1 Azs 15/2011 - 65

27. 10. 2011, Nejvyšší správní soud

Možnosti
Typ řízení: Správní, Správní (kasační)
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta


Text judikátu

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Radana Malíka, JUDr. Zdeňka Kühna, Mgr. Daniely Zemanové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: A. Z., zast. JUDr. Markétou Soukupovou, advokátkou, se sídlem J. Průchy 1915, Most, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 10. 2010, č. j. OAM-11/VL-18-K01-2009, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 6. 2011, č. j. 16 Az 11/2010 - 36,

takto :

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovené zástupkyni žalobce JUDr. Markétě Soukupové se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 2880 Kč, která je splatná do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.

Odůvodnění :

[1]

Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím neudělil žalobci (dále jen „stěžovatel“) mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), v platném znění. Stěžovatel, občan Kosova albánské národnosti, v průběhu řízení o žádosti tvrdil, že měl potíže se spoluobčany albánské národnosti v místě svého bydliště z důvodu předválečného vztahu své sestry s občanem srbské národnosti, ze kterého se narodilo dítě, byl vystaven slovním útokům, urážkám, vyhrožování zabitím a ponižování. Rodiče stěžovatele byli násilně přepadeni a okradeni, jeho sestry byly znásilněny. Následná trestní řízení nebyla dosud skončena a stěžovateli a jeho rodině nebyla poskytnuta patřičná ochrana před útoky spoluobčanů. Z těchto důvodů se domnívá, že splňuje podmínky pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu a v případě návratu do země původu mu hrozí nebezpečí vážné újmy.

[2]

Stěžovatel podal dne 8. 11. 2010 proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke krajskému soudu. V žalobě namítal, že žalovaný v řízení nezjistil stav věci způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti a v nezbytném rozsahu. Krajský soud podanou žalobu zamítl jako nedůvodnou.

[3]

Stěžovatel napadl rozsudek krajského soudu včasnou kasační stížností, v níž uvádí, že žalovaný porušil základní zásadu správního řízení zakotvenou v § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, neboť nezjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Žalovaný sice označil výpověď stěžovatele a jeho sestry za nevěrohodnou, avšak tyto nijak neprověřil. Stěžovatel dále uvedl, že má odůvodněný strach z toho, že výhrůžky zabitím budou naplněny.

[4]

Vzhledem k tomu, že se v daném případě jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní ochrany, Nejvyšší správní soud se musel nejprve zabývat otázkou její přijatelnosti ve smyslu § 104a s. ř. s., tj. otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být kasační stížnost odmítnuta jako nepřijatelná.

[5]

Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS (všechna zde cit. rozhodnutí NSS jsou přístupná na www.nssoud.cz). Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele „jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je […] též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu.

[6]

V návaznosti na první námitku stěžovatele zdejší soud odkazuje na svou ustálenou judikaturu týkající se pronásledování na základě uplatňování politických práv. Přitom je potřeba mít na paměti, že za politická práva a svobody ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu se považují politická práva ve smyslu hlavy druhé oddílu druhého Listiny základních práv a svobod (rozsudek NSS ze dne 13. 8. 2008, č. j. 2 Azs 45/2008 - 67, publ. pod č. 1713/2008 Sb. NSS). Dle konstantní judikatury NSS „[n]ení povinností žadatele o azyl, aby pronásledování své osoby prokazoval jinými důkazními prostředky než vlastní věrohodnou výpovědí. Je naopak povinností správního orgánu, aby v pochybnostech shromáždil všechny dostupné důkazy, které věrohodnost výpovědí žadatele o azyl vyvracejí či zpochybňují.“ (rozsudek ze dne 21. 12. 2005, č. j. 6 Azs 235/2004 - 57).

[7]

Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008 - 70, publ. pod č. 1749/2009 Sb. NSS, vyslovil, že „[p]okud je nesporné, že stěžovatel ani nenamítal skutečnosti svědčící o tom, že došlo nebo že by potenciálně mohlo dojít k zásahu do jeho lidských práv ve smyslu § 12 či § 14a zákona o azylu, či že je žadatel nevěrohodný ve všech relevantních aspektech jeho žádosti o mezinárodní ochranu, žalovaný se nemusí dále hodnocením jednotlivých tvrzení a skutečností zabývat.“ Tento právní názor v plném rozsahu dopadá i na případ stěžovatele.

[8]

Klíčovým důvodem nevyhovění žádosti stěžovatele je to, že v jeho případě nelze mluvit o pronásledování ze strany státu (tj. státní administrativy), nýbrž ze strany soukromých osob. Touto problematikou se zdejší soud již mnohokrát v minulosti zabýval a závěry krajského soudu jsou v plném souladu s ustálenou judikaturou (srov. k tomu rozsudek NSS ze dne 27. 8. 2003, č. j. 4 Azs 5/2003 - 51, rozsudek ze dne 2. 3. 2005, č. j. 4 Azs 271/2004 - 58, publ. pod č. 1347/2007 Sb. NSS, rozsudek ze dne 16. 9. 2008, č. j. 3 Azs 48/2008 – 57, rozsudek ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008 - 70, publ. pod č. 1749/2009 Sb. NSS, rozsudek ze dne 18. 12. 2008, č. j. 1 Azs 86/2008 - 101, publ. pod č. 1806/2009 Sb. NSS nebo rozsudek ze dne 19. 5. 2011, č. j. 2 Azs 6/2011 - 52). Navíc, což je pro věc ještě podstatnější, samotnému stěžovateli – na rozdíl od jeho sester – se nic závažného nestalo. Z jeho skutkového příběhu se jeví, že vskutku ohrožené jsou jeho sestry, nikoliv on sám.

[9]

Za daných okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura poskytuje odpověď na posuzované námitky a krajský soud rozhodl plně v souladu s touto judikaturou. S ohledem na výše uvedené shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost nepřijatelnou a proto ji v souladu s § 104a s. ř. s. odmítl.

[10]

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.

[11]

Krajský soud svým usnesením ze dne 3. 1. 2011, č. j. 16 Az 11/2010 - 17, ustanovil stěžovateli pro zastoupení advokátku. Takto ustanovená zástupkyně je oprávněna zastupovat účastníka řízení také v řízení o kasační stížnosti. Hotové výdaje a odměnu za zastupování platí stát (§ 35 odst. 7, § 120 s. ř. s.). Soud proto určil odměnu advokátce částkou 1 x 2100 Kč za jeden úkon právní služby (sepsání doplnění kasační stížnosti) a 1 x 300 Kč na úhradu hotových výdajů v souladu s § 9 odst. 3 písm. f), § 7, § 11 odst. 1 písm. d), § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, celkem tedy 2400 Kč. Vzhledem k tomu, že advokátka prokázala, že je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se její nárok vůči státu o částku odpovídající dani, kterou je advokátka povinna z odměny za zastupování odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Částka daně vypočtená podle § 37 odst. 1 a § 47 odst. 4 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, činí 480 Kč. Ustanovené advokátce se tedy přiznává odměna v celkové výši 2880 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Poučení : Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.).

V Brně dne 27. října 2011

JUDr. Lenka Kaniová předsedkyně senátu


Zdroj: Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 1 Azs 15/2011 - 65, dostupné na www.nssoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies