29 NSCR 3/2015

29. 01. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací), Insolvenční, Insolvenční (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 12

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužnice Ladislavy Dvořákové, narozené 30. srpna 1953, bytem v Ostravě - Porubě, Kopeckého 572, PSČ 708 00, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 56 INS 36651/2013, o návrhu dlužnice na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému insolvenčnímu soudu, takto:



Věc vedená u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 56 INS 36651/2013 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Ostravě.


O d ů v o d n ě n í:


Ve shora označené věci je u Krajského soudu v Plzni (dále též jen „insolvenční soud“) vedeno insolvenční řízení týkající se majetku dlužnice Ladislavy Dvořákové.

Usnesením ze dne 3. února 2014, č. j. KSPL 56 INS 36651/2013-A-12, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužnice, povolil jí oddlužení a insolvenčním správcem ustanovil Ing. Petra Bendla. Oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře schválil insolvenční soud usnesením ze dne 16. dubna 2014, č. j. KSPL 56 INS 36651/2013-B-3.

Podáním z 10. října 2014, došlým insolvenčnímu soudu 13. října 2014, požádala dlužnice „o předání“ insolvenčního řízení do Ostravy, „kde teď bydlí“, s tím, že „odešla od manžela a bude se rozvádět.“

K výzvě insolvenčního soudu (provedené usnesením ze dne 3. prosince 2014, č. j. KSPL 56 INS 36651/2013-B-9), obsahující doložku dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), se k návrhu dlužnice vyjádřili (a to souhlasně) pouze věřitelé Bohemia Faktoring, s. r. o. a CDV-3, LTD. U věřitelů, kteří se nevyjádřili, se má za to, že s návrhem dlužnice též souhlasí.

Podle ustanovení § 12 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).

Nejvyšší soud zkoumal návrh na přikázání věci z důvodu vhodnosti jako soud nejblíže společně nadřízený Krajskému soudu v Plzni, u nějž je věc vedena, i Krajskému soudu v Ostravě, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.).

Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem.

Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu; srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu.

Okolnosti, kterými dlužnice odůvodňuje návrh na přikázání věci, nejsou natolik zásadní, aby v nich bylo možno spatřovat důvod k přikázání věci z důvodu vhodnosti. Skutečnost, že dlužnice se odstěhovala (z důvodu neuspořádaného vztahu s manželem) z místa trvalého bydliště a zvažuje ukončení manželství rozvodem, není věcí výjimečnou a sama o sobě není způsobilým důvodem pro přikázání věci jinému soudu; srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. 29 NSČR 28/2013 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. listopadu 2013, sen. zn. 29 NSČR 108/2013.

Souhlas věřitelů na tomto závěru ničeho nemění. V dané věci převažuje kritérium hospodárnosti řízení, neboť Krajský soud v Plzni v řízení učinil řadu úkonů (mimo jiné vydal rozhodnutí o úpadku, rozhodl o způsobu řešení úpadku a schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře).

Nejvyšší soud tak po zvážení všech právně významných okolností dospěl k závěru, že v poměrech projednávané věci není dán důvod prolomit zásadu vyjádřenou v článku 38 Listiny základních práv a svobod. Proto návrhu dlužnice nevyhověl.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně 29. ledna 2015

JUDr. Zdeněk K r č m á ř, v. r.

předseda senátu


Za správnost vyhotovení: Lucie Žouželová

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2015, sp. zn. 29 NSCR 3/2015, ECLI:CZ:NS:2015:29.NSCR.3.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies