Konf 81/2003 - 16 - Kompetenční spory: povinnost platit telekomunikační úhrady

03. 09. 2004, Nejvyšší správní soud

Možnosti
Typ řízení: Kompetenční

Právní věta

Brojí-li žalobce u soudu v občanském soudním řízení proti povinnosti zaplatit telekomunikační úhrady, je nezbytné nejprve uvážit, zda tato povinnost již byla předmětem řízení před správním orgánem. Jestliže se žalobce domáhá revize proběhlého správního řízení, musí tak učinit žalobou podle části páté občanského soudního řádu, ve znění účinném po 1. 1. 2003. Neproběhlo-li však takové správní řízení, musí soud především zkoumat, zda je vůbec dána jeho pravomoc.

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 03.09.2004, čj. Konf 81/2003 - 16)

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

USNESENÍ

Zvláštní senát zřízený dle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, rozhodl ve složení: předseda JUDr. Michal Mazanec a soudci JUDr. Marie Žišková, JUDr. Roman Fiala, JUDr. Pavel Pavlík, JUDr. Karel Podolka a JUDr. Petr Příhoda, o návrhu Městského soudu v Praze na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi Městským soudem v Praze a Obvodním soudem pro Prahu 9, za další účasti žalobce: JUDr. Z. N., a žalovaných: A) Český telekomunikační úřad, Sokolovská 219, Praha 9, a B) Č. T., a. s., o zaplacení částky 2837,60 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 38 Ca 609/2001,

takto :

I. Příslušný vydat rozhodnutí ve věci, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 38 Ca 609/2001, o určení povinnosti zaplatit dlužné telekomunikační úhrady za období od listopadu 1996 do listopadu 1998, je soud v občanském soudním řízení.

II. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 27. září 2001, čj. 8 C 148/2001-18, se zrušuje.

Odůvodnění:

Podáním doručeným dne 12. 12. 2002 se obrátil Městský soud v Praze na Vrchní soud v Praze s návrhem na rozhodnutí sporu o věcnou příslušnost ve smyslu § 104a odst. 2 o. s. ř., který vznikl mezi městským soudem a Obvodním soudem pro Prahu 9 ve věci žaloby žalobce JUDr. Z. N., R. 827/60, P. 10, proti žalovaným: 1) Český telekomunikační úřad, Sokolovská 219, Praha 9, a 2) Č. T., a. s., O. 5, 130 34 P. 3, o zaplacení částky 2837,60 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 38 Ca 609/2001. Tato věc byla Městskému soudu v Praze postoupena Obvodním soudem pro Prahu 9, u kterého žaloba původně napadla. Řízení u vrchního soudu nebylo  do 31. 12. 2002 skončeno. Dne 1. 1. 2003 nabyl účinnosti zákon č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů. Vzhledem k tomu, že Vrchní soud v Praze vzniklý spor o věcnou příslušnost nerozhodl do dne účinnosti tohoto zákona, řízení převzal k dokončení zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, který tento spor posoudil jako spor o věcnou příslušnost vzniklý mezi soudem rozhodujícím v občanském soudním řízení a soudem rozhodujícím ve správním soudnictví.

Ze spisů vyplynuly tyto skutečnosti: Uvedená žaloba napadla u Obvodního soudu pro Prahu 9 dne 10. 8. 2001. Věcnou příslušnost tohoto soudu žalobce dovodil z § 102 odst. 3 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, v původním znění. Podle žalobního tvrzení bylo žalobci v účtovacích obdobích od 11/1996 do 11/1998, tj. do skončení výpovědní lhůty telefonní stanice, účtováno žalovaným B) za používání telekomunikačních služeb, ačkoliv mu tento žalovaný již dne 25. 10. 1996 zastavil provoz telefonní stanice a žalobce ji nemohl používat. Žalovaný B) žalobci vyúčtoval celkem 2837,60 Kč, z toho 2,10 Kč za dva impulsy v účtovacím období 11/1996 a 2835,50 Kč za používání telefonní stanice a za pronájem a údržbu telefonního přístroje v účtovacích obdobích 11/1996 - 11/1998.

Žalobce se tedy na soudu domáhal určení, že není povinen zaplatit částku 2837,60 Kč za vyúčtované telekomunikační úhrady za období od 11/1996 do 11/1998. Současně žalobce navrhl, aby soud rozhodnutím  uložil žalovaným společně a nerozdílně nahradit náklady řízení.

Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 27. 9. 2001, čj. 8 C 148/2001-18, vyslovil svoji věcnou nepříslušnost a věc po právní moci tohoto usnesení postoupil Městskému soudu v Praze. V odůvodnění uvedl, že žalobce se žalobou domáhal přezkoumání správního rozhodnutí, a dále, že k řízení o těchto žalobách jsou podle § 246 odst. 1 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2002, věcné příslušné krajské soudy. V návrhu na řešení kompetenčního sporu Městský soud v Praze proti tomu vyslovil názor, že vzhledem k znění § 102 odst. 3 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, v původním znění (dále též „zákon o telekomunikacích“) se žalobce svých práv může domáhat pouze pořadem práva podle obecných ustanovení občanského soudního řádu; soudem místně a věcně příslušným věc projednat a rozhodnout je Obvodní soud pro Prahu 3.

Městský soud v Praze konstatoval, že mu nepřísluší přezkoumávat rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu podle hlavy druhé části páté o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2002. K návrhu byly připojeny i správní a soudní spisy. Vyplynulo z nich: Ministerstvo dopravy a spojů - Český telekomunikační úřad dne 29. 8. 1997 pod čj. 120969/97-631/Hrd-J/G3 zamítl námitky žalobce proti účtování ceny za používání stanice a ceny za pronájem telefonního přístroje za zúčtovací období 11/1996 - 3/1997 a rozhodl o uložení pokuty S. T., a. s., za neoprávněné vypojení telefonní stanice z provozu. Rozklad, který žalobce podal, ministr dopravy a spojů zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil svým rozhodnutím ze dne 12. 5. 1998, čj. 111097/97-603.

Žalobce proti tomuto správnímu rozhodnutí podal žalobu, o níž rozhodoval Vrchní soud v Praze. Ten svým rozsudkem ze dne 20. 10. 2000, čj. 7 A 49/98-34, napadené rozhodnutí v části zamítající rozklad a potvrzující rozhodnutí Ministerstva dopravy a spojů - Českého telekomunikačního úřadu ze dne 29. 8. 1997 zrušil a věc v této části vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Český telekomunikační úřad, který po nabytí účinnosti zákona č. 151/2000, o telekomunikacích a o změně některých dalších zákonů, rozhoduje o všech dosud neskončených řízeních, však dne 1. 6. 2001 pod čj. 508267/00-603 rozhodl, že odvolání (rozklad) žalobce se zamítá a napadené rozhodnutí se potvrzuje. Povinnost zaplatit telekomunikační úhrady za listopad 1996 až březen 1997 tedy byla předmětem správního řízení; jeho výsledkem je rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 1. 6. 2001, které žalobce ve své podstatě žalobou napadá. Kromě toho však o povinnosti žalobce zaplatit telekomunikační úhrady za duben 1997 až listopad 1998 správní řízení vedeno nebylo (z předloženého správního spisu ani z žaloby tato skutečnost nevyplývá) a žalobce se tedy domáhá určení, že není povinen za tato období platit telekomunikační úhrady, a poprvé tak činí v žalobě.

Skutečnost, že námitky žalobce směřující proti vyúčtování telekomunikačních úhrad za zúčtovací období duben 1997 až listopad 1998 nebyly ve správním řízení projednány, k dotazu zvláštního senátu potvrdil i Český telekomunikační úřad, který by jinak byl příslušný o nich rozhodovat. Podle zákona č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích a k němu vydaných prováděcích předpisů, rozhodovaly správní úřady o povinnosti telefonního účastníka platit poplatky za telekomunikační služby ve správním řízení; jejich rozhodnutí podléhala přezkoumání soudu v tzv. správním soudnictví, totiž v soudním řízení podle hlavy druhé části páté občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2002. Správní soud pak mohl napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení a zavázat správní úřad právním názorem správním soudem vysloveným. Zákon č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích, byl s účinností od 1. 7. 2000 zrušen zákonem č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů. Pro rozsuzovanou věc pak bylo rozhodné přechodné ustanovení § 107 odst. 1 tohoto nového zákona: „(1) Pokud není uvedeno jinak, řídí se tímto zákonem i právní vztahy vzniklé podle právních předpisů platných do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.“

Právní vztahy, o které tu jde, tedy sice vznikly za účinnosti starého zákona, ale od 1. 7. 2000 bylo nutno je posuzovat - s přihlédnutím k citovanému intertemporálnímu ustanovení nového zákona - podle práva nového. Tento nový zákon obsahoval ustanovení § 102 odst. 3, jehož smyslem byl návrat k zásadám prosincové ústavy z roku 1867 (čl. 15 základního zákona č. 144/1867 ř. z.); podrobně se k charakteru a k historii  tohoto ustanovení vyslovila judikatura Vrchního soudu v Praze (srov. Soudní judikatura ve věcech správních č. 698/2000). Žalobce tedy - pokud jde o povinnost platit telefonní úhrady za období od listopadu 1996 do března 1997 - po datu 1. 7. 2000 (což je právě posuzovaný případ, neboť napadené rozhodnutí bylo vydáno v červnu 2001) nemohl hájit své právo stejnou formou tak jako dosud, tedy správní žalobou proti rozhodnutí správního úřadu, ale - ve smyslu tehdy platného § 102 odst. 3 zákona o telekomunikacích - civilní žalobou proti tomu, kdo nárok uplatnil; to ostatně učinil, neboť žalobu podal u Obvodního soudu pro Prahu 9. Jeho žalobu však tento soud postoupil Městskému soudu v Praze jako soudu příslušnému ve správním soudnictví, který vyvolal spor o věcnou příslušnost, vzniklý mezi ním na straně jedné a soudem rozhodujícím v občanském soudním řízení na straně druhé. Je třeba předeslat, že obecné otázky řízení o kompetenčních sporech, formy rozhodování, stanovení okruhu účastníků atd. jsou upraveny zákonem č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, kterým byl také zřízen zvláštní senát. Ten rozhoduje podle skutkového a právního vztahu, který tu je v době jeho rozhodování. K tomu je nutno uvést, že s účinností od 1. 1. 2003 došlo k reformě správního soudnictví, kterou mj. došlo k zcela nové úpravě řízení před obecnými soudy o všech soukromoprávních nárocích, o nichž rozhodovaly správní orgány (nová část pátá občanského soudního řádu po novele provedené zákonem č. 151/2002 Sb.). Tato reforma se definitivně přiklonila k obnovení obecného principu, že všude tam, kde zákon svěří správnímu orgánu rozhodování ve věcech soukromého práva, může se ten, kdo s takovým rozhodnutím není spokojen, obrátit na soud, který nebude rozhodovat ve správním soudnictví o zákonnosti rozhodnutí správního orgánu, ale v kontradiktorním sporu o věci samé, tj. v občanském soudním řízení (v tzv. pořadu práva). Citovaný zákon č. 151/2002 Sb. rovněž zrušil v § 102 zákona o telekomunikacích jeho odst. 3, který se s ohledem na novou obecnou právní úpravu stal nadbytečným. Pokud tedy žalobce brojil proti výsledku řízení o rozkladu, je nutno jeho žalobu v této části posoudit jako žalobu podle (nové) části páté občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2003. Proto zvláštní senát podle § 5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb. vyslovil, že rozhodovat o žalobě mířící proti povinnosti platit telekomunikační úhrady v období listopadu 1996 až března 1997 je soud v občanském soudním řízení.

Žalobce se svojí žalobou bránil i povinnosti platit telekomunikační úhrady za další období od dubna 1997 do listopadu 1998. V této části především nemůže jít o žalobu, k jejímuž projednání by byl příslušný soud ve správním soudnictví, neboť v něm poskytují soudy podle § 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví soudní řád správní. Pravomoc soudů ve správním soudnictví upravuje § 4 s. ř. s., podle něhož soudy ve správním soudnictví mj. jednají a rozhodují o žalobách proti rozhodnutí správního orgánu, o ochraně proti nečinnosti správního orgánu, o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu a o kompetenčních žalobách, ve věcech volebních a ve věcech politických stran a politických hnutí. Zjevně tedy Obvodní soud pro Prahu 9 věc Městskému soudu v Praze postoupil nesprávně, protože o věc správního soudnictví nejde; v této části se sám měl především zabývat charakterem vyúčtovaných telekomunikačních úhrad. Telekomunikační úhrady vyúčtované v období 4/1997 – 11/1998 se skládaly z poplatku za používání hlavní telefonní stanice, poplatku za pronájem a údržbu telefonního přístroje a z částky požadované za zaslání upomínek. Fyzická nebo právnická osoba, které je poskytována veřejná telekomunikační služba, a která je s jejím poskytovatelem ve smluvním vztahu (tj. účastník ve smyslu § 2 odst. 11 zákona o telekomunikacích), je povinna uhradit cenu ve výši ceny platné v době poskytnutí této služby, pokud zákon nestanoví jinak (§ 82 odst. 3 zákona o telekomunikacích, podle dříve platné právní úpravy § 8 odst. 1 zákona č. 110/1964 Sb.). Také tyto právní vztahy, třebaže vznikly za účinnosti starého zákona o telekomunikacích č. 110/1964 Sb., je třeba posuzovat podle zákona nového, a to s přihlédnutím k intertemporálnímu ustanovení § 107 odst. 1 zákona o telekomunikacích. Podle § 95 bod 1 písm. c) zákona o telekomunikacích obecně ve sporech, nestanoví-li zákon jinak, rozhoduje v rámci všeobecné působnosti Český telekomunikační úřad. Ten dále v oblasti telekomunikačních služeb rozhoduje o námitkách proti vyřízení reklamace vyúčtování cen za telekomunikační služby [§ 95 bod 8 písm. c) zákona o telekomunikacích] a rozhoduje spory o povinnosti účastníka k finančnímu plnění, vyplývající ze smlouvy mezi provozovatelem veřejné telekomunikační sítě a účastníkem o poskytování telekomunikačních služeb [§ 95 bod 8 písm. d) zákona o telekomunikacích], a to postupem podle § 102 zákona o telekomunikacích. Soud v občanském soudním řízení se v této části bude muset zabývat charakterem námitek uplatněných v této části žaloby a v návaznosti na to shora citovanou právní úpravou. Připomíná se, že v této části nemůže jít o žalobu podle (nové) části páté občanského soudního řádu, neboť tu dosud není žádné rozhodnutí správního orgánu o sporu vyplývajícím z občanskoprávních vztahů ve smyslu ustanovení § 244 odst. 1 o. s. ř. Bude proto třeba uvážit i to, zda (ohledně telekomunikačních úhrad za období 4/1997 – 11/1998) je tu vůbec dána pravomoc soudu. Zvláštnímu senátu nenáleží tuto úvahu předsevzít. Lze řešit jen ten kompetenční spor, který v tomto řízení vznikl, a lze jej řešit toliko mezi jeho stranami. Český telekomunikační úřad stranou tohoto kompetenčního sporu není, protože spor vznikl jen mezi soudem civilním a soudem ve správním soudnictví.

Proto tedy zvláštní senát vyslovil, že o žalobě musí rozhodovat soud, u něhož žaloba napadla, tedy soud činný v občanském soudním řízení. V důsledku toho pak zvláštní senát zrušil podle § 5 odst. 1 téhož zákona usnesení, kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoli podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení v její pravomoci.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 3. září 2004

JUDr. Michal Mazanec předseda zvláštního senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 9. 2004, sp. zn. Konf 81/2003 - 16, dostupné na www.nssoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies