2 As 39/2012 - 40
28. 02. 2012, Nejvyšší správní soud
Text judikátu
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: P. Č.,
zastoupen Mgr. Danielem Krajčem, advokátem se sídlem Nám. Přemysla Otakara II. 36, České
Budějovice, proti žalovanému: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 118/16, Praha 1,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2011,
č. j. 30 A 22/2011 - 16,
takto :
I.
Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění :
[1]
Žalobce (dále „stěžovatel“) se žalobou podanou u Krajského soudu v Brně dne
11. 2. 2011 domáhal přezkoumání rozhodnutí České advokátní komory (dále „žalovaná“),
doručených stěžovateli dne 13. 12. 2010 (č. j. 3220/10), dne 12. 1. 2011 (č. j. 31/11) a dne
1. 2. 2011 (č. j. 21/11, č. j. 167/11), týkajících se určení advokáta stěžovateli.
[2]
Krajský soud v Brně věc postoupil usnesením ze dne 22. 2. 2010, č. j. 30 A 22/2011 - 11,
Městskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému, a to z důvodu, že sídlo žalované
je v Praze. Krajský soud v Brně totiž není místně příslušný k projednání dané věci (§ 7 odst. 2
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).
[3]
Proti usnesení krajského soudu o postoupení věci místně příslušnému soudu podal
stěžovatel (dle obsahu jeho podání ze dne 18. 4. 2011) kasační stížnost. Usnesením ze dne
26. 4. 2011, č. j. 30 A 22/2011 - 16, které je nyní přezkoumáváno, přiznal Krajský soud v Brně
stěžovateli osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu (§ 36 odst. 3 s. ř. s. ve znění
účinném do 31. 12. 2011). V podání ze dne 30. 5. 2011, doručeném soudu dne 1. 6. 2011,
stěžovatel uvedl, že se domáhá kasace tohoto usnesení, neboť nepožádal o osvobození od soudního poplatku, když – jak tvrdí - nesouhlas s postoupením právní věci jinému soudu
nemůže být zpoplatněn.
[4]
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížnost, za níž lze stěžovatelovo podání
po obsahové stránce považovat, v souladu s § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán jejím rozsahem
a uplatněnými stížnostními důvody. Nejvyšší správní soud konstatuje, že napadené rozhodnutí
přezkoumal z kasačního důvodu vymezeného v § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., ačkoli sám
stěžovatel své námitky blíže nepodřazuje pod některý ze zákonem stanovených důvodů
(viz rozsudek ze dne 8. 1. 2004, č. j. 2 Afs 7/2003 - 50, publ. pod č. 161/2004 Sb. NSS).
[5]
Dle ustanovení § 36 odst. 3 s. ř. s. v rozhodném znění může být účastník, který doloží,
že nemá dostatečné prostředky, na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen
od soudních poplatků. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný,
takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou
účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané
osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.
[6]
Ze spisového materiálu je – i přes tvrzení stěžovatele v kasační stížnosti – patrné,
že stěžovatel o osvobození od soudních poplatků požádal (viz prohlášení stěžovatele na č. l. 28).
Z podkladů, které měl ze strany stěžovatele k dispozici, pak krajský soud dospěl k závěru,
že je na místě stěžovateli osvobození od soudních poplatků přiznat. Obě podmínky
pro přiznání dobrodiní osvobození od soudních poplatků – vlastní žádost stěžovatele a jeho
nemajetnost – tedy krajský soud shledal jako splněné. Proti tomuto závěru nemá Nejvyšší správní
soud v daném případě námitek, neboť tvrdí-li stěžovatel, že o osvobození od soudních poplatků
nepožádal, toto tvrzení nekoresponduje s obsahem spisu. Pokud dále uvádí, že nesouhlas
s postoupením právní věci jinému soudu nemůže být zpoplatněn, nejedná se o tvrzení správné.
Rozhodnutí o postoupení věci místně příslušnému soudu totiž je – jakožto rozhodnutí, jímž
se citelně zasahuje do práva účastníka řízení na zákonného soudce – podrobeno soudnímu
přezkumu (viz např.rozsudek zdejšího soudu ze dne 27. 1. 2005, č. j. 6 Ads 31/2004 – 35,
dostupné na www.nssoud.cz). Proti takovému rozhodnutí je tedy přípustná kasační stížnost,
jež podléhá obecné poplatkové povinnosti.
[7]
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost není důvodná, a proto byla
zamítnuta (§ 110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).
[8]
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 60 odst. 1 za použití § 120
s. ř. s. Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl
úspěch, úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení : Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. února 2012
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu
Chcete pokračovat ve čtení?
vytvořit účet zdarmaZdroj: Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 2 As 39/2012 - 40, dostupné na www.nssoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.