3 Tdo 42/2015

28. 01. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Trestní, Trestní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • TrZ - § 198 odst. 1
  • TrZ - § 198 odst. 2 písm. c)
  • TrZ - § 198 odst. 2 písm. d)

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. ledna 2015 o dovolání podaném M. B., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 12 To 158/2014 ze dne 17. 9. 2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 2 T 94/2013, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.

O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 2 T 94/2013 ze dne 27. 3. 2014 byl dovolatel uznán vinným zločinem týrání svěřené osoby dle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. c), d) trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený zločin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, když takto uložený trest mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří let.

V předmětné věci podali M. B. a příslušný státní zástupce odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením sp. zn. 12 To 158/2014 ze dne 17. 9. 2014 tak, že obě podaná odvolání podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) jako nedůvodná zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal M. B. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že soud vyšel při svých úvahách z chybně zjištěného skutkového děje, když nesprávně také hodnotil ve věci provedené důkazy, neodůvodnil své závěry a nevzal ani v úvahu, že popsané jednání dovolatele není trestným činem. Poukázal na to, že soudy vycházely z výpovědi jeho bývalé manželky, která je vůči němu zaujatá, se snahou pomoci synům a dovolateli ublížit a očernit jej. Stejné výhrady vznesl i k výpovědím nezletilých synů a matky jeho bývalé manželky, i když i tyto výpovědi se nejeví jako věrohodné a jsou vedeny snahou pomstít se mu. Jeho jednání vůči nezletilým synům (pokud je trestal) pak nelze hodnotit jako nepřiměřené. Soudy nevzaly v úvahu ani to, že nezletilí mají vrozené psychické poruchy s tím, že na jejich vývoji se mohlo podepsat negativně celé rodinné prostředí s tím, že oba synové byli těžko výchovně zvládnutelní s tím, že až jeho postoj vedl k jejich relativní poslušnosti vůči rodičovské autoritě. Jeho výchovné prostředky potom soud označil bez bližšího za týrání. Dodal, že u nezletilých nebyla zjištěna posttraumatická stresová porucha a nebyl tak prokázán škodlivý následek dovolatelova jednání a rovněž tak příčinná souvislost mezi jeho jednáním a současným stavem nezletilých. Přitom nebyla ani naplněna subjektivní stránka označeného zločinu, když nezletilé fyzicky trestal, ovšem vždy v hranicích normy a oprávněně. Úmysl týrat je tak nikdy neměl, když jeho jediným úmyslem bylo nezletilé řádně vychovat. Uzavřel s tím, že jeho (popsané) jednání není společensky natolik škodlivé, aby dosáhlo již úrovně trestného činu, když v úvahu přicházel soudy aplikovaný princip ultima ratio a jeho jednání tak mělo být shledáno maximálně jako přestupek. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené (citované) usnesení Krajského soudu v Hradci Králové „zrušil a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí nebo ve věci samé rozhodl sám“.

Opis dovolání byl Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky doručen dne 2. 1. 2015, to se však k němu do této doby nevyjádřilo.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku, jak je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl neúplné zjištění skutkového děje a nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění soudy s tím, že popsaného trestného jednání se nedopustil, když jednal způsobem adekvátním pro výchovu obou nezletilých synů a jeho (takovéto) jednání nenese rysy označeného zločinu. V uvedeném směru však oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Vysvětlily takto, proč uvěřily svědeckým výpovědím obou nezletilých, jejich matky M. B. a Mgr. P. J. a znaleckým testováním věrohodnosti výpovědí nezletilých. I když znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví pedopsychologie a pedopsychiatrie nedospěly k závěru, že by v důsledku popsaného jednání dovolatele se u nezletilých rozvinul syndrom posttraumatické stresové poruchy, současně dospěly k závěru, že jednání dovolatele mělo na jejich psychický stav významný záporný vliv. Soudy potom správně a podrobně popsaly, v jakém směru mají za to, že šlo ze strany dovolatele o týrání nezletilých, které spočívalo nejenom v dlouhodobě vedených fyzických útocích, ale zejména i psychickým nátlakem formou právě zlého nakládání vyznačující se nepochybně vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti, což nezletilí zjevně pociťovali jako těžké příkoří. Uvedené potom zřetelně plyne z učiněných skutkových zjištění, stejně jako to, že dovolatel takto jednal úmyslně při zachování příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a škodlivým následkem, když způsob jeho jednání rozhodně nelze označit za běžné a akceptovatelné výchovné metody rodičů. V tomto směru námitky vedené dovolatelem tak nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu tak umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.

Právně relevantně potom byla vznesena námitka stran toho, že soudy ve věci neaplikovaly princip ultima ratio, jinými slovy takto nemělo jít o jednání natolik společensky škodlivé, že bylo namístě užít prostředky trestní represe, když se jednalo pouze o důraznější výchovné působení. Taková námitka je však s ohledem na již uvedené zjevně neopodstatněnou. V této souvislosti lze pouze připomenout, že byl-li spáchán trestný čin, jehož skutková podstata byla beze zbytku ve všech jeho znacích naplněna (jak se i ve věci stalo), potom stát nemůže a nesmí rezignovat na svou roli při ochraně oprávněných zájmů osob poukazem na jiné (mimotrestní prostředky), jimiž by bylo možné sjednat nápravu.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 28. ledna 2015


Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 3 Tdo 42/2015, ECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.42.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies