Na 206/2011 - 5

08. 09. 2011, Nejvyšší správní soud

Možnosti
Typ řízení: Správní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Karla Šimky ve věci žalobce: O. Š., proti žalovanému: Městský úřad Benešov nad Ploučnicí, se sídlem Náměstí Míru 1, Benešov nad Ploučnicí, za účasti: České Radiokomunikace, a.s. se sídlem U Nákladového nádraží 3144, Praha 3, v řízení o stížnosti na veškeré konání Krajského soudu v Ústí nad Labem ve věci vedené pod sp. zn. 47 C 9/2010,

takto :

I. Návrh se odmítá .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění :

Nejvyššímu správnímu soudu bylodoručeno podání žalobce ze dne 26. 8. 2011 označené jako stížnost na veškeré konání Krajského soudu v Ústí nad Labem ve věci vedené pod sp. zn. 47 C 9/2010, v němž vyjádřil žalobce nesouhlas s tím, jakým způsobem bylo rozhodnuto o jeho žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 4. 2006, č. j. SÚ OBEC– 3592/2005–Za, kterým bylo provedeno vyvlastnění ve prospěch Českých Radiokomunikací, a.s. formou zřízení věcného břemene.

Působnost Nejvyššího správního soudu je upravena v § 12 s. ř. s., podle kterého Nejvyšší správní soud jako vrcholný soudní orgán ve věcech patřících do pravomoci soudů ve správním soudnictví zajišťuje jednotu a zákonnost rozhodování tím, že rozhoduje o kasačních stížnostech v případech stanovených tímto zákonem, a dále rozhoduje v dalších případech stanovených tímto nebo zvláštním zákonem.

Od 1. 1. 2007, kdy nabyl účinnosti zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě, zanikla příslušnost správních soudů k přezkumu zákonnosti rozhodnutí o vyvlastnění ve správním soudnictví. K řízení jsou příslušné soudy v občanském soudním řízení, a to soudy krajské, které přitom procesně postupují podle části páté občanského soudního řádu (§ 244 a násl. o. s. ř.). To, že vyvlastňovací správní akt byl vydán před rozhodným datem, na tom nic nemění, protože zákon o vyvlastnění tuto otázku v přechodných ustanoveních nijak odchylně neřešil; proto se od rozhodného  data užije v plném rozsahu nová právní úprava (viz usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 8. 6. 2007, č. j. Konf 4/2007 – 6, publikované pod č. 1312/2007 Sb. NSS).

V daném případě se žalobce domáhá přezkumu usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 3. 2011, č. j. 47 C 9/2010 – 38, vydaného v občanskoprávním řízení. Nejvyšší správní soud ani specializované senáty krajských soudů, které rozhodují ve správním soudnictví, nejsou věcně příslušné k přezkumu zákonnosti rozhodnutí o vyvlastnění. K tomu jsou příslušné soudy v řízení podle občanského soudního řádu. Nejvyšší správní soud tedy není věcně ani funkčně příslušný k vyřízení předmětného podání žalobce.

Za této situace nebylo ani důvodu k postupu podle ust. § 46 odst. 2 s. ř. s., které stanoví, že soud návrh odmítne také tehdy, domáhá-li se navrhovatel rozhodnutí ve sporu nebo v jiné právní věci, o které má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení (.. ). V usnesení o odmítnutí návrhu musí být navrhovatel poučen o tom, že do jednoho měsíce od právní moci usnesení může podat žalobu a ke kterému věcně příslušnému soudu.Žalobou ve smyslu citovaného ustanovení je nutno rozumět pouze podání, kterým se zahajuje řízení před soudem I. stupně v některé z forem řízení podle občanského soudního řádu, nikoli však opravný prostředek, který svým obsahem odpovídá některému z opravných prostředků upravených v občanském soudním řádu. Pro takový výklad svědčí užití pojmu žaloba a nikoli např. obecnějšího pojmu podání nebo návrh. Použil-li zákonodárce pojem žaloba vedle pojmu návrh či podání vedle sebe v ust. § 46 odst. 2 s. ř. s., lze mít za to, že oprávnění účastníka v dodatečné lhůtě podat návrh na zahájení řízení s účinky podání zachovanými ke dni podání původního a podle ust. § 46 odst. 2 s. ř. s. odmítnutého návrhu se vztahuje jen na ta podání, která procesní předpis, na jehož užití se v § 46 odst. 2 větě druhé de facto odkazuje, tj. o. s. ř., považuje za žaloby, tj. na podání, jimiž se podle občanského soudního řádu řízení před soudem I. stupně zahajuje. Ostatně pouze pro podání, jimiž se zahajuje řízení, stanoví občanský soudní řád v ust. § 82 odst. 3 zachování účinků podání žaloby do „nesprávné“ větvě soudnictví v případě, že po odmítnutí podání bude žaloba podána v jednoměsíční lhůtě stanovené v ust. § 46 odst. 2 věty druhé s. ř. s. (v „obráceném gardu“ pak obdobná ustanovení obsahují § 104b odst. 1 o. s. ř. a § 72 odst. 3 s. ř. s., resp. ve zvláštních případech § 104b odst. 2 o. s. ř.). Pokud by zákonodárce chtěl, aby účinky podání „nesprávné“ větvi soudnictví platily i pro opravné prostředky a aby se i na ně použil mechanismus upravený pro řízení podle s. ř. s., užil by jiného, obecnějšího pojmu, a nikoli pojmu žaloba. Nejvyšší správní soud se proto vzhledem k výše uvedenému nezabýval ani otázkou, jakým opravným prostředkem, jež jsou upraveny v o. s. ř., by mohlo podání žalobce být, neboť i kdyby se některému z nich obsahově odpovídalo, nemá Nejvyšší správní soud procesní prostředek, jak žalobce o možném dalším postupu kvalifikovaně poučit, a tím méně prostředek, pro jeho postoupení věcně a funkčně příslušnému soudu rozhodujícímu v občanském soudním řízení.

Příslušnost soudu je jednou z podmínek řízení, která musí být dána, aby soud mohl o konkrétní věci rozhodovat. Není-li dána a nelze-li věc postoupit věcně a místně příslušnému soudu či podání odmítnout podle § 46 odst. 2 s. ř. s., musí to být důvodem k odmítnutí podání podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Nedostatek podmínky řízení spočívající v tom, že ve věci musí být dána věcná a funkční příslušnost soudu, který má věc rozhodnout, je v daném případě neodstranitelný, neboť není žádného soudu, který by o podání podatele mohl rozhodnout.

Nejvyšší správní soud proto z uvedených důvodů návrh žalobce podle ust. § 46 odst. 1 písm. a) za použití ustanovení § 120 s. ř. s. odmítl.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3 prvé věty za použití ustanovení § 120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut.

Poučení : Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 8. září 2011

JUDr. Eliška Cihlářová předsedkyně senátu.


Zdroj: Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 9. 2011, sp. zn. Na 206/2011 - 5, dostupné na www.nssoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies