III. ÚS 228/99

25. 11. 1999, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky o ústavní stížnosti navrhovatele B. družstvo, zastoupeného JUDr. J. V., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 3. 1999, čj. 5 Nc 305/98-6 a usnesení téhož soudu ze dne 19. 6. 1998, čj. 22 Ca 500/97,

t a k t o :

N á v r h s e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel podal dne 7. 5. 1999 ústavní stížnost, doplněnou dne 25. 10. 1999, v níž napadal usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 3. 1999, čj. 5 Nc 305/98-6 a usnesení téhož soudu ze dne 19. 6. 1998, čj. 22 Ca 500/97, s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva, především právo na spravedlivý proces.

Ústavní soud si vyžádal spisy Krajského soudu v Ostravě, sp.zn. 5 Nc 305/98 a sp.zn. 22 Ca 500/97 a z nich zjistil, že navrhovatel podal dne 23. 9. 1997 správní žalobu o přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 21. 7. 1997, čj. 4236/120/1997/FŘ. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 22. 5. 1998, čj. 22 Ca 500/98-21, navrhovatele vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů odstranil vady žaloby. Usnesením ze dne 19. 6. 1998, čj. 22 Ca 500/97-23, pak tentýž soud řízení zastavil, neboť navrhovatel ve stanovené lhůtě vady neodstranil.

Proti tomuto usnesení podal navrhovatel dne 18. 8. 1998 dovolání. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 3. 3. 1999, čj. 5 Nc 305/98-6, řízení zastavil. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že podle ust. § 250s občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.") není proti rozhodnutí soudu, který rozhodoval ve správním soudnictví podle části páté o.s.ř., s výjimkou věcí důchodového zabezpečení a důchodového pojištění, přípustný opravný prostředek. O takto podaném opravném prostředku nelze ani rozhodovat podle ustanovení části čtvrté o.s.ř., protože použití ust. § 201 a násl. o.s.ř. brání výslovně ust. § 246c o.s.ř., které umožňuje přiměřené použití pouze ustanovení z části první a třetí o.s.ř.

Proti oběma usnesením Krajského soudu v Ostravě podal navrhovatel ústavní stížnost, v níž namítal, že postupem soudu mu byla odňata možnost věc projednat před soudem, došlo tedy k porušení základního práva daného mu čl. 4, čl. 11 odst. 5, čl. 36 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Ústavní soud nejprve zkoumal formální předpoklady věcného projednávání návrhu. Podle § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.

Pokud se týká usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 6. 1998, čj. 22 Ca 500/97-23, bylo doručeno právnímu zástupci navrhovatele dne 23. 7. 1998. Ústavní stížnost, podaná dne 7.5.1999, tedy byla podána po lhůtě zákonem stanovené. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh na zrušení tohoto usnesení podle § 43 odst. 1 písmeno b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

Pokud jde o návrh na zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 3. 1999, čj. 5 Nc 305/98-6, byl tento návrh podán v zákonem stanovené lhůtě. Ústavní soud v podobných věcech opakovaně judikoval, že správní řízení je zvláštním řízením, v němž soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správních orgánů. Toto řízení je zásadně jednoinstanční a nejsou v něm připuštěny opravné prostředky a to ani mimořádné. Dovolání je jedním z opravných prostředků, upravených v části čtvrté o.s.ř. a to opravným prostředkem mimořádným. Proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví podle části páté o.s.ř. tento mimořádný opravný prostředek není přípustný (plyne tak z ust. § 246c o.s.ř., které umožňuje přiměřené použití pouze ustanovení z části první a třetí o.s.ř. a z ust. § 250s o.s.ř.). Nelze tedy krajskému soudu přičítat, že navrhovateli odňal možnost jednat před soudem a tím porušil jeho základní práva daná čl. 36 a čl. 38 odst. 2 Listiny, když původní řízení před soudem bylo zmařeno zaviněním navrhovatele a když následně soud postupoval v intencích zákona. Stejně tak Ústavní soud neshledal v postupu krajského soudu namítané porušení čl. 4 a čl. 11 odst. 5 Listiny, neboť soud se nemohl věcně žalobou pro formální pochybení navrhovatele vůbec zabývat.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než i návrh na zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 3. 1999, čj. 5 Nc 305/99-6, odmítnout, a to podle § 43 odst. 2 písmeno a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 25. listopadu 1999

JUDr. Vlastimil Ševčík
předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 25. 11. 1999, sp. zn. III. ÚS 228/99, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies