II. ÚS 433/99

07. 12. 1999, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti J. P., zastoupené JUDr. K. M., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 1999, sp. zn. 14 Co 85/99, a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 1999, sp. zn. D 2601/98,
t a k t o :

Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.
O d ů v o d n ě n í :

Ústavní stížností, která byla doručena Ústavnímu soudu dne 3. 9. 1999, se stěžovatelka domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 1999, sp. zn. 14 Co 85/99, kterým bylo odmítnuto její odvolání proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 1999, sp. zn. D 2601/98 v dědické věci po zůstavitelce A. M.

Odvolací soud ve zdůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že napadené usnesení bylo doručeno zástupci odvolatelky J. P., Ing. J. P., dne 10. 2. 1999, takže poslední den 15-ti denní lhůty pro podání odvolání uplynul dnem 25. 2. 1999, což byl čtvrtek, všední den (srovnej ust. §§ 204 odst. 1, 57 o. s. ř.). Odvolání ohlásila zůstavitelčina vnučka J. P. písemným podáním datovaným dne 12. 3. 1999, jež tentýž den bylo u soudu osobně podáno. Stalo se tak tedy po lhůtě, opožděně a odvolacímu soudu nezbývalo než její odvolání, ve smyslu ust. § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř., odmítnout.

Ústavní soud neshledal v projednávané věci žádné porušení ústavnosti a zvláště konkrétně uváděného čl. 11 Listiny základních práv a svobod, neboť jeho ochrana se vztahuje na vlastnické právo již konstituované.

Odmítnutí odvolacího soudu se týká otázky procesní, t. j. podání odvolání po uplynutí zákonné lhůty. Proti tomuto procesnímu rozhodnutí stěžovatelka v ústavní stížnosti nebrojí, ale snaží se do jednání promítnout neplatnost dědického řízení, tedy hmotně právní důvody.

Ústavní soud nemůže být dalším odvolacím stupněm soudů obecných a proto se také nemohl zabývat hmotně-právní otázkou projednávané věci, když nebylo zjištěno pochybení v udělení právní moci jejímu zmocněnci.

Pokud byla stěžovatelce ze strany jejího právního zmocněnce způsobena škoda překročením udělené plné moci, má, jak již uvedl odvolací soud, možnost jejího uplatnění v samostatném řízení.

Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to jako návrh nepřípustný podle ustanovení § 75 odst. 1 cit. zákona, když stěžovatelka vlastním zaviněním nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje.

Pokud stěžovatelka v podaném návrhu ústavní stížnosti uvedla, že dne 5. 8. 1999 podala proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání, Ústavní soud po provedeném šetření u Nejvyššího soudu ČR žádné podání dovolání z její strany nezjistil.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu

V Brně dne 7. prosince 1999

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 12. 1999, sp. zn. II. ÚS 433/99, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies