30 Cdo 2033/2013

27. 01. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 237 odst. 1 písm. c)

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobkyně Závěrka v. o. s., IČO 45276536, se sídlem v Praze 12, Petržílova 3300, zastoupené JUDr. Janem Zůbkem, advokátem se sídlem v Praze 3, Radhošťská 1942/2, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 572.514,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 335/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2012, č. j. 55 Co 378/2012 - 127, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Odůvodnění:


Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále „soud prvního stupně“) ze dne 23. 1. 2012, č. j. 18 C 335/2009 - 105, kterým byla zamítnuta žaloba na náhradu škody (ve výši 552.514,- Kč, z čehož částka 435.625,- Kč představuje znehodnocení vozidla a náklady na jeho uvedení do provozu a částka 116.889,- Kč náklady na platby měsíčního pojistného po dobu 27 měsíců) a zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 20.000,- Kč „kompenzující psychickou zátěž způsobenou žalobci jeho povinnou, avšak z jeho hlediska vynucenou a nezaviněnou, účastí na čtyřech jednáních soudního řízení o vyloučení věci z exekuce a fyzickou a psychickou námahu spojenou s vyzvednutím automobilu z exekuce a obstaráváním jeho nezbytných oprav“. Škoda měla žalobkyni vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu soudního exekutora, který v rámci exekuce vedené proti povinnému P. K. zahrnul do soupisu movitých věcí i vozidlo ve vlastnictví žalobkyně.Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež však Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c) zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. čl. II bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., dále jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné.

Dovolání proti rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a to pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.

Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.

Podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle § 237 odst. 1 o. s. ř. přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč a v obchodních věcech 100 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu v případě řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků, odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z nich charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat samostatně, a to bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. např. usnesení ze dne 18. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3638/2013, ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3238/2013, ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 32 Odo 747/2002, nebo ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3157/2009, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 2496/11, dostupným z nalus.usoud.cz).

V nyní posuzované věci se žalobkyně mimo jiné domáhá částky 20.000,- Kč s příslušenstvím jakožto zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Protože se jedná o samostatný skutkový nárok, přičemž požadované plnění nepřevyšuje 50.000,- Kč, je dovolání s ohledem na § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. ve vztahu k tomuto nároku nepřípustné.

Odvolací soud založil svůj závěr o nedůvodnosti nároků na náhradu škody uplatněných žalobkyní na tom, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu a že žalobkyni v důsledku tvrzeného nesprávného úředního postupu nevznikla škoda.

V otázce posouzení existence nesprávného úředního postupu soudního exekutora odpovídá rozsudek odvolacího soudu judikatuře Nejvyššího soudu (např. odvolacím soudem zmíněný rozsudek ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 25 Cdo 3029/2009), a nepředstavuje proto jiné řešení ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř.

Zpochybňuje-li žalobkyně skutková zjištění, o která odvolací soud svůj závěr o neexistenci nesprávného úředního postupu na straně soudního exekutora opřel, uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod, když namítat nesprávnost skutkových zjištění je možné pouze v případě dovolání přípustného podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. (§ 241a odst. 3 o. s. ř.).

S ohledem na to, že se žalobkyni nepodařilo úspěšně zpochybnit správnost jednoho z důvodů, na kterém odvolací soud založil své rozhodnutí, a který sám o sobě postačuje pro závěr o nedůvodnosti uplatněného nároku, Nejvyšší soud se pro nadbytečnost dalšími dovolacími námitkami žalobkyně – otázkou vzniku škody – nezabýval (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1374/96, publikovaný v časopise Soudní judikatura, číslo vydání 2, ročník 1998, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 23 Cdo 63/2012).

Dovolání žalobkyně do výroku o náhradě nákladů řízení je zcela nepřípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 9. 7. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1886/2012).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly a žalobkyně nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo.

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 27. ledna 2015



JUDr. Pavel S i m o n

předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 2033/2013, ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.2033.2013.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies