IV. ÚS 549/99

15. 12. 1999, Ústavní soud

Možnosti
Typ řízení: Ústavní
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

IV. ÚS 549/99

Ústavní soud rozhodl dne 15. prosince 1999 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Evy Zarembové a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti E. F., zastoupeného JUDr. I. P., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 9. 1999, čj. 5 To 392/99-95,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti výše uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně, zamítajícímu stěžovatelovo odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 4. 6. 1999, čj. 3 T 74/99 - 83, jímž byl uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví dle § 223 trestního zákona a dále také trestným činem neposkytnutí pomoci dle § 208 trestního zákona a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců s podmíněným odkladem a zkušební dobou stanovenou na dva roky a k trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení všech motorových vozidel v délce čtyř roků, stěžovatel opětovně popírá, že by byl účastníkem předmětné dopravní nehody a tvrdí, že uvedené trestné činy nespáchal a že byl odsouzen v procesu, který nebyl spravedlivý. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že závěry odvolacího soudu jsou v extrémním nesouhlasu s učiněnými skutkovými zjištěními, a proto je třeba jeho rozhodnutí považovat za rozhodnutí vydané v rozporu s čl. 36/1 a 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") a čl. 1 Ústavy ČR.

Ze spisu Okresního soudu v Prostějově, sp. zn. 3 T 74/99, Ústavní soud zjistil, že stěžovateli bylo dne 20. 1. 1999 vyšetřovatelem sděleno obvinění z trestných činů ublížení na zdraví dle § 223 trestního zákona a dále také trestného činu neposkytnutí pomoci dle § 208 trestního zákona, kterých se měl dopustit tím, že dne 29. 4. 1998 kolem 8.45 hodin na silnici mezi obcemi M. a N., okres Prostějov, jako řidič osobního auta značky Audi 80, při předjíždění jiného vozidla na nepřehledném úseku vozovky vjel do levé poloviny vozovky, čímž donutil řidiče protijedoucího vozidla značky Citroën BX 19, P. H. k prudkému manévru vlevo, v důsledku čehož se dostalo jeho vozidlo do smyku a vjelo vlevo mimo vozovku, kde havarovalo. Při nehodě utrpěli P. H., nar. 6. 7. 1954, otřes mozku, pohmoždění krční páteře a jiná četná zranění, jeho spolujezdec bulharské národnosti PhDr. I. R., nar. 19. 7. 1939, otřes mozku, mnohačetné poranění hlavy a jiná další zranění, v jejichž důsledku byl od 29. 4. do 1. 6. 1998 práce neschopen a druhý spolujezdec bulharské národnosti N. K. K., nar. 18. 12. 1950, lehká zranění, která se obešla bez léčení. Po nehodě neposkytl stěžovatel poškozeným potřebnou pomoc, ač mu v tom nic nebránilo a z místa nehody ujel. Z rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 4. 6. 1999, čj. 3T 74/99-83, vyplývá, že soud vzal za prokázanou vinu stěžovatele, přičemž opřel svoje rozhodnutí o svědecké výpovědi P. H., PhDr. I. R., ing. P. O., J. G. a P. K., jakož i o další, ve věci provedené, důkazy. Okresní soud uznal stěžovatele vinným trestným činem ublížení na zdraví dle § 223 trestního zákona a dále také trestným činem neposkytnutí pomoci dle § 208 trestního zákona a odsoudil ho k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobou stanovenou na dva roky a k trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení všech motorových vozidel v délce čtyř roků. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 13. 9. 1999, čj. 5 To 329/99, rozhodl tak, odvolání stěžovatele zamítl. Krajský soud konstatoval, že skutková zjištění provedená soudem prvého stupně byla správná, mají oporu v provedeném dokazování a jednání stěžovatele bylo také správně kvalifikováno.

Ústavní soud přezkoumal usnesení Krajského soudu v Brně z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud jako orgán ochrany ústavnosti nezasahuje generelně do jurisdikce obecných soudů. Podle článku 90 Ústavy ČR jen soud, který je součástí obecných soudů, rozhoduje o otázce viny a trestu, hodnotiv důkazy podle svého volného uvážení a v rámci stanoveném trestním řádem. Zásada volného hodnocení důkazů je výrazem ústavního principu nezávislosti soudu, a proto Ústavní soud není oprávněn toto hodnocení "přehodnocovat", aniž by důkazy sám provedl. K tomu však v projednávaném případě nebyl shledán důvod. Obecné soudy provedly totiž celou řadu důkazů, z nichž vyplývá, že zmíněný automobil Audi 80 v okamžiku nehody řídil stěžovatel. Všichni svědci ve svých výpovědích potvrdili, že šlo skutečně o automobil Audi modré barvy. Významná je zde zejména výpověď svědka PhDr. I. R. ze dne 20. 1. 1999 (ČVS OVV-18/99), kterou zopakoval před Okresním soudem v Prostějově dne 4. 6. 1999 (3 T 74/99-79) když uvedl, že si zapamatoval kroměřížskou poznávací značku automobilu Audi 80 a obě čísla. Stěžovatel sice namítá, že o tom, že by si PhDr. I. R. mohl značku jeho automobilu zapamatovat, lze pochybovat, nicméně i Ústavnímu soudu se jeví evidentní, že značky s dvěma shodnými čísly (v daném případě čísly "95 - 95"), vcelku snadno zapamatovatelná jsou. Námitka stěžovatele, že nebylo dokázáno, kde vlastně PhDr. I. R. v okamžik nehody seděl, je podle názoru Ústavního soudu rovněž irelevantní, když nelze vyloučit, že PhDr. I. R. si mohl značky protijedoucího automobilu všimnout, i když seděl na některém ze zadních sedadel vozu Citroën a neměl stejný výhled jako ze sedadel předních. Ústavní soud proto ze všech uvedených důvodů nesouhlasí s názorem stěžovatele, že by závěry obecných soudů byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními, zakládajícím porušení čl. 36/1 a 39 Listiny či stěžovatelem zmiňovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní soud po posouzení všech uvedených skutečností tedy neshledal nic, co by prokazovalo, že postupem obecných soudů byly překročeny meze ústavnosti, zejména pak, že soudní řízení jako celek nemělo spravedlivý charakter. Z uvedených důvodů Ústavní soudu nezbylo, než ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné

V Brně dne 15. prosince 1999

JUDr. Vladimír Čermák
předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Ústavního soudu ze dne 15. 12. 1999, sp. zn. IV. ÚS 549/99, dostupné na nalus.usoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies