.

Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobci dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).


V Brně dne 26. července 2017



JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2017, sp. zn. 33 Cdo 3062/2017, ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.3062.2017.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies