20 Cdo 1510/2017

01. 08. 2017, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 262a
  • OSŘ - § 267

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., ve věci žalobce P. K., Z., zastoupeného JUDr. Stanislavem Dvořákem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní 394/12, proti žalované Dillard, a. s., identifikační číslo osoby 26027917, se sídlem v Praze 5, Nad Turbovou 1181/36, zastoupené JUDr. Vladimírem Szabo, advokátem se sídlem v Praze 4, Jeremenkova 1021/70, o vyloučení věcí z exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 19 C 68/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2016, č. j. 21 Co 323/2016-261, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce na nákladech dovolacího řízení 4 114 Kč do tří dnů od právní moci usnesení.

O d ů v o d n ě n í :


Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl rozsudkem ze dne 12. 5. 2016, č. j. 19 C 68/2015
-186, tak, že se z exekuce vedené u téhož soudu pod sp. zn. 36 EXE 3475/2014 vylučuje osm kusů akcií evidenční číslo 1, 4, 5, 6, 7, 8, 9 a 10 na jméno P. K., v listinné podobě ve jmenovité hodnotě 200 000 Kč každé jedné akcie společnosti SLUG Invest a. s., které byly pojaty do soupisu protokolem o soupisu movitých věcí č. j. 003 EX 3052/14-130 pod položkou 1 (výrok I.). Žalované uložil zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 64 315 Kč (výrok II.).

Obvodní soud mimo jiné zjistil, že exekučním titulem, na základě něhož došlo k pověření soudního exekutora Mgr. Richarda Bednáře vedením exekuce ve věci oprávněné Dillard, a. s. proti povinnému R. V. (exekuční řízení je vedeno u obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 36 EXE 3475/2014), je notářský zápis NZ 1040/2014, N 1064/2014, sepsaný notářem JUDr. Miloslavem Peterkou dne 15. 8. 2014, že předmětem notářského zápisu je uznání peněžitého dluhu ve výši 12 600 000 Kč R. V. a J. F. vůči společnosti Dillard, a. s. (č. l. 62), že akcie, jež jsou předmětem této žaloby, byly vydány společností SLUG Invest a. s. s datem emise 13. 5. 2014, že se jedná o akcie na jméno P. K. o jmenovité hodnotě 200 000 Kč každé z nich, že vlastníkem těchto akcií byla J. V., která akcie převedla smlouvou o převodu akcií uzavřenou mezi J. V. a P. K. ze dne 7. 10. 2014, protokolem o převzetí akcií ze dne 7. 10. 2014 a dále rubopisem na zadní straně akcií ve prospěch P. K. ze dne 17. 10. 2014. Dále zjistil, že bezpodílové spoluvlastnictví manželů J. V. a R. V. bylo zrušeno rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 17. 6. 1993, č. j. 3 C 556/93-13 (s právní mocí 13. 7. 1993), a že dne 9. 4. 2014 bylo zapsáno do evidence seznamu listin o manželském majetkovém právu zrušení bezpodílového spoluvlastnictví manželů R. V. a J. V. (dále též jen „BSM“). Z vyrozumění o zahájení exekuce ze dne 15. 10. 2014 měl za prokázané, že pověřený soudní exekutor Mgr. Bednář pod č. j. 003 EX 3052/14-9 vyrozuměl povinné V. a F. o zahájení exekuce ve věci oprávněné Dillard a. s. podle vykonatelného notářského zápisu ze dne 15. 8. 2014, č. j. NZ 1040/2014, N 1064/2014 k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 12 600 000 Kč a nákladů exekuce a nákladů oprávněné.
Obvodní soud uzavřel, že ač se jeví pravděpodobné, že J. V. a žalobce se účelovýmjednáním snažili vyvést akcie z postižení exekucí, je na místě vyloučit akcie z exekuce. BSM R. V. a J. V. zaniklo vypořádáním (uplynutím tříleté lhůty) podle § 149 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 7. 1998, dále jen „obč. zák.“ (tedy před vznikem exekucí vymáhané pohledávky, jež má původ v letech 2012 a 2013), proto nelze majetek, jehož výlučnou vlastnicí se poté stala manželka povinného, postihnout v exekučním řízení vedeném proti jejímu manželovi. Obvodní soud přitom odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 20 Cdo 65/2008, v němž Nejvyšší soud vysvětlil, že bylo-li zaniklé BSM vypořádáno ve smyslu § 149 odst. 4 obč. zák., ve znění účinném do 31. 7. 1998, nelze majetek, jehož výlučným vlastníkem se stala manželka povinného, postihnout v exekučním řízení vedeném proti jejímu manželovi, a že odkaz na § 150 odst. 2 obč. zák. (zakotvující ochranu věřitelů nad rámec § 42a obč. zák.) je nepatřičný, protože toto ustanovení je účinné až od 1. 8. 1998 (tj. závěr o neúčinnosti úkonu vyplývající přímo z obč. zák. bez nutnosti podávat žalobu podle § 42a obč. zák. nelze vztáhnout na dohody či rozhodnutí soudu o vypořádání BSM zaniklého před 1. 8. 1998, které je třeba vypořádávat podle ustanovení obč. zák. ve znění účinném do 31. 7. 1998). Obvodní soud současně uvedl, že v dané věci vědomost oprávněné o existenci a obsahu vypořádání BSM nemá žádný význam a že sporné akcie by nemohly být postiženy, i kdyby k jejich převodu z majetku J. V. nedošlo (ať už se tak stalo kdykoliv a z jakýchkoliv pohnutek), neboť jí generální inhibitorium v převodu akcií nebránilo.

Krajský soud napadeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil a ve výroku II. pouze změnil tak, že výše nákladů řízení činí 12 890 Kč. Dále žalované uložil zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 4 356 Kč. Ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že exekucí vymáhané pohledávky vznikly až po zániku BSM manželů V. a po jeho vypořádání uplynutím tříleté lhůty podle § 149 odst. 4 obč. zák. ve znění účinném do 31. 7. 1998. Přitom exekuci lze nařídit na majetek patřící do zaniklého SJM (BSM) pouze v případě, že v době zahájení exekučního řízení (vydání exekučního příkazu) nebylo toto jmění vypořádáno (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 20 Cdo 2610/2009). Soud zdůraznil, že za dané situace nelze § 42 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, dále též jen „ex. řád“, použít a generální inhibitorium podle § 44a odst. 1 ex. řádu se na manželku povinného nevztahovalo. Akcie tedy nemohou být v exekuci vedené proti R. V. postiženy. Navíc byly akcie převedeny J. V. na žalobce dne 7. 10. 2014, tj. ještě před vyrozuměním soudního exekutora o zahájení exekuce (15. 10. 2014).

Žalovaná v dovolánínamítá, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Popsala podrobně skutkovou stránku věci a průběh řízení, uvedla, že odvolací soud neprováděl ani neopakoval při svém jednání žádné důkazy, přičemž se odchýlil od skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně (bod V. odst. 1 dovolání). Žalovaná má zato, „že nesprávné právní posouzení zde spočívá v tom, že odvolací soud postupoval v rozporu s ust. § 213 občanského soudního řádu, když učinil jiná skutková zjištění než soud 1. stupně, aniž by provedl jakékoli nové důkazy či zopakoval již provedené“. Za „hlavníprávní otázku celého sporu“ považuje, „zda v exekuci vedené na majetek manžela možno postihnout výlučný majetek jeho manželky, pokud závazek manžela, který je předmětem exekuce, vznikl až poté, co bylo zrušeno a vypořádáno společné jmění manželů (resp. bezpodílové spoluvlastnictví manželů)“ viz bod VI. odst. 1 dovolání. Žalovaná odvolacímu soudu vytýká, že ve věci nesprávně aplikoval § 42 ex. řádu ve znění účinném do 30. 6. 2015, ačkoliv měl aplikovat toto ustanovení ve znění účinném od 1. 7. 2015. Rozsudek o zrušení BSM byl zaevidován do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu až 9. 4. 2014, přičemž závazky vymáhané v exekučním řízení s povinným vznikly postupně v roce 2012 a 2013. Manželé V. postupovali účelově, jestliže J. V. o závazcích svého manžela věděla a žalovanou neinformovala. Podle jejího názoru odvolací soud na souzenou věc aplikoval „překonanou judikaturu“, v tomto směru odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4936/2014, a ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 21 Cdo 608/2014. Současně se domnívá, že odvolací soud neměl přiznat žalobci soudní ochranu, neboť z jeho strany došlo ke zjevnému zneužití práva. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádření k dovolání mimo jiné uvedl, že pohledávky vymáhané v exekuci měly vzniknout v letech 2012 a 2013, tedy nejméně 16 let po vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví (bývalých) manželů V., a že žalobce nabyl akcie ještě před zahájením exekučního řízení. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod R 74/2004 s tím, že k 1. 8. 1998 nedošlo ke vzniku žádného společného jmění manželů, a že od roku 1993 se manželka povinného i povinný zavazovali k povinnostem každý samostatně. Jestliže soudní exekutor postihl exekucí výlučný majetek manželky povinného (a z důvodu zpochybňování vlastnictví žalobce k akciím i majetek žalobce) nelze exekuci provést. Mimo jiné považuje za neplatný i exekuční titul, neboť v notářském zápisu chybíoznačení právního důvodu dluhu. Navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srovnej část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“.

Žalobce P. K. se ve smyslu § 267 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 9. 2015, domáhá, aby z exekuce vedené ve prospěch žalované proti povinnému R. V. byly vyloučeny akcie, které nabyl od manželky povinného. BSM J. V. a R. V. bylo zrušeno rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 17. 6. 1993, č. j. 3 C 556/93-13, který nabyl právní moci dne 13. 7. 1993 (č. l. 163), k vypořádání BSM došlo podle § 149 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 7. 1998.

Nejvyšší soud již ve svém usnesení ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 20 Cdo 238/2003, uveřejněném pod číslem 74/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, uvedl, že k vydobytí závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů, lze nařídit výkon rozhodnutí i na majetek patřící do zaniklého společného jmění, které v době zahájení řízení o výkon nebylo vypořádáno. Uvedený závěr nepochybně platí i na bezpodílové spoluvlastnictví manželů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2005, sp. zn. 20 Cdo 586/2005, stížnost proti tomuto rozhodnutí Ústavní soud usnesením ze dne 10. 8. 2006, sp. zn. IV. ÚS 528/05, odmítl). Dospěl-li odvolací soud k závěru, že manželka povinného v důsledku zrušení a vypořádání BSM nabyla majetek do výlučného vlastnictví a mohla jej převádět bez ohledu na případné exekuční řízení vedené proti jejímu manželovi, postupoval v souladu s výše uvedenými závěry. Odkazuje-li žalovaná na novější judikaturu Nejvyššího soudu, nutno připomenout, že se vztahuje na společné jmění manželů, jež však (bývalým) manželům V. v důsledku zrušení a vypořádání BSM nevzniklo.

V souvislosti s § 262a o. s. ř ve znění účinném od 1. 7. 2015 (resp. § 42 ex. řádu) nutno též dodat, že ustanovení se vztahuje jen k fázi nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) ve vztahu k rozhodování, které věci mohou být výkonem rozhodnutí (exekucí) postiženy. Neznamená to však, že tato úprava brání povinnému či manželu povinného v podání návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) odůvodněného tím, že byl postižen majetek, který netvoří součást společného jmění manželů.

Vytýká-li žalovaná, že odvolací soud neprovedl ani nezopakoval žádné důkazy, tedy že postupoval v rozporu s § 213 o. s. ř., namítá, že odvolací soud zatížil řízení vadami, které podle jejího názoru mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K takovým vadám však soud přihlédne jen v případě, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).

Protože dovoláním napadené rozhodnutí je v souladu s judikatorní praxí, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o nákladech řízení nemusí být podle § 243f odst. 3 o. s. ř. odůvodněn (ke stanovení odměny advokáta v případě vylučovací žaloby srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2015, sp. zn. 26 Cdo 5408/2014).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. srpna 2017


JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1510/2017, ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.1510.2017.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies