ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu
JUDr. Moniky Javorové a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Miroslavy Honusové
v právní věci žalobce: Olomoucký kraj, se sídlem Olomouc, Jeremenkova 40a,
zastoupený JUDr. Petrem Ritterem, advokátem se sídlem Olomouc, Riegrova 12,
proti žalovanému: Katastrální úřad pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště
Olomouc, se sídlem Olomouc, Vejdovského 1148/2a, o žalobě o ochranu před
nezákonným zásahem správního orgánu,
takto :
I.
Žaloba se zamítá .
II.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění :
Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 13.12.2005 domáhá proti
žalovanému ochrany před nezákonným zásahem žalovaného ve smyslu § 82 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„s.ř.s.“), s odůvodněním, že jako vlastník pozemků parc.č. 668/15, parc.č. 668/17,
parc.č. 668/18, parc.č. 668/19, parc.č. 668/20 a parc.č. 668/21, vše ostatní plocha –
ostatní komunikace v k.ú. Hodolany a jako zřizovatel příspěvkové organizace Správa
silnic Olomouckého kraje, příspěvková organizace, IČ: 70960399 (dále jen „Správa
silnic“), svěřil pozemky rozhodnutím Rady Olomouckého kraje ze dne 8.9.2005 do
správy Správy silnic. Návrhem ze dne 27.9.2005 žalobce požádal žalovaného
o zápis této správy do katastru nemovitostí záznamem. Žalovaný dopisem
datovaným dnem 10.10.2005 vrátil žalobci návrh na provedení záznamu s tím, že ke
vzniku správy pozemků Správou silnic mohlo dojít jen změnou zřizovací listiny nebo
jejím dodatkem. Rozhodnutí Rady Olomouckého kraje žalovaný nepovažuje za listinu
způsobilou k provedení požadovaného zápisu záznamem do katastru nemovitostí.
Vrácení listiny katastrálním úřadem jako listiny nezpůsobilé k záznamu není
správním rozhodnutím a žalobce nemá možnost domáhat se zápisu opravnými
prostředky, žalobou o přezkum správního orgánu či žalobou proti nečinnosti
správního orgánu. Postupem žalovaného je tedy zpochybňováno rozhodnutí Rady
Olomouckého kraje a jeho účinky, jakož i právo Správy silnic vykonávat správu
k pozemkům. Počáteční vymezení majetku svěřeného příspěvkové organizaci do
správy v její zřizovací listině je přitom možné považovat v zásadě za definitivní
a změny v rozsahu majetku spravovaného příspěvkovou organizací by se do textu
zřizovací listiny příspěvkové organizace mohly zaznamenat jen v souvislosti s dílčí
změnou zřizovací listiny z rozhodnutí zřizovatele. Zakladatelské a zřizovatelské
funkce ve vztahu ke svým právnickým osobám a organizačním složkám vykonává
rada kraje a po vydání zřizovací listiny zastupitelstvem kraje s počátečním
vymezením majetku svěřovaného do správy příspěvkové organizace pak rozhoduje
o svěření dalšího konkrétního majetku ve vlastnictví kraje do správy příspěvkové
organizace rada kraje a její rozhodnutí je proto listinou způsobilou pro zápis správy
do katastru nemovitostí záznamem. Žalobce poukázal rovněž na racionální hledisko,
neboť je praktičtější, pokud o správě majetku kraje ve prospěch příspěvkové
organizace bude rozhodovat rada kraje a nikoliv zastupitelstvo. Zvláště v případě
komunikací by rozhodování o jejich správě se všemi změnami, jimiž je tato oblast
dotčena, zastupitelstvem kraje, zastupitelstvo kraje značně zatěžovalo a zřizovací
listina Správy silnic by se stala nepřehlednou s velkým množstvím dodatků. Správa
silnic tedy není schopna ve vztahu k výše uvedeným pozemkům ve vztahu k třetím
osobám prokázat výpisem z katastru nemovitostí své oprávnění ke správě pozemků,
čímž je navozena nejistota v právních vztazích mezi žalobcem a Správou silnic,
a i navenek ve vztahu ke třetím osobám. Žalobce proto navrhuje, aby žalovanému
bylo zakázáno pokračovat v porušování žalobcova práva neprovedením
předmětného zápisu.
Žalovaný navrhuje odmítnutí žaloby a zdůrazňuje, že záznam práva do
katastru nemovitostí má toliko deklaratorní, nikoli konstitutivní účinky. Na provedení
záznamu není právní nárok, neboť jde o jinou činnost státní správy na úseku katastru
nemovitostí, kde katastrální úřad nerozhoduje ve správním řízení a nevydává proto
ani rozhodnutí ani osvědčení. Neprovedení záznamu tedy nemůže splňovat znaky
nezákonného zásahu dle § 82 s.ř.s.
Krajský soud rozsudkem ze dne 22.5.2008, č.j. 22 Ca 77/2008-66, žalobu
zamítl, neboť dospěl k závěru, že žalobce se domáhá odstranění faktického stavu,
který nelze označit za nezákonný zásah dle § 82 s.ř.s.
Rozsudkem
Nejvyššího
správního
soudu
ze
dne
17.12.2010,
č.j. 7 Aps 3/2008-118 (dále jen „zrušující rozsudek NSS“), bylo řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22.5.2008,
č.j. 22 Ca 77/2008-66, v části týkající se pozemků p.č. 668/15, 668/17, 668/19
a 668/20, v katastrálním území Hodolany, zastaveno (výrok I.) a rozsudek Krajského
soudu v Ostravě ze dne 22.5.2008, č.j. 22 Ca 77/2008-66, byl v části týkající se
pozemků p.č. 668/18 a 668/21, v katastrálním území Hodolany, zrušen a věc byla
v tomto rozsahu vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení. Ve zrušujícím rozsudku
NSS v souladu se závěrem rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
vyjádřeným v usnesení ze dne 16.11.2010, č.j. 7 Aps 3/2008-98, vyslovil, že soudní
ochrany proti provedení či neprovedení záznamu do katastru nemovitostí podle § 7
a § 8 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv
k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 265/1992 Sb.), se
lze ve správním soudnictví domáhat v řízení o ochraně před nezákonným zásahem,
pokynem nebo donucením správního orgánu podle § 82 a násl. s.ř.s.
Krajský soud rozhodoval na základě skutkového stavu zjištěného ke dni jeho
rozhodnutí (§ 87 odst. 1 s.ř.s.) a přihlédl zejména k tomu, že po výše uvedeném
zastavení řízení o kasační stížnosti zrušujícím rozsudkem NSS je předmětem řízení
žaloba proti žalobcem tvrzenému nezákonnému zásahu žalovaného jen ve vztahu
k pozemkům p.č. 668/18 a 668/21, v katastrálním území Hodolany.
Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že podáním ze dne 27.9.2005
(doručeným žalovanému dne 4.10.2005) podal žalobce návrh na zápis správy
pozemků pro Správu silnic, neboť Rada Olomouckého kraje usnesením ze dne
8.9.2005, č. URú21/35/2005, rozhodla o svěření pozemků do správy této
příspěvkové organizace. Přípisem ze dne 10.9.2005 (správně 10.10.2005-pozn.
krajského soudu) vrátil žalovaný žalobci jeho návrh s tím, že ke vzniku správy
příspěvkové organizace může dojít jen změnou zřizovací listiny této organizace,
provedenou např. jejím dodatkem. Proto je pro zápis správy příspěvkové organizace
nezbytné předložit krajem schválenou změnu zřizovací listiny, ze které vznik správy
k určitým nemovitostem ve vlastnictví kraje jednoznačně vyplývá a současně
žalovaný odkázal na sdělení Ministerstva financí ze dne 12.9.2005, z něhož tento
závěr plyne.
Podle § 35 odst. 2 písm. j) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení),
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „krajské zřízení“), je zastupitelstvu kraje
vyhrazeno zřizovat a rušit příspěvkové organizace a organizační složky kraje; k tomu
schvalovat jejich zřizovací listiny.
Podle § 59 odst. 1 písm. i) krajského zřízení je radě kraje vyhrazeno vykonávat
zakladatelské a zřizovatelské funkce ve vztahu k právnickým osobám, organizačním
složkám, které byly zřízeny nebo založeny krajem nebo které byly na kraj převedeny
zvláštním zákonem, včetně jmenování a odvolávání jejich ředitelů a stanovení jejich
platu a odměn; k tomu pravidelně jedenkrát ročně projednávat zprávu o jejich
činnosti, o plnění jejich úkolů, pro které byly založeny nebo zřízeny, a přijímat
příslušná opatření k nápravě.
Z výše uvedených zákonných ustanovení je zřejmé rozdělení kompetencí
(pravomoci) zastupitelstva kraje a rady kraje ve vztahu ke zřizování příspěvkových
organizací a plnění zakladatelských a zřizovatelských funkcí. Toto rozdělení je přitom
nutné respektovat a nelze jednotlivá zákonná ustanovení obcházet extenzivním
výkladem.
Krajské zřízení v procesu zřízení příspěvkové organizace přiznává
nejdůležitější roli zastupitelstvu kraje, kterému jako jedinému orgánu kraje svědčí
právo zřizovat a rušit příspěvkové organizace a schvalovat jejich zřizovací listiny
[§ 35 odst. 2 písm. j) krajského zřízení]. Zřizovací listina příspěvkové organizace je
základním dokumentem příspěvkové organizace a zřizovací listina každé
příspěvkové organizace musí mimo jiné podle § 27 odst. 2 písm. e) zákona
č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“), obsahovat vymezení majetku
ve vlastnictví zřizovatele, který se příspěvkové organizaci předává k hospodaření
(tj. svěřený majetek). Lze si však jen ztěží představit, že by znění zřizovací listiny
schválené zastupitelstvem kraje při zřízení příspěvkové organizace bylo neměnné po
celou dobu existence příspěvkové organizace. Krajské zřízení ani zákon
o rozpočtových pravidlech sice neřeší otázku, komu přísluší schvalování změn
zřizovací listiny příspěvkové organizace, ale z logiky věci je nepochybné, že měnit
zřizovací listinu může jen ten orgán, který je oprávněn ji schválit, tj. zastupitelstvo
kraje, kterému krajské zřízení jako jedinému orgánu kraje tuto pravomoc přiznává.
Nelze tedy souhlasit s názorem žalobce, že počáteční vymezení majetku ve
zřizovací listině příspěvkové organizace je definitivní a další údaje o majetku již nelze
do zřizovací listiny doplňovat. Oproti tomu jsou však výše uvedené závěry soudu
shodné s dalším názorem žalobce (ve vztahu k jeho předcházejícím závěrům
poněkud rozporným), že změny v rozsahu majetku spravovaného příspěvkovou
organizací se do textu zřizovací listiny mohou zaznamenat v souvislosti s dílčí
změnou zřizovací listiny z rozhodnutí zřizovatele.
Krajské řízení a zákon o rozpočtových pravidlech při určení majetku svěřeného
zřizovatelem k hospodaření příspěvkové organizace neumožňuje jinou volbu, než
jeho vymezení ve zřizovací listině, resp. ve změně zřizovací listiny. Tento úmysl
zákonodárce ve vztahu k nemovitému majetku, jehož se týká podaná žaloba, jen
potvrzují ustanovení krajského zřízení, které opět výhradně jen zastupitelstvu kraje
svěřují pravomoc rozhodovat o dispozici s ním [srov. § 36 odst. 1 písm. a), j), l) a m)
krajského zřízení]. Na tomto místě je také vhodné zdůraznit, že krajské zřízení je
součástí práva veřejného, v něž platí zásada, že „To, co není dovoleno, je
zakázáno“. Rada kraje tedy na sebe nesmí atrahovat pravomoc, která přísluší
výhradně zastupitelstvu kraje, a to ani poukazem na to, že ve vztahu k příspěvkovým
organizacím plní dle § 59 písm. i) krajského zřízení zakladatelské a zřizovatelské
funkce. Těmito funkcemi se totiž podle § 59 odst. 1 písm. i) krajského zřízení
nerozumí dispozice s nemovitým majetkem zřizovatele (kraje) včetně jeho svěření
příspěvkové organizaci do správy, ale činnosti především organizační a personální
povahy.
S ohledem na výše uvedené nemůže obstát ani názor žalobce, že je
praktičtější, pokud o správě majetku kraje ve prospěch příspěvkové organizace bude
rozhodovat jen rada kraje a nikoliv zastupitelstvo kraje. Tento výklad je ve
zjevném rozporu s výše citovanými zákonnými ustanoveními a představuje snahu
o obcházení krajského zřízení, o praktický „přesun“ pravomocí zastupitelstva kraje na
radu kraje. S takovým výkladem se krajský soud nemůže ztotožnit a bezvýznamný je
v tomto směru také poukaz žalobce na jinak možné „značné zatížení zastupitelstva“
či „nepřehlednost zřizovací listiny s ohledem na množství dodatků a změn“.
Ze všech výše uvedených důvodů se krajský soud shoduje s právním
názorem žalovaného, který žalovaný na základě stanoviska Ministerstva financí
z 12.9.2005, vyjádřil ve svém přípise ze dne 10.10.2005 a uzavírá, že v nyní
projednávané věci nelze v neprovedení předmětného záznamu do katastru
nemovitostí podle § 7 a § 8 zákona č. 265/1992 Sb. ve vztahu k pozemkům
p.č. 668/18 a 668/21, v katastrálním území Hodolany spatřovat nezákonný zásah ve
smyslu § 82 s.ř.s., neboť postup žalovaného byl správný. Proto krajský soud
podanou žalobu podle § 87 odst. 3 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl, přičemž v souladu
s § 51 odst. 1 s.ř.s. rozhodoval bez nařízení jednání.
O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 s.ř.s.
s přihlédnutím k tomu, že úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu v souvislosti
s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
Poučení : Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost
ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím
Krajského soudu v Ostravě k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.
V Ostravě dne 18. února 2011
Za správnost vyhotovení: JUDr. Monika Javorová, v. r.
Marcela Jánová předsedkyně senátu
