7 Tdo 816/2017

11. 07. 2017, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Trestní, Trestní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • TrŘ - § 265i odst. 1 písm. b)
  • TrZ - § 140 odst. 1
  • TrZ - § 207 odst. 1
  • TrZ - § 274 odst. 1, písm. a)

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud rozhodl dne 11. července 2017 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného D. Z., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. 7 To 60/2016, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 7 T 5/2016 takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. Z. odmítá.

Odůvodnění:



Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2016, č. j. 7 T 5/2016-1074, byl obviněný D. Z. uznán vinným zločinem vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, dále přečinem neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na patnáct let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo ústavní ochranné protialkoholní léčení. Kromě toho bylo rozhodnuto i ohledně dalších obviněných J. B., P. V. a J. P.

Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný D. Z. dopustil shora uvedených trestných činů ve stručnosti tím, že:

ad 1) dne 18. 8. 2015 ve večerních hodinách v R. společně s J. B. a P. V. po předchozím požití blíže nezjištěného množství alkoholických nápojů a po verbální rozepři napadl obviněný D. Z. spolu s J. B. poškozeného V. H. tak, že ho opakovaně udeřili do oblasti hlavy, kopali a dupali do jeho těla, dále poškozeného ležícího na zádech na zemi dvěma noži opakovaně bodli do oblasti hrudníku a břicha a P. V. ho škrtil blíže nezjištěnou tkaninou. Obviněný D. Z. spolu s J. B. poškozenému způsobili četná bodná poranění v oblasti hrudníku a břicha s poškozením vnitřních orgánů a zlomeniny několika žeber. V důsledku zakrvácení pravé hrudní dutiny při bodném poranění kořene srdečnice a pravé plíce poškozený na místě zemřel a obvinění ho následně odnesli za domek, kde ho zanechali,

ad 2) dne 23. 5. 2015 vnikl v podvečerních hodinách do oploceného areálu společnosti Agrospol Blšany, v. o. s., v obci V., okres L., v hale se zmocnil manipulačního vozíku s klíčem v zapalování, nastartoval ho a řídil až do svého zadržení. Při výjezdu z haly poškodil točité schodiště, profilované plechy a dřevěné europalety, následně prorazil a zničil vjezdovou bránu, pokračoval v jízdě k železničnímu přejezdu, u něhož několikrát vyjel mimo místní komunikaci, vylomil trigonometrickou tyč, vyvrátil svislé dopravní značení a výstražný kříž železničního přejezdu, poškodil trubku detekce úniku plynu plynovodu a na několika místech najel do hořčičného pole před železničním přejezdem, kde byl zadržen hlídkou policie. Obviněný před jízdou požil takové množství alkoholických nápojů, že jeho krev obsahovala v době zadržení nejméně 1,62 ‰ alkoholu, a svým jednáním způsobil poškozeným společnostem Agrospol Blšany, v. o. s., a RWE GasNet, s. r. o., škodu v přesně nezjištěné výši.

Rozsudek soudu prvního stupně napadli odvoláním krajský státní zástupce a obvinění D. Z. a P. V. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 9. 2016, č. j. 7 To 60/2016-1176, zrušil ve věci obviněného D. Z. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu a rozhodl znovu tak, že jej odsoudil podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na třináct let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou.

Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný D. Z. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolací námitky směřují proti délce trestu odnětí svobody a proti zařazení do věznice se zvýšenou ostrahou. Obviněný namítl, že odvolací soud sice uložil trest o dva roky kratší než soud prvního stupně, ale přesto měl podle názoru obviněného klást větší důraz na skutečnost, že se předmětného jednání dopustil ve stavu zmenšené příčetnosti a současně mu bylo uloženo ochranné protialkoholní léčení, o které sám žádal. Soud mu měl za použití § 40 odst. 2 tr. zákoníku uložit trest pod dolní hranici zákonné sazby, neboť vzhledem k jeho zdravotnímu stavu a současnému uložení ochranného léčení by bylo možné jeho nápravy dosáhnout i trestem kratšího trvání. Odvolací soud vycházel při zařazení obviněného do věznice striktně z § 56 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku. Obviněný byl dle rejstříku trestů mnohokrát trestán, avšak v případě obecně prospěšných prací tyto vykonal a v případech podmíněného odsouzení mu nebyl výkon trestu nařízen, tudíž dosud nebyl ve výkonu trestu odnětí svobody. Ostatní okolnosti ohledně osobnosti obviněného, stejně jako zpráva o jeho chování ve věznici, hovoří o poměrně nízkém stupni a povaze narušení. Za jeho pohyb ve společnosti ostatních pachatelů trestné činnosti mohla devastující závislost na alkoholu. Soud proto podle obviněného nepostupoval správně, pokud jej zařadil do nejpřísnějšího typu věznice. Pro své zařazení do mírnějšího typu věznice obviněný ještě dodal, že zatímco ve věznicích s dohledem, dozorem, či s ostrahou lze vykonávat ochranné protialkoholní léčení během výkonu trestu odnětí svobody, ve věznicích se zvýšenou ostrahou jej vykonávat nelze.

Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ve výroku o trestu a nově mu uložil trest odnětí svobody pod dolní hranicí zákonné trestní sazby podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku a pro výkon tohoto trestu jej zařadil podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného do doby konání neveřejného zasedání nevyjádřil.

Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Obviněný ve svém podání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Obviněný ve svém dovolání směřoval námitky výlučně do výše uloženého trestu a zařazení do věznice se zvýšenou ostrahou. Námitky proti trestu, týkající se uložené výše nebo druhu, lze napadat pouze z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy pokud byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Podle tohoto ustanovení trestního řádu však nemůže být dovolacím důvodem pouhá nepřiměřenost trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby. Odvolací soud uložil obviněnému trest odnětí svobody na třináct let, tedy v rámci trestní sazby od deseti do osmnácti let podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku. Ohledně typu věznice soud rovněž postupoval správně, když v souladu s § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku obviněného zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou, neboť mu byl za zvlášť závažný zločin uložen trest odnětí svobody ve výměře přesahující osm let.

V daném případě zjevně nebyly dány důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Patrně z toho důvodu obviněný své dovolací námitky ohledně trestu podřadil pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dovolání ovšem musí obviněný na jedné straně v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. odkázat na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. a na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2003, sp. zn. 5 Tdo 564/2003, příp. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. 4 Tdo 567/2015).

Navíc, jak Nejvyšší soud již dříve judikoval, „vzájemný vztah obou uvedených dovolacích důvodů je takový, že důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je obecným hmotně právním dovolacím důvodem a důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je speciálním hmotně právním dovolacím důvodem vztahujícím se jen k výroku o uložení trestu. Z logiky tohoto vztahu vyplývá, že samotný výrok o uložení trestu nemůže být napadán prostřednictvím obecného, nýbrž jen prostřednictvím speciálního dovolacího důvodu, který se váže k takovému výroku“ (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 7 Tdo 1080/2009).

Dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají ani námitky, jimiž se obviněný domáhal případného snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby za použití § 40 odst. 2 tr. zákoníku. V tomto směru je třeba zdůraznit, že se jedná o mimořádné snížení trestu odnětí svobody, které podle § 40 odst. 2 tr. zákoníku je vázáno na zdravotní stav pachatele, který spáchal trestný čin ve stavu zmenšené příčetnosti, u nějž by bylo možné dosáhnout možnosti jeho nápravy i trestem kratšího trvání za současného uložení ochranného léčení. Obviněný v dovolání neuvedl nic konkrétního, co by odůvodnilo mimořádný postup podle tohoto zákonného ustanovení, pouze odkázal na spáchání trestné činnosti ve stavu zmenšené příčetnosti. Přitom nelze přehlédnout výrazně sníženou možnost jeho resocializace a plně rozvinutý syndrom závislosti na alkoholu, což významně omezuje případné úvahy o mimořádném snížení trestu pod dolní hranici trestní sazby.

Skutečnost, že obviněný nesouhlasí s uloženou výší trestu a se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou, nelze na základě shora uvedeného pokládat za dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nejvyšší soud dovolání obviněného podle 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. července 2017


JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu

Vypracoval:

JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.



Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2017, sp. zn. 7 Tdo 816/2017, ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.816.2017.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies