23 Cdo 2883/2014

28. 01. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 237

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce P. L., zastoupeného JUDr. Marií Kostrůnkovou, advokátkou, se sídlem v Táboře, Bělehradská 2759, PSČ 390 05, proti žalované Raiffeisen stavební spořitelna a.s., se sídlem v Praze 3, Koněvova 2747/99, IČO 49241257, o zaplacení částky 874 725,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 22 Cm 150/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. února 2014, č. j. 3 Cmo 389/2013-312, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):


Dovolání žalobce proti části výroku rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. února 2014, č. j. 3 Cmo 389/2013-312, kterou byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I v rozsahu povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 218,681,20 Kč tak, že žaloba o zaplacení této částky se zamítá, není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva ve smyslu § 237 o. s. ř., ve znění účinném do 31. prosince 2013 (článek II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).Dovolatel v dovolání výslovně neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, z obsahu dovolání se však podává, že dovolatel dovozuje přípustnost dovolání z toho, že odvolací soud se podle jeho názoru při řešení otázky, zda „omezení, které mu bylo uděleno pod pohrůžkou smluvní pokuty 100 000 Kč, že nemůže využívat svých kontaktů, nemůže kontaktovat klienty“, lze považovat za sjednanou konkurenční doložku, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu představované rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ze dne 28. listopadu 2007, sp. zn. 32 Odo 1627/2006, podle něhož závazek obchodního zástupce nekontaktovat po zániku obchodního zastoupení klienty zastoupeného může obsahově naplňovat znaky konkurenční doložky podle § 672a obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“).

K dovolání se vyjádřila žalovaná, která se ztotožnila s právním názorem odvolacího soudu, že v dané věci nedošlo k uzavření dohody o konkurenční doložce ve smyslu § 672a obch. zák.

Při zkoumání přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními, která přijal odvolací soud, resp. soud prvního stupně, s jehož závěry se odvolací soud ztotožnil, neboť není oprávněn zabývat se v dovolacím řízení jinými než právními otázkami.

Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně podepsal žalobce dne 16. července 2008 listinu označenou jako prohlášení, v němž se mj. zavázal nekontaktovat klienty HYPO stavební spořitelny a.s. (právní předchůdkyně žalované) a jakýmkoliv jiným způsobem nevyužívat evidence klientů HYPO stavební spořitelny a.s. Jde tedy o jinou situaci, než tu, která byla posouzena rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2007, sp. zn. 32 Odo 1627/2006, na který dovolatel poukazoval; v něm byly zkoumány nároky vyplývající ze smlouvy o výhradním obchodním zastoupení, která obsahovala závazek obchodního zástupce, jenž byl posouzen jako konkurenční doložka ve smyslu § 672a obch. zák. V nyní posuzované věci se však nejednalo o dohodu uzavřenou mezi dovolatelem jako obchodním zástupcem a právní předchůdkyní žalované, nýbrž o jednostranné prohlášení žalobce, které učinil v souvislosti s ukončením své obchodní spolupráce, jak vyplývá ze shora uvedeného skutkového zjištění. Podle ustanovení § 672a obch. zák. se však musí jednat o písemnou dohodu stran. Jestliže byl tedy učiněn jednostranný písemný právní úkon žalobce, pak se nemohlo jednat o dohodu o konkurenční doložce uzavřenou podle § 672a obch. zák. Nejvyšší soud k tomu doplňuje, že i kdyby bylo možno dovodit, že toto písemné prohlášení žalobce bylo konkludentně přijato žalovanou, resp. její právní předchůdkyní, nebyl by splněn zákonný požadavek písemné formy konkurenční doložky podle § 672a obch. zák. – šlo by tudíž o absolutně neplatný právní úkon.

Z výše uvedeného vyplývá, že odvolací soud nerozhodl v napadené části svého rozsudku v rozporu s konstantní judikaturou dovolacího soudu. Dovolání žalobce tudíž není přípustné.

Nejvyšší soud je proto podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení nemusí být v souladu s § 243f odst. 3 o. s. ř. odůvodněn.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 28. ledna 2015

JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu





Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2883/2014, ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.2883.2014.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies