II. ÚS 2009/17

29. 08. 2017, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Libora Moješčíka, zastoupeného Mgr. Pavlem Andrlem, advokátem, se sídlem, Kratochvílova 624/43, Přerov, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 3. 2016, č. j. 42 Cm 172/2009-453, a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 3. 2017, č. j. 5 Cmo 52/2017-616, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Vrchního soudu v Olomouci jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 28. 6. 2017 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost Libora Moješčíka. Toto podání trpělo vadami, jež bránily jeho meritornímu projednání. Zejména stěžovatel nebyl zastoupen advokátem, stížnost tudíž byla sepsána stěžovatelem samotným a nadto k ní nebyly přiloženy kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.

Dne 10. 7. 2017 proto Ústavní soud vyzval stěžovatele k odstranění těchto vad. V reakci na tento přípis byla Ústavnímu soudu dne 3. 8. 2017 doručena plná moc, kterou stěžovatel k zastupování v řízení před Ústavním soudem udělil Mgr. Pavlu Andrlemu.

Ani poté však stěžovatelovo podání stále nesplňovalo náležitosti podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Ústavní soud proto stěžovatele dne 8. 8. 2017 opětovně vyzval k odstranění vad podání, spočívajících v tom, že stížnost (vzdor udělené plné moci) nebyla sepsána advokátem a že k ní nebyla přiložena kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu). K odstranění vad určil stěžovateli soud lhůtu 10 dní.

Ústavnímu soud byla posléze - dne 11. 8. 2017 - doručena ústavní stížnost již podepsaná právním zástupcem stěžovatele. Ani po marném uplynutí této další lhůty k odstranění vad však nebyla Ústavnímu soudu doručena kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (v tomto případě napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci).

Stěžovatel tak neodstranil vadu, na kterou byl Ústavním soudem výslovně upozorněn, a spočívající v tom, že ve smyslu ustanovení § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu nepřiložil kopie rozhodnutí o posledním prostředku k ochraně práva. Důvod, proč zákon výslovně stanoví i tento požadavek, přitom spočívá v tom, že - na rozdíl od některých řízení před obecnými soudy - právní úprava nezaručuje právo na "automatický" meritorní přezkum napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci. Z připojeného rozhodnutí o posledním opravném prostředku tak Ústavní soud teprve zpravidla zjistí, zda vůbec byly splněny procesní podmínky tohoto řízení (přípustnost a včasnost ústavní stížnosti), a také z něj plyne vymezení účastníků a vedlejších účastníků, s nimiž Ústavní soud komunikuje. Dále, ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu zakotvuje možnost odmítnutí návrhu pro jeho zjevnou neopodstatněnost. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Za situace, kdy však tato napadená rozhodnutí Ústavní soud k dispozici vůbec nemá, bez dalšího nelze provádět tento prvotní přezkum opodstatněnosti návrhu a potřebné kopie rozhodnutí by si musel vyžadovat namísto stěžovatele (kterého však tato zákonná povinnost výslovně stíhá!) Ústavní soud samotný.

Ústavnímu soudu proto nezbývá než konstatovat, že stěžovatelův návrh ani po dvojí výzvě k odstranění vad nesplňuje podmínky stanovené zákonem o Ústavním soudu, a je tedy podáním vadným.

Ústavnímu soudu tak nezbylo než postupovat podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a na jeho základě soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) návrh odmítnout z důvodu neodstranění vad návrhu v určené lhůtě.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. srpna 2017

Vojtěch Šimíček v. r.
soudce zpravodaj

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. II. ÚS 2009/17, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies