22 Cdo 809/2014

28. 01. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 237
  • ObčZ 1964 - § 135c

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců: a) J. D., zastoupeného Mgr. Janou Šimkovou, advokátkou se sídlem v Bohumíně - Novém Bohumíně, Studentská 1225, a b) I. B., zastoupené Mgr. Ivo Tichovským, advokátem se sídlem v Ostravě – Slezské Ostravě, Jaklovecká 18, proti žalovaným: 1) FISH INVEST a. s., se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 870/27, identifikační číslo osoby 27426602, a 2) Státnímu pozemkovému úřadu se sídlem v Praze 3 – Žižkově, Husinecká 247/11, o odstranění staveb, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 17 C 284/96, o dovolání žalobce a) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. dubna 2013, č. j. 57 Co 838/2012- 1011, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Ve vztahu mezi žalobci a žalovanou 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Okresní soud v Karviné (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 15. února 2011, č. j. 17 C 284/96-912, výroky pod body I. a II. zřídil věcné břemeno pro žalovanou 2) jako vlastnici stavby, spočívající v právu umístění této stavby na pozemku žalobců, a věcné břemeno cesty k této stavbě přes pozemky žalobců. Výrokem pod bodem III. zřídil věcné břemeno ve prospěch žalované 1) jako vlastnice rodinného domu č. p. 1673 stojícího na pozemku parc. č. 1356/2 k. ú. R., obce R., a všech následujících vlastníků této stavby, spočívající v oprávnění mít umístěnou stavbu na pozemku parc. č. 1356/2 v k. ú. R. a v oprávnění přechodu a přejezdu po částech pozemků parc. č. 1355/2, 1356/1, a 1356/2 v k. ú. R. od obecní komunikace na pozemku parc. č. 1379/1 k. ú. R. až k rodinnému domu na parc. č. 1356/2 s tím, že části pozemků pro věcné břemeno jsou vytýčeny v geometrickém plánu Ing. Zikmunda Ježovicze ze dne 15. 6. 2009 č. 110/209, který je potvrzen Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Karviná pod č. 854/2009, a který je nedílnou součástí rozsudku. Výrokem pod bodem IV. uložil žalované 1), aby zaplatila žalobcům k jejich ruce společné a nerozdílné na náhradě za věcné břemeno zřízené ve výroku III. rozsudku částku 115.300,- Kč do 1 měsíce od právní moci rozsudku. Výrokem pod bodem V. uložil žalované 2), aby zaplatila žalobcům k ruce společné a nerozdílné náhradu za věcné břemeno zřízené ve výrocích I. a II. částku 662.000,- Kč do jednoho měsíce od právní noci rozsudku a výroky pod body VI. a VII. rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalobců a žalované 2) Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 9. dubna 2013, č. j. 57 Co 838/2012-1011, výrokem pod bodem I. rozsudek soudu prvního stupně změnil v části výroků I. a II., kterou bylo zřízeno věcné břemeno, kterému odpovídá právo České republiky jako vlastníka stavby „ve správě Pozemkového úřadu“, tak, že se jedná o stavbu „ve správě Státního pozemkového úřadu.“ Výrokem pod bodem II. ve zbývající části rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu, a to výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. o zřízení věcného břemene pro žalovanou 1) jako vlastníci stavby a výroku IV. o náhradě za zřízení tohoto břemene, podává žalobce a) dovolání. Jeho přípustnost opírá o § 237 občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř. Dovoláním nebyl napaden rozsudek odvolacího soudu ve výroku 1) o změně rozsudku soudu prvního stupně, v části výroku II., kterou byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. o zřízení věcných břemen, ve výroku V. o náhradě za zřízení věcných břemen a ve výrocích VI. a VIII. ve vztahu mezi žalobci a žalovanou 2).

Nejvyšší soud usnesením ze dne 17. dubna 2014, č. j. 22 Cdo 809/2014-1078, vyrozuměl účastníky řízení o tom, že usnesením ze dne 28. srpna 2013, č. j. KSOS 25 INS 13441/2013-A-26, zveřejněným v insolvenčním rejstříku 28. srpna 2013 v 7.34 hodin, Krajský soud v Ostravě jako insolvenční soud zjistil úpadek FISH INVEST a. s. a prohlásil konkurs na její majetek, a že okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku bylo dovolací řízení v této věci přerušeno. K výzvě dovolacího soudu, obsažené v uvedeném usnesení, insolvenční správce žalované 1) Ing. David Papoušek sdělil, že pokračování dovolacího řízení nenavrhuje. Na základě výzvy dovolacího soudu ze dne 15. července 2014, č. j. 22 Cdo 809/2014-1082, podal ve stanovené lhůtě dne 30. července 2014 návrh na pokračování dovolacího řízení žalobce a). Jakkoli má společnost FISH INVEST a. s. v řízení formálně postavení (první) žalované, poměřovaného výrokem o věci samé, jde o osobu oprávněnou z věcného břemene, takže pro posouzení, zda jsou splněny podmínky, za nichž lze v řízení pokračovat, je určující úprava obsažená v § 264 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobu jeho řešení (insolvenční řízení). Tím, že insolvenční správce dlužnice – žalované 1) nepodal návrh na pokračování v řízení, a tento návrh podal následně dovolatel, bylo možné v řízení pokračovat, přičemž okruh účastníků řízení nedoznal změn - dlužnice – žalovaná 1) zůstala účastnicí řízení).

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterými se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolací soud projednal a rozhodl o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, které bylo vydáno 23. ledna 2013 podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále „o. s. ř.“) .

Podle hlavy II. – ustanovení přechodných a závěrečných – dílu 1 – přechodných ustanovení – oddílu 1 – všeobecných ustanovení - § 3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

Protože o zřízení věcného břemene bylo rozhodnuto před 1. lednem 2014, postupoval dovolací soud při vypořádání neoprávněné stavby na pozemku podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“).

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolatel uvádí, že náhrada za zřízení věcného břemene by měla být stanovena jinak; namítá zejména, že relevantní pro určené výše náhrady bylo ocenění provedené znalcem Ing. Hrubým, který podle zadání soudu prvního stupně oceňoval obvyklou cenu věcného břemene spočívajícího „v povinnosti strpět užívání stavby rodinného domu“, zatímco soudy vyšly nesprávně z revizního znaleckého posudku, který oceňoval „hodnotu práva spočívajícího v povinnosti strpět vlastníkům pozemku… umístění stavby rodinného domu“. I když dovolací soud pomine úvahu, nakolik šlo jen o jinak formulované vyjádření téhož (ze spisu bylo v obou případech zjevné, o jaké omezení má jít), musí upozornit na to, že soud zřídil právo mít na pozemku umístěnu stavbu; i kdyby šlo o obsahově jiná práva, nebylo by mu možno vytýkat, že vyšel z revizního znaleckého posudku. Jistě by bylo možno uvažovat o tom, zda v takovém případě šlo skutečně o posudek revizní, ani negativní odpověď by však nemohla znamenat, že jde o řešení právní otázky, který by měla být dovolacím soudem posouzena jinak; šlo by na nanejvýš o formální vadu, která nemohla mít vliv na správnost rozhodnutí ve věci. Lze též upozornit, že otázka správnosti stanovení obvyklé ceny věci k tomu povolaným soudním znalcem není otázkou právní, ale skutkovou (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. června 2006, sp. zn. 22 Cdo 3035/2006, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 5211), a že skutkové námitky jsou v tomto dovolacím řízení nepřípustné (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013). Jinak při stanovení výše náhrady za zřízení věcného břemene soudy postupovaly v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, na kterou též výslovně poukázaly (věci sp. zn. 22 Cdo 2145/98, 22 Cdo 1596/2008, 22 Cdo 1434/2010).

Konkurz na vlastníka stavby byl prohlášen až po vyhlášení rozsudku odvolacího soudu; jde tedy o novou skutečnost, kterou v dovolacím řízení nelze uplatnit a nelze k ní přihlížet (srov. § 154 odst. 1 o. s. ř.). Může jít o změnu poměrů, která je relevantní v případech stanovených zákonem.

Konečně dovolatel nesouhlasí se zřízením věcného břemene, neuvádí však v této souvislosti právní argumentaci, která by mohla založit přípustnost dovolání.

Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť odvolací soud se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. ledna 2015



JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 22 Cdo 809/2014, ECLI:CZ:NS:2015:22.CDO.809.2014.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies