22 Cdo 2271/2014

28. 01. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 241a odst. 1
  • OSŘ - § 237

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce Mgr. E. B., proti žalovaným: 1) R. V., a 2) H. V., oběma zastoupeným Mgr. Milanem Špičkou, advokátem se sídlem v Děčíně IV, Thomayerova 25/3, o zrušení věcného břemene a zdržení se výkonu práva odpovídajícího věcnému břemeni, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 13 C 39/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. prosince 2013, č. j. 9 Co 1421/2013-97, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení každému z nich částku 3 412,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejich zástupce Mgr. Milana Špičky.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):



Okresní soud v Děčíně (dále „soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 5. března 2013, č. j. 13 C 39/2012-47, ve znění opravného usnesení ze dne 4. července 2013, č. j. 13 C 39/2012-64, zamítl žalobu na zrušení „věcného břemene zřízeného notářským zápisem NZ 168/99 ze dne 10. 9. 1999 ve prospěch R. a H. V., spočívající v doživotním bezplatném a nezkráceném právu užívání bytů a domu v H. O., a to celé první patro v této nemovitosti, tj. byt č. 1 o velikosti 1+4 a byt č. 2 o velikosti 1+1 s právem užívání veškerého příslušenství, s právem volného přístupu a odstupu ke všem vyhrazeným místům a místnostem a s právem volného pohybu po pozemcích, patřících k této nemovitosti s tím, že přiměřená náhrada žalovanému ani žalované nepřísluší“ (výrok I.). Rovněž zamítl žalobu, aby byla žalovaným, jako oprávněným z věcného břemene, uložena povinnost zdržet se „výkonu svého práva, odpovídajícího věcnému břemeni, zřízeného notářským zápisem NZ 168/99 ze dne 10. 9. 1999 ve prospěch R. a H. V., doživotní bezplatné a nezkrácené právo užívání bytů a domu v H. O., a to celé první patro v této nemovitosti, tj. byt č. 1 o velikosti 1+4 a o velikosti 1+1 s právem užívání veškerého příslušenství, s právem volného přístupu a odstupu ke všem vyhrazeným místům a místnostem a s právem volného pohybu po pozemcích, patřících k této nemovitosti“ (výrok II.). Dále rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalovaným k rukám jejich zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 49.368,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 19. prosince 2013, č. j. 9 Co 1421/2013-97, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. ve věci samé potvrdil, ve výroku III. změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit na nákladech řízení žalovanému 1) k rukám jeho zástupce částku 20.545,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a žalované 2) k rukám jejího zástupce částku 20.545,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřuje v § 237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.

Žalovaní navrhují, aby bylo dovolání zamítnuto.

Podle hlavy II. – ustanovení přechodných a závěrečných – dílu 1 – přechodných ustanovení – oddílu 1 – všeobecných ustanovení - § 3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

Protože k pravomocnému rozhodnutí o zamítnutí žaloby na zrušení věcného břemene a na zdržení se výkonu práva odpovídajícího věcnému břemeni došlo před 1. lednem 2014, postupoval dovolací soud při posouzení tohoto nároku podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“).

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2014, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou § 243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Protože odvolací soud vydal napadené rozhodnutí 19. prosince 2013 a dovolací řízení bylo zahájeno po 1. lednu 2014, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání žalobce podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2014.

Podle § 243f odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Dovolatel v dané věci nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 až 238a o. s. ř. V dovolání sice tvrdí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, z obsahu dovolání však žádná taková otázka nevyplývá a dovolatel ani nepoukazuje na žádný judikaturní závěr dovolacího soudu, od něhož se odvolací soud při řešení dané problematiky odchýlil.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). Tomuto požadavku dovolatel nedostál (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné na webových stránkách Nejvyššího soudu - www.nsoud.cz).

Dovolatel řádně nevymezil ani způsobilý dovolací důvod. Nesouhlasí především se závěry odvolacího soudu, že z notářského zápisu vyplývá jednoznačná vůle účastníků smlouvy zřídit věcné břemeno ve vztahu k celému prostoru prvního podlaží domu v H. O., kde se nachází oba byty, a že nepřesnost či nesprávnost popisu bytů z důvodu provedených stavebních úprav (změna dispozice bytů) a nedostatek veřejnoprávního povolení ve vztahu k těmto stavebním úpravám, nemohou způsobit, že by právo odpovídající věcnému břemeni ve vztahu k tomuto prostoru nevzniklo, nebo že by na základě toho mohlo dojít k jeho promlčení z důvodu nezpůsobilosti výkonu práva z věcného břemene. Ve vztahu k těmto závěrům dovolatel sice uvedl, že vymezuje důvody podaného dovolání tak, že uvádí právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, ve skutečnosti však obsah dovolání tvoří kritika hodnocení důkazů odvolacím soudem, včetně kritiky skutkových zjištění, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel (především skutkových závěrů o tom, že žalovaní prostory prvního patra domu užívali do roku 2011, a že nepovolené stavební úpravy bytů neprovedli sami žalovaní). Dovolatel na základě odlišného hodnocení důkazů dovozuje jiné skutkové závěry, a na jejich základě dospívá k jinému právnímu hodnocení. Tímto způsobem však přípustnost dovolání založit nelze (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).

Protože dovolání neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a ani způsobilý dovolací důvod (§ 241a odst. 2 a 3 o. s. ř.), Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 3028/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2014, sp. zn. 22 Cdo 4205/2013 (obě uveřejněná na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz)].

V souladu s § 243f odst. 2 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobce povinnost uloženou mu tímto usnesením, mohou se žalovaní domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.


V Brně dne 28. ledna 2015



Mgr. David Havlík

předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2271/2014, ECLI:CZ:NS:2015:22.CDO.2271.2014.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies