I. ÚS 2775/17

20. 09. 2017, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Tomáše Lichovníka, o ústavní stížnosti Mgr. Petra Vaňka, advokáta, se sídlem Ostrava, Sokolská třída 936/21, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2017 č. j. 32 Cdo 12/2017-1276 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. listopadu 2016 č. j. 8 Co 622/2009-1247, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.
Vymezení věci

1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 31. srpna 2017, stěžovatel podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhoval zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Podle tvrzení stěžovatele byla napadenými rozhodnutími porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle čl. 2 odst. 2 a 3 Ústavy, čl. 4, čl. 9 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel v doplnění ústavní stížnosti ze dne 7. září 2017 požádal o naléhavé projednání věci podle § 39 zákona o Ústavním soudu.

2. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 26. října 2016 v právní věci žalobce TRAIVA, s. r. o., proti žalované UNIMEX-INVEST, s. r. o., o nahrazení projevu vůle žalované, rozhodl tak, že advokátku JUDr. Šárku Apltauerovou zprostil výkonu funkce opatrovníka žalované (první výrok), jako opatrovníka žalované ustanovil pro toto řízení stěžovatele (druhý výrok) s tím, že proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné. Stěžovatel proti druhému výroku o ustanovení opatrovníka žalované podal odvolání, resp. žádost o zrušení ustanovení a namítal, že žalovanou nemůže zastupovat v této věci, neboť ji zatupoval a zastupuje v jiných řízeních. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 22. listopadu 2016 č. j. 8 Co 622/2009-1247 žádost stěžovatele o zrušení ustanovení opatrovníkem žalované zamítl a v poučení uvedl, že proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel opravný prostředek, označený jako odvolání, a argumentoval ve prospěch názoru, že odvolání proti tomuto usnesení je přípustné.

3. Nejvyšší soud, kterému byla věc předložena odvolacím soudem k projednání a rozhodnutí, usnesením ze dne 28. června 2017 č. j. 32 Cdo 12/2017-1276 řízení o uvedeném podání pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil, neboť proti napadenému rozhodnutí občanský soudní řád odvolání nepřipouští. Dále Nejvyšší soud pro úplnost uvedl, že ani případné posouzení podaného opravného prostředku jako dovolání by nevedlo k věcnému přezkumu druhého výroku napadeného usnesení, jelikož dovolání proti tomuto rozhodnutí není objektivně přípustné podle žádného z ustanovení o. s. ř. a muselo by být odmítnuto podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. Nejde totiž o rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se končí odvolací řízení (srov. § 237 o. s. ř.), ani o žádné z rozhodnutí taxativně vypočtených v § 238a o. s. ř.

II.
Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že žalovaná společnost byla po určitou fázi řízení zastupována jeho kolegou, se kterým vykonával advokacii ve sdružení a k tomu žalovanou společnost zastupuje v jiných řízeních. Podle jeho názoru, s ohledem na znění zákona o advokacii, nemůže převzít zastoupení v téže věci či ve věci související. Stěžovatel je současně přesvědčen o přípustnosti podat řádný opravný prostředek proti rozhodnutí krajského soudu a má za to, že jím podaná odvolání mají být postoupena odvolacímu soudu, který nechť o podaných odvoláních, případně i o jejich přípustnosti, rozhodne, jelikož tak nemůže učinit soud krajský.

III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud nejprve zkoumal splnění podmínek řízení (§ 72 zákona o Ústavním soudu). Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost lze podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Lhůta k podání ústavní stížnosti proti napadenému usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. listopadu 2016 č. j. 8 Co 622/2009-1247, proti němuž není odvolání ani dovolání přípustné, tak počala běžet již od doručení samotného usnesení krajského soudu stěžovateli (srov. usnesení ze dne 18. listopadu 2009 sp. zn. II. ÚS 615/09 a ze dne 28. ledna 2014 sp. zn. II. ÚS 3695/13). Ústavní stížnost směřující proti usnesení krajského soudu je tedy podána zjevně po lhůtě stanovené pro její podání.

6. Pokud jde o část ústavní stížnosti, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2017 č. j. 32 Cdo 12/2017-1276, ústavní stížnost byla v této části podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§ 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu). Bylo tak možné přistoupit k jejímu věcnému projednání.

IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. Tyto podmínky byly v dané věci splněny.

8. Pro posouzení ústavní stížnosti byla rozhodující otázka, zda se dovolací soud nedopustil pochybení tím, že zastavil řízení o odvolání ustanoveného opatrovníka (stěžovatele) žalované UNIMEX-INVEST, s. r. o. Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah ústavní stížností napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

9. Ústavní soud opakovaně vyslovil názor, že v českém civilním procesu se sice uplatňuje princip dvouinstančnosti řízení, avšak tento princip neplatí zdaleka bezvýhradně. Z ústavněprávního hlediska není soudní řízení povinně dvoustupňové a jednostupňové soudnictví ve věcech kupř. objektivně bagatelního významu nikterak nevybočuje z ústavních mezí. Ostatně tento požadavek neklade na civilní řízení ani Evropský soud pro lidská práva (srov. usnesení ze dne 11. ledna 2007 sp. zn. II. ÚS 771/06).

10. Posuzovaná ústavní stížnost představuje polemiku se závěry, učiněnými ve věci Nejvyšším soudem, vedenou v rovině práva podústavního. Z obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že Nejvyšší soud se celou věcí řádně zabýval, uvedl, jakými úvahami se při svém rozhodování řídil, podle kterých zákonných ustanovení postupoval, vypořádal se s předestřenými tvrzeními stěžovatele a v odůvodnění své rozhodnutí zcela logickým a přezkoumatelným způsobem odůvodnil. V takovém postupu Ústavní soud neshledal žádné pochybení, které by zasáhlo některé z namítaných základních práv stěžovatele, neboť nedostatek funkční příslušnosti soudu je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, vedoucí k zastavení řízení (§ 104 odst. 1 o. s. ř.).

11. Z uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl v části, ve které směřovala proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2017 č. j. 32 Cdo 12/2017-1276, jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ve zbývající části, ve které ústavní stížnost směřovala proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. listopadu 2016 č. j. 8 Co 622/2009-1247, ji odmítl podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.

12. O žádosti o přednostní projednání ústavní stížnosti (podle § 39 zákona o Ústavním soudu) Ústavní soud pak již (výslovně) nerozhodoval, jelikož jí vyhověl fakticky.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. září 2017

Kateřina Šimáčková v. r.
předsedkyně senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. I. ÚS 2775/17, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies