33 Cdo 166/2016

26. 07. 2017, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 238 odst. 1 písm. d)
  • OSŘ - § 236 odst. 1
  • OSŘ - § 104 odst. 1
  • OSŘ - § 243b

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce Ing. F. E., zastoupeného Mgr. Danielem Milićem, advokátem se sídlem v Havlíčkově Brodě, Horní 10, proti žalovanému V. K., zastoupenému JUDr. Jaroslavem Filipem, advokátem se sídlem v Praze, Pejevové 3129/20, o 40.296 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 104 C 37/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 25. 8. 2014, č. j. 104 C 37/2014-32, a proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 6. 2015, č. j. 20 Co 197/2015-104, takto:

I. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 25. 8. 2014, č. j. 104 C 37/2014-32, se zastavuje.

II. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 6. 2015, č. j. 20 Co 197/2015-104, se odmítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.040 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Daniela Miliće, advokáta.

O d ů v o d n ě n í:


Okresní soud v Havlíčkově Brodě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 25. 8. 2014, č. j. 104 C 37/2014-32, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci (v rámci uznání) 39.704 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně od 30. 4. 2014 do zaplacení do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 40.296 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně od 30. 4. 2014 do zaplacení do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Výrokem III. rozhodl o nákladech řízení účastníků.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 16. 6. 2015, č. j. 20 Co 197/2015-104, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku II., jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci 40.296 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně od 30. 4. 2014 do zaplacení (výrok I. rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Žalovaný podal dovolání výslovně jak proti rozsudku soudu prvního stupně, tak proti rozsudku odvolacího soudu.
Žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu jako nepřípustné odmítl, případně jako nedůvodné zamítl.
Podle § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (srovnej čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., dále opět jen „o. s. ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout výhradně rozhodnutí odvolacího soudu. Občanský soudní řád tudíž ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit. Nejvyšší soud proto podle § 104 odst. 1 věty prvé ve spojení s § 243b o. s. ř. řízení o dovolání proti rozsudku soudu prvního stupně zastavil (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 45/2000).

Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. není dovolání podle § 237 přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí, jímž odvolací soud rozhodl o částce nepřevyšující 50.000 Kč (konkrétně o částce 40.296 Kč), přičemž nejde o některou z výjimek uvedených v § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu; dovolací soud proto toto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Žalovaný sice výslovně napadl rozhodnutí odvolacího soudu v plném rozsahu, tedy i ve výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení, ve vztahu k tomuto výroku však žádnou argumentaci – natož tu, jež by se vázala k obligatorním údajům ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. doplnitelným jen ve lhůtě uvedené v § 241b odst. 3 o. s. ř. – nevznesl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 26. července 2017



JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2017, sp. zn. 33 Cdo 166/2016, ECLI:CZ:NS:2017:33.CDO.166.2016.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies