1 Afs 46/2006 - Daňové řízení: předběžná otázka platnosti smlouvy

18. 10. 2006, Nejvyšší správní soud

Možnosti
Typ řízení: Správní, Správní (kasační)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Katastrální úřad zkoumá otázku povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí výlučně z hledisek vymezených v § 5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem; není proto oprávněn tak činit z pohledu celé škály dalších podmínek, vztahujících se například k platnosti uzavírané smlouvy. Nezabýval-li se katastrální úřad ve svém rozhodnutí platností kupní smlouvy, nemůže správce daně tuto otázku pominout, ale musí si ji posoudit jako předběžnou (§ 28 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků) a v rozhodnutí o vyměření daně z převodu nemovitostí uvést, proč kupní smlouvu považuje za platnou.

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18.10.2006, čj. 1 Afs 46/2006)

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce P. K., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Doležalem, advokátem se sídlem Brno, Musorgského 1, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Brně, se sídlem Brno, nám. Svobody 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 12. 2004, č. j. 6897-1/04/FŘ 140, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 9. 2005, č. j. 31 Ca 14/2005-39,

takto :

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16. 9. 2005, č. j. 31 Ca 14/2005-39, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění :

Včasnou kasační stížností se stěžovatel (dále i „žalobce“) domáhal zrušení shora uvedeného pravomocného rozsudku krajského soudu, kterým soud zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 12. 2004, č. j. 6897 – 1/04/FŘ 140. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce proti platebnímu výměru Finančního úřadu Brno II ze dne 11. 6. 2004, č. j. 102223/04/289960/6019, jímž žalobci vyměřil daň z převodu nemovitostí ve výši 93 500 Kč. Žalobce v žalobě namítal, že rozhodnutí žalovaného je nezákonné, byl totiž porušen § 2 odst. 1, 2, 7 a 8 zákona č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků (dále jen „daňový řád“). Žalovaný nebral v úvahu skutečný obsah právních úkonů, ve skutečnosti byly uzavřeny neplatné smlouvy, nápravy se žalobce domáhá cestou občanskoprávního řízení.

Krajský soud v odůvodnění rozsudku uvedl zejména, že z obsahu správního spisu nelze dovodit, že by byl žalobce krácen na svých procesních právech, jak v obecné rovině namítá, krácen nebyl ani na svých právech hmotných, což však ani nenamítal. Žalobce měl v průběhu celého řízení dostatek prostoru k tomu, aby se mohl vyjadřovat ke všem důkazům v řízení zjištěným. Ze správního spisu vyplynulo, že žalobce spolu s manželkou uzavřel dne 16. 1. 1998 kupní smlouvu, kterou jako bezpodílový spoluvlastník prodal nemovitost specifikovanou v bodě I kupní smlouvy za kupní cenu 3 400 000 Kč. Právní účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí nastaly 3. 7. 1998. Výzvami ze dne 22. 3. 2001 a ze dne 25. 4. 2001 správce daně vyzval žalobce k podání daňového přiznání k dani z převodu nemovitostí a k doložení znaleckého posudku. Žalobce ve stanovených lhůtách na výzvy nereagoval a nedoložil ani znalecký posudek, správce daně proto sám zajistil vypracování znaleckého posudku, z něhož zjistil, že cena převáděných nemovitostí činila 3 027 580 Kč.

Z uzavřené kupní smlouvy dále vyplývá, že sjednaná kupní cena měla být mezi stranami vypořádána tak, že celou kupní cenu zaplatí kupující v hotovosti před podpisem této smlouvy do rukou prodávajících a ti svým podpisem stvrdili správnost a převzetí celé kupní ceny. Dále ze smlouvy plyne, že prodávající mají právo od smlouvy odstoupit, nejpozději však do 29. 6. 1998, avšak jen v případě, že současně vrátí celou kupní cenu k rukám kupujícího. Ze spisu tedy neplyne nic, co by nasvědčovalo, že skutková zjištění správce daně nebyla v úplnosti shromážděna, nebo že by byl žalobcem nabídnut relevantní důkaz opaku. Je na účastnících smlouvy si v rámci smluvní volnosti upravit své vzájemné vztahy, ujednání soukromoprávního charakteru neovlivní povinnost správce daně vyměřit daň z převodu nemovitostí, nastanou- li pro to rozhodné, zákonem stanovené skutečnosti. Žalobce napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností, opírající se o důvod uvedený v § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. a domáhal se jeho zrušení.

Po obsáhlé rekapitulaci daňového řízení a odůvodnění rozsudku soudu uvedl, že žalovaný nerespektoval zásadu, podle níž se v úvahu bere vždy skutečný stav právního úkonu ani zásadu procesní rovnosti účastníků. Tyto skutečnosti nezohlednil ani soud a proto nesprávně uzavřel, že v daňovém řízení nebyly zjištěny vady, které by mohly mít vliv na zákonnost rozhodnutí.

Není správný rovněž výrok soudu, že z obsahu žaloby neplyne, v čem tkví nezákonnost napadeného rozhodnutí. Stěžovatel dostatečným způsobem popsal, v čem spatřuje simulovaný a ve svých důsledcích neplatný právní úkon. On i jeho manželka byli uvedeni v omyl a připraveni o dům a další nemovitosti. Od samého počátku (jak v daňovém řízení, tak i v řízení soudním) navrhoval provedení důkazů spisem Městského soudu v Brně sp. zn. 29 C 39/99 a dále spisem Policie ČR, Městského ředitelství SKPVOOK, č. j. MRBM-562/KPV-KOM-TC-2002. Soud nadto ani nevyložil, proč se odmítá navrženými důkazy zabývat. Tyto důkazy by mohly prokázat žalobcovo tvrzení týkající se neplatnosti smluv a tedy nemožnosti vyměřit předmětnou daň, neboť k převodu nemovitostí vůbec v důsledku neplatných úkonů nemohlo dojít.

Navrhl proto, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti (shodně jako v napadeném rozhodnutí) uvedl, že právní skutečností, s níž je spojen vznik předmětu daně z převodu nemovitostí, je úplatný převod nebo přechod vlastnictví k nemovitosti. Dnem právních účinků vkladu vlastnického práva je vymezen okamžik, kdy nastala skutečnost znamenající vznik předmětu této daně a současně i vznik daňové povinnosti. Ačkoliv v kupní smlouvě z 16. 1. 1998 byla možnost odstoupení od smlouvy sjednána, žalobce od ní neodstoupil. Stěžovatel nikdy nepředložil žádný doklad deklarující neplatnost smlouvy, stále jde jen o pouhá tvrzení a odkazy na neukončená soudní řízení a policejní vyšetřování, což nemohlo a nemůže mít na daňové řízení žádný vliv. Žalovaný proto navrhuje kasační stížnost jako nedůvodnou zamítnout.

Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněného důvodu a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

Podstatnou předestřenou kasační námitkou je poukaz na odmítnutí žalobcova návrhu důkazů ze strany správce daně, jakož i žalovaného a poté i nesprávně hodnocená právní otázka soudem, týkající se úplnosti dokazování. To vše za situace, kdy žalobce jak v daňovém řízení, tak i v žalobě poukazoval na neplatnost předmětné smlouvy o převodu nemovitostí.

Jak je zřejmé ze správního spisu, žalobce zcela konzistentně v průběhu daňového řízení namítal neplatnost smlouvy, na základě které mu byla poté vyměřena daň z převodu nemovitostí a navrhoval o tomto svém tvrzení důkazy (mj. i soudním spisem o probíhajícím řízení). Žalovaný však na tvrzenou neplatnost této kupní smlouvy v podstatě nereagoval. V odůvodnění svého rozhodnutí pouze uvedl, že pro vznik daňové povinnosti z převodu nemovitostí je rozhodné, zda k jejich převodu skutečně došlo. Uvedl dále, že správce daně vycházel z § 28 odst. 1 daňového řádu, podle něhož vyskytne-li se v řízení otázka, o níž již rozhodl příslušný orgán, je správce daně takovým rozhodnutím vázán. V daném případě rozhodl Katastrální úřad Brno – město rozhodnutím ze dne 8. 9. 1998, č. j. V 11-4896/98, tím tento úřad potvrdil, že došlo k platnému převodu nemovitostí, nastaly proto podmínky pro vyměření daně.

V tomto závěru se však žalovaný mýlí a krajský soud pak nadto ani k žalobní námitce (týkající se návrhu na dokázání neplatnosti smlouvy) tento vadný právní názor nerevidoval.

S žalovaným lze jistě souhlasit pokud se odvolává na zjištění, že rozhodnutím katastrálního úřadu byl povolen vklad vlastnického práva, a že v tomto směru byla v daňovém řízení vyřešena otázka okamžiku přechodu vlastnického práva k předmětné nemovitosti. Žalobce však již v průběhu daňového řízení vznesl námitku neplatnosti právního úkonu, vznesl tedy námitku, kterou bylo nutno vyřešit, když žalovaným zmiňovaný § 28 odst. 1 daňového procesního předpisu počítá s tím, že i v daňovém řízení se mohou vyskytnout některé otázky, které nutno považovat za otázky předběžné. Pokud již taková otázka byla vyřešena pravomocným rozhodnutím, např. i pravomocným rozhodnutím jiného orgánu, je správce daně takovým rozhodnutím vázán. Nebyla- li dosud taková předběžná otázka vyřešena, potom může správce daně dát podnět příslušnému orgánu k zahájení řízení, které by směřovalo k jejímu vyřešení, nebo si musí tuto otázku vyřešit sám.

V souzené věci však nejen, že otázka platnosti předmětné smlouvy nebyla vyřešena, správní orgán se jí totiž nezabýval vůbec s poukazem na její vyřešení rozhodnutím katastrálního úřadu o povolení vkladu vlastnického práva.

Katastrální úřad zkoumá však otázku povolení vkladu vlastnického práva výlučně z hledisek vymezených v § 5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a není proto oprávněn tak činit z pohledu celé škály dalších podmínek, vztahujících se například k platnosti právních úkonů a uzavírané smlouvy; znamená to, že otázka platnosti zmíněné kupní smlouvy nemohla být jeho rozhodnutím řešena a tedy ani vyřešena (srov. usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 8. 7. 1999, sp. zn. Pl. ÚS 11/99, Sb. n. u. ÚS, svazek č. 15, usnesení č. 44, str. 261); daňové orgány tak byly povinny se takovou otázkou zabývat a uvést úvahu, pro kterou považují zmíněnou kupní smlouvu za platnou.

Pokud tedy o takové, v daňovém řízení předběžné, otázce dosud příslušný orgán (v tomto případě soud) nerozhodl, je oprávněn učinit si úsudek, resp. takovou otázku předběžně vyřešit, správce daně, který vyřešení takové otázky pro vydání vlastního rozhodnutí potřebuje. Rozhodně tedy nemůže vyřešení takové předběžné otázky pominout. Vždyť pokud by daňové orgány zkoumaly otázku platnosti kupní smlouvy a dospěly například k závěru o její absolutní neplatnosti, pak by k této skutečnosti musel správce daně přihlédnout z úřední povinnosti jako ke skutečnosti vylučující předmětnou daň.

Krajský soud však nesprávný úsudek žalovaného, učiněný v rozporu s obecně závaznými právními předpisy, ponechalbez povšimnutí (za situace, kdy zodpovězení této otázky v daňovém řízení mohlo mít vliv na vznik daňové povinnosti a navíc za situace, kdy žalobce jak v průběhu daňového, tak i soudního řízení námitku neplatnosti smlouvy i nedostatečných důkazů uplatňoval), nevyložil ani z jakých důvodů považuje závěr žalovaného za správný, zatížil tak své rozhodnutí vadou, jež zakládá podmínky pro zrušení tohoto rozsudku pro jeho nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů.

Krajský soud sice v řízení o přezkum správního rozhodnutí nemůže nahrazovat chybějící zdůvodnění správního orgánu, měl proto napadené rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 78 odst. 1 a 4 s. ř. s. zrušit pro vady řízení, když žalovaný porušil ustanovení daňového procesního předpisu, a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že rozhodnutí krajského soudu je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, a proto k podané kasační stížnosti byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. V tomto řízení soud posoudí postup žalovaného v hodnocení předběžné otázky a to zejména s ohledem na shora uvedené usnesení pléna Ústavního soudu a jeho vlivu na správné zjištění skutkového stavu věci. V novém řízení je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem v tomto rozsudku (§ 110 odst. 3 s. ř. s.).

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 2 s. ř. s.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 18. října 2006

JUDr. Josef Baxa předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 10. 2006, sp. zn. 1 Afs 46/2006, dostupné na www.nssoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies