9 Ans 9/2011 - 44
08. 09. 2011, Nejvyšší správní soud
Text judikátu
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobce: G.
I., zastoupený Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, advokátem se sídlem Václavské nám.
21, Praha 1,proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační
politiky, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, ve věci ochrany proti nečinnosti správního
orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze
dne 20. 6. 2011, č. j. 5 A 63/2011 - 27,
takto :
I.
Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění :
Blanketní kasační stížností podanou elektronicky dne 11. 7. 2011 brojí žalobce
(dále jen „stěžovatel“) proti usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud)
ze dne 20. 6. 2011, č. j. 5 A 63/2011 - 27, kterým byla zastaveno řízení o jeho žalobě
ve věci ochrany proti nečinnosti správního orgánu, a to pro zpětvzetí žaloby.
Před meritorním posouzením věci se Nejvyšší správní soud zabývá otázkou
splnění zákonem stanovených podmínek pro řízení o kasační stížnosti. Jednou
z podmínek je i požadavek na podání kasační stížnosti ve stanovené lhůtě.
Podle ustanovení § 106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), musí být kasační stížnost
podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí s tím, že zmeškání lhůty pro podání
kasační stížnosti nelze prominout.
Počítání lhůty pro podání kasační stížnosti se řídí ustanovením § 40 odst. 1 s. ř. s.,
které stanoví, že lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu
počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její
počátek. Dle ustanovení § 40 odst. 2 s. ř. s. končí lhůta určená podle týdnů uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který počátek lhůty určil, případně nejbližším
pracovním dnem, připadne-li poslední lhůty na sobotu, neděli nebo svátek.
Z předloženého spisu městského soudu Nejvyšší správní soud ověřil, že napadené
usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 22. 6. 2011. Součástí doručeného usnesení bylo
poučení o možnosti podat proti němu ve lhůtě dvou týdnů po doručení kasační stížnost
k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím městského soudu.
Okamžikem doručení usnesení stěžovateli ve středu 22. 6. 2011 tak nastala
zákonem předpokládaná skutečnost pro určení počátku lhůty ve smyslu ustanovení § 40
odst. 1 s. ř. s. Konec lhůty počítané podle týdnů je dle ustanovení § 40 odst. 2 s. ř. s. určen
uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty.
Posledním dnem pro včasné podání kasační stížnosti byla s ohledem na výše uvedené
středa 6. 7. 2011, což byl státní svátek. V souladu s ustanovením § 40 odst. 3 s. ř. s.
připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty
nejblíže následující pracovní den, a proto byl v projednávané věci posledním dnem
pro podání kasační stížnosti čtvrtek 7. 7. 2011. Kasační stížnost však byla podána až dne
11. 7. 2011, tedy po zákonem stanovené lhůtě. Dle ustanovení § 106 odst. 2 s. ř. s., věta
poslední, nelze zmeškání lhůty pro podání kasační stížnosti prominout.
Dle závěrů rozšířeného senátu kasačního soudu ze dne 22. 4. 2004,
č. j. 2 Ads 54/2003 - 78 (všechna zde uvedená rozhodnutí NSS jsou dostupná
na www.nssoud.cz), není v případě, že je kasační stížnost podána opožděně, na místě
odstraňovat její jiné vady či nedostatek právního zastoupení. Z toho důvodu
v posuzovaném případě Nejvyšší správní soud neshledal nutnost vyzvat stěžovatele
k doplnění náležitostí kasační stížnosti ve smyslu ustanovení § 37 odst. 5 s. ř. s. V souladu
se zásadou ekonomie řízení nebyl stěžovatel též vyzýván ani k zaplacení soudního
poplatku za podanou kasační stížnost.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti napadenému usnesení městského
soudu z výše uvedených důvodů podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., ve spojení
s § 120 s. ř. s., odmítl, neboť byla podána opožděně.
Výrok o náhradě nákladů řízení účastníků se opírá o ustanovení § 60 odst. 3, větu
první, s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., dle kterého žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo byla-li žaloba odmítnuta.
Poučení : Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. září 2011
JUDr. Radan Malík
předseda senátu
Chcete pokračovat ve čtení?
vytvořit účet zdarmaZdroj: Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 9. 2011, sp. zn. 9 Ans 9/2011 - 44, dostupné na www.nssoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.