22 Cdo 3876/2012

28. 01. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

  • 95/1999 Sb. - § 5 odst. 1
  • 95/1999 Sb. - § 5 odst. 3
  • 95/1999 Sb. - § 5 odst. 5
  • 95/1999 Sb. - § 5 odst. 6
  • 95/1999 Sb. - § 5 odst. 7
  • ObčZ 1964 - § 100
  • ObčZ 1964 - § 101

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce Statutárního města Karlovy Vary, se sídlem úřadu v Karlových Varech, Moskevská 2035/21, IČO: 00254657, zastoupeného JUDr. Janou Wenigovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Vítězná 10, proti žalované: České republice - Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, IČO: 01312774, dříve Pozemkovému fondu České republiky, za účasti vedlejších účastníků na straně žalované: 1) M. D., K. V., 2) M. Č., K. V., 3) J. M., K. V., 4) P. H., K. V., 5) J. J., K. V., 6) P. E., K. V., 7) J. J., K. V., 8) J. V., K. V., 9) M. V., K. V., 10) K. K., K. V., S. K., 11) M. P., K. V., 12) Ing. J. T., K. V., 13) F. Č., K. V., 14) J. Z., K. V., 15) P. F., K. V., 16) P. D., K. V., 17) P. D., K. V., 18) L. D., K. V., 19) V. M., K. V. a 20) P. M., K. V., o určení povinnosti převést pozemky, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech, pod sp. zn. 18 C 231/2011, o dovolání žalobce i žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. října 2012, č. j. 15 Co 547/2012-157, t a k t o :

I. Dovolání žalobce se zamítá.
II. Dovolání žalované se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) předesílá, že s účinností od 1. ledna 2013 byl na základě zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, zrušen Pozemkový fond České republiky, původně vystupující v procesním postavení žalované a podle § 22 odst. 1 tohoto zákona došlo ke vstupu České republiky do všech práv a povinností Pozemkového fondu, včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů a ze správních nebo soudních řízení, jejichž účastníkem byl Pozemkový fond České republiky.

V dané věci je řešena otázka vypořádání nároků podle zák. č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně zákona č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zák. č. 95/1999 Sb.“).

Okresní soud v Karlových Varech (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. června 2012, č. j. 18 C 231/2011-80, uložil žalované povinnost převést do vlastnictví žalobce pozemky p. č. 903/1, p. č. 903/4, p. č. 903/5, p. č. 903/11, p. č. 903/12, p. č. 903/13, p. č. 903/14, p. č. 903/15, p. č. 903/16, p. č. 903/17, p. č. 903/18, p. č. 903/19, p. č. 903/20, p. č. 903/21, p. č. 903/22, p. č. 903/23, p. č. 903/24, p. č. 903/25, p. č. 903/26, p. č. 903/27, p. č. 903/28, p. č. 903/29, p. č. 903/30, p. č. 903/31, p. č. 903/32, p. č. 903/33, p. č. 903/34, p. č. 903/35, p. č. 903/36, p. č. 903/37, p. č. 903/38, p. č. 903/39, p. č. 903/40, p. č. 903/43 a p. č. 903/44, vše v k. ú. D., obci K. V., zapsané na listu vlastnictví č. 10002 u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). V části, týkající se požadavku žalobce na stanovení povinnosti žalované bezúplatně převést do vlastnictví žalobce pozemky p. č. 903/2, p. č. 903/3 a p. č. 903/8, vše v k. ú. D., obci K. V., zapsané na listu vlastnictví č. 10002 u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary, žalobu zamítl (výrok II.), a dále rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

Soud prvního stupně zjistil, že v katastru nemovitostí jsou předmětné pozemky zapsány s vlastnickým právem pro Českou republiku a právem žalované tyto pozemky spravovat. Pozemky byly v roce 1975 schváleny územním plánem pro bydlení a tato jejich funkce byla zachována i v nových územních dokumentech v roce 1988 a 1997. Žalobce požádal žalovanou dne 8. 3. 2010 o bezúplatný převod pozemků (konkrétně p. č. 903/1, 903/2, 903/3, 903/4, 903/5, 903/8 a 957) podle § 5 odst. 1 písm. a), b), c) a e) zák. č. 95/1999 Sb. Žalovaná žádosti nevyhověla a dne 20. 7. 2011 sdělila žalobci, že žádost o bezúplatný převod pozemků byla prověřena a pozemky p. č. 903/1, 903/2, 903/3, 903/4, 903/5 a 903/8 splňují podmínky pro úplatný převod podle § 5 odst. 6 a § 5 odst. 5 zák. č. 95/1999 Sb., uživatelům pozemků v zahrádkové nebo chatové osadě, a že žádosti takových uživatelů eviduje s tím, že tyto žádosti mají přednost. Žalovaná následně provedla oddělení pozemků a vznikly pozemky p. č. 906/11 – 40, 43 a 44. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že u pozemků označených ve výroku I. jeho rozhodnutí byly splněny podmínky pro uzavření smlouvy o bezúplatném převodu v souladu s § 5 odst. 1 písm. a), b), c) a e) zák. č. 95/1999 Sb. Žalobkyně o pozemky řádně požádala a její nárok není promlčen, neboť zachovala pro uplatnění svého majetkového práva tříletou promlčecí dobu podle § 101 občanského zákoníku, která počíná běžet ode dne uplatnění žádosti. V části týkající se pozemků p. č. 903/2, 3 a 8 uvedl, že o jejich převod požádali oprávnění uživatelé pozemků v zahrádkové osadě existující již před rokem 1976.

Krajský soud v Plzni (dále ,,odvolací soud“) k odvolání žalobce a žalované rozsudkem ze dne ze dne 1. října 2012, č. j. 15 Co 547/2012-257, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích ve věci samé potvrdil, ve výroku o náhradě nákladů řízení změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalované uložil povinnost nahradit žalobci na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 22.720,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právní zástupkyně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Ve vztahu k námitkám ohledně uplatnění žádosti uživatelů pozemků v zahrádkové osadě R. a M. H. uvedl, že žádost o úplatný převod pozemků sice podali až 24. 5. 2011, na rozhodnutí soudu prvního stupně to však nemá vliv, neboť tyto nároky mají přednost bez ohledu na to, že byly uplatněny až po žádosti obce o bezúplatný převod. Tato skutečnost vyplývá z § 5 odst. 7 zák. č. 95/1999 Sb., který určuje pořadí osob, jimž mají být pozemky převedeny.

Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobce i žalovaná dovolání.

Žalobce dovoláním napadá rozhodnutí odvolacího soudu v části, kterou byl potvrzen výrok II. rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na uložení povinnosti žalované bezúplatně převést do vlastnictví žalobce pozemky p. č. 903/2, p. č. 903/3 a p. č. 903/8. Přípustnost dovolání spatřuje v § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu a uplatňuje přitom dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) a b) občanského soudního řádu. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní právní význam, neboť otázka výkladu § 5 odst. 7) zák. č. 95/1999 Sb., dosud nebyla dovolacím soudem řešena. Za tuto otázku považuje: „zda pro uspokojení pořadí nároků, uvedeného v § 5 odst. 7 zákona č. 95/1999 Sb.….., je rozhodující časové pořadí podání žádosti o převod, anebo pořadí v době převodu pozemků na oprávněnou osobu“, a dále „zda ničím neodůvodněný průtah ve vyřízení žádosti o bezúplatný převod podle § 5 odst. 1 zák. č. 95/1999 Sb. požívá právní ochrany, anebo představuje výkon práva v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 občanského zákoníku, který nemá zamýšlené právní důsledky a tedy nemá vliv na pořadí uspokojení nároků podle § 5 odst. 7 cit. zák.“ Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu v napadené části zrušil, a věc aby vrátil „soudům“ k dalšímu řízení.

Žalovaná dovoláním napadá rozhodnutí odvolacího soudu v části, jíž byl potvrzen výrok I. rozsudku soudu prvního stupně o uložení povinnosti žalované převést do vlastnictví žalobce pozemky v k. ú. D. Přípustnost dovolání žalovaná spatřuje v § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a jako dovolací důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Podle jejího jde v případě možnosti obce požádat o převod pozemků do vlastnictví o majetkové právo (§ 100 odst. 2 obč. zák), které podléhá promlčení s tím, že promlčecí lhůta je tříletá (§ 101 obč. zák.) a běží ode dne, kdy mohlo být právo vykonáno poprvé. V daném případě mohlo být právo poprvé vykonáno 25. 5. 1999, neboť v tento den nabyl účinnosti zák. č. 95/1999 Sb. Nárok obce je proto promlčen. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu v napadené části zrušil, a věc aby mu vrátil k dalšímu řízení.

Podle hlavy II. – ustanovení přechodných a závěrečných – dílu 1 – přechodných ustanovení – oddílu 1 – všeobecných ustanovení - § 3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

Protože právo žalobce na uzavření smlouvy o bezúplatném převodu vlastnického práva k pozemkům podle § 5 odst. 1 zákona č. 95/1999 Sb. vzniklo a o žalobě na určení povinnosti převést pozemky bylo pravomocně rozhodnuto před 1. lednem 2014, postupoval dovolací soud při posouzení tohoto nároku mimo jiné podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“).

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2014, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou § 243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 1. října 2012 a dovolací řízení bylo zahájeno před 1. lednem 2014, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání žalobce podle občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve znění účinném do 31. prosince 2012.

Přípustnost dovolání obou účastníků ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. by v dané věci přicházela do úvahy pouze v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Žalobce v dovolání namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku pořadí uspokojení nároků podle § 5 odst. 7 zákona č. 95/1999 Sb. Protože tato otázka nebyla dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, Nejvyšší soud dovolání žalobce připustil, shledal však, že není důvodné.

Podle § 5 odst. 1 zák. č. 95/1999 Sb., nebrání-li převodu práva třetích osob, převede Pozemkový fond na základě písemné žádosti obce do jejího vlastnictví zemědělské pozemky v jejím katastrálním území

a) v zastavěném území,

b) v zastavitelné ploše,

c) určené rozhodnutím o umístění stavby k zastavění,

d) zastavěné budovami nebo stavbami, které jsou nemovitostmi, ve vlastnictví obce,

e) určené vydaným územním plánem nebo vydaným regulačním plánem k realizaci zeleně, s výjimkou pozemků v nezastavěném území.

Pozemky podle písmen a), b) a c) určené k zastavění veřejně prospěšnou stavbou nebo stavbou pro bydlení a pozemky podle písmen d) a e) převede Pozemkový fond do vlastnictví obce bezúplatně.

Podle § 5 odst. 3 zák. č. 95/1999 Sb., pozemky vymezené v odstavci 1 budou převedeny na základě písemné žádosti obce do jejího vlastnictví, pokud byly, s výjimkou pozemků, které jsou převáděny do vlastnictví obce bezúplatně, marně nabídnuty oprávněným osobám. Po doručení žádosti obce je Pozemkový fond povinen pozemek neprodleně nabídnout oprávněným osobám, pokud tak dosud neučinil.

Podle § 5 odst. 5 zák. č. 95/1999 Sb., na základě písemné žádosti oprávněného uživatele (uživatelů) pozemku v zahrádkových nebo chatových osadách zřízených na základě územního rozhodnutí nebo existujících již před 1. říjnem 1976 převede Pozemkový fond tento pozemek do vlastnictví (spoluvlastnictví) této osobě. Do vlastnictví nabyvatele se současně s pozemkem převádějí bezúplatně všechny součásti a příslušenství tohoto pozemku.

Podle § 5 odst. 6 zák. č. 95/1999 Sb., na základě písemné žádosti prodá Pozemkový fond vlastníkovi (spoluvlastníkovi) stavby, která je nemovitostí, zemědělský pozemek, na němž je umístěna tato stavba, a to v případě, že pozemek je funkčně spojen s touto stavbou a vlastník (spoluvlastník) stavby je oprávněným uživatelem tohoto pozemku. Pozemkový fond prodá vlastníkovi (spoluvlastníkovi) stavby, která je nemovitostí, zemědělský pozemek sousedící s pozemkem, na němž je umístěna tato stavba, jestliže tento pozemek je funkčně spojen s touto stavbou a vlastník (spoluvlastník) stavby je oprávněným uživatelem tohoto pozemku.

Podle § 5 odst. 7 zák. č. 95/1999 Sb., pokud o převod zemědělského pozemku požádají některé z osob uvedených v odstavcích 1, 5 nebo 6, uspokojí se v tomto pořadí:

a) uživatel (uživatelé) pozemku v zahrádkových nebo chatových osadách,

b) vlastník (spoluvlastník) budovy nebo stavby, která je nemovitostí,

c) obec.

Citované ustanovení § 5 odst. 7 zák. č. 95/1999 Sb. určuje pořadí, ve kterém musí být uspokojeny žádosti o převod zemědělských pozemků. Na prvním místě zákon preferuje žádosti uživatelů pozemků v zahrádkových nebo chatových osadách. Jestliže tedy o převod zemědělského pozemku v zahrádkové (chatové) osadě požádá jak jeho uživatel, tak obec, musí být pozemek na základě § 5 odst. 7 zák. č. 95/1999 Sb. převeden na uživatele. Pro pořadí přitom není rozhodující okamžik podání žádosti jednotlivých osob. Takový výklad z § 5 odst. 7 ani z jiného ustanovení zák. č. 95/1999 Sb. nevyplývá. Naopak, pokud by určující měla být doba žádosti, pozbylo by ustanovení § 5 odst. 7 zák. č. 95/1999 Sb. jakýkoliv význam. Podle takového výkladu by v každém případě, kdy o převod pozemku požádá obec dříve než jeho uživatel, musel být pozemek vydán obci. Tímto postupem by však nebylo respektováno zákonné pořadí, ve kterém mají být žádosti uspokojeny. Šlo by tedy o postup zákonu přímo odporující. Vzhledem k tomu se dovolací soud plně ztotožnil se závěrem odvolacího soudu, podle kterého mají při převodu zemědělského pozemku v zahrádkové osadě přednost před žádostí obce žádosti uživatelů pozemku, a to bez ohledu na to, že žádost obce časově přecházela žádosti uživatelů.

Žalobce dále namítal, že postup Pozemkového fondu České republiky (dále jen „Pozemkový fond“), který o jeho žádosti na převod pozemků rozhodl až po více než jednom roce a umožnil tak, aby o převod požádaly i další oprávněné osoby, byl v rozporu s dobrými mravy a nemohl mít pro žalobce nepříznivé právní důsledky. Odkázal přitom na § 11 odst. 3 zák. č. 95/1999 Sb., podle kterého Pozemkový fond předloží nabyvateli návrh kupní smlouvy nebo smlouvy o převodu zemědělských pozemků bez zbytečného odkladu.

Otázkou charakteru lhůty, ve které měl Pozemkový fond na základě § 11 odst. 3 zákona č. 95/1999 Sb. předložit žalobci návrh smlouvy o bezúplatném převodu vlastnického práva k pozemkům podle § 5 odst. 1 zákona č. 95/1999 Sb., se dovolací soud zabýval ve své judikatuře, v níž dospěl k závěru, že neurčitě vyjádřená lhůta „bez zbytečného odkladu“ je lhůtou pořádkovou, s jejímž uplynutím právní předpisy nespojují výslovně žádné právní následky (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4413/2008, uveřejněný na internetových stránkách Nejvyššího soudu, www.nsoud.cz).

K tomu je třeba dodat, že na lhůtu je třeba pohlížet tak, že její délka musí odpovídat době, kterou Pozemkový fond potřebuje nezbytně k přezkoumání formální správnosti a důvodnosti (oprávněnosti) vzneseného požadavku na převod vlastnického práva k danému pozemku na obec, tedy včetně zjištění, zda k danému pozemku nevznikl nárok osobě oprávněné podle restitučních právních předpisů či (podle znění zákona č. 95/1999 od 25. 7. 2001) nabídnutí pozemku osobám oprávněným (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2010, sp. zn. 28 Cdo 3725/2009, uveřejněný na internetových stránkách Nejvyššího soudu, www.nsoud.cz).

Jestliže tedy Pozemkový fond rozhodl o žádosti žalobce na převod pozemků až po roce, nelze z takového postupu dovozovat vznik práva žalobce na předložení návrhu smlouvy o bezúplatném převodu vlastnického práva k pozemkům. V okamžiku, kdy o převod pozemků v zahrádkové osadě požádali jejich uživatelé, nemohl již Pozemkový fond předložit návrh smlouvy o bezúplatném převodu vlastnického práva k pozemkům žalobci, neboť musel respektovat zákonem určené pořadí, ve kterém se žádosti o převod zemědělských pozemků uspokojují. I kdyby došlo k překročení pořádkové lhůty uvedené v § 11 odst. 3 zákona č. 95/1999 Sb., nemohlo by to mít za následek porušení zákonem určeného pořadí, tedy ani v takovém případě by Pozemkový fond nemohl převést pozemky na žalobce jako na obec a přehlédnout přitom uplatněné nároky uživatelů pozemků.

Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu je ve vztahu k dovolání žalobce správné. Dovolací důvod upravený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. tedy v posuzované věci není dán. Vady řízení uvedené v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlíží i bez návrhu, nebyly dovolacím soudem zjištěny. Proto nezbylo, než dovolání žalobce zamítnout (§ 243b odst. 2 o. s. ř.).

Žalovaná v dovolání namítala především promlčení práva žalobce na uzavření smlouvy o převodu pozemků.

K otázce promlčení práva obce na uzavření smlouvy o bezúplatném převodu vlastnického práva k pozemkům podle § 5 odst. 1 zákona č. 95/1999 Sb. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 5. 11. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4413/2008, uvedl, že toto právo je právem majetkové povahy a promlčuje se podle ustanovení § 100 a 101 obč. zák. ve tříleté promlčecí době. Tato doba přitom počíná běžet ode dne, kdy mohlo být příslušné právo vykonáno poprvé. Tímto dnem je zásadně den, kdy právo bylo možno odůvodněně vykonat podáním žaloby u soudu neboli, kdy se právo stalo nárokem.

V daném případě se právo žalobce stalo nárokem v souvislosti s uplatněním písemné žádosti o převod předmětného pozemku a jejím doručením Pozemkovému fondu, a to za předpokladu, že vydání pozemku nebránily skutečnosti předvídané v § 5 odst. 1 zákona č. 95/1999 Sb. (pokud by převodu bránilo právo třetí osoby, nemohlo by dojít ke vzniku nároku žalobce, neboť na převod takového pozemku by žalobce neměl právo), ve dnech následujících po dni doručení písemné žádosti počala tedy běžet tříletá promlčecí doba. Jak vyplývá z rozhodnutí odvolacího soudu, žalobce požádal o převod pozemků 8. března 2010. Žalobou uplatnil své právo 15. září 2011, tedy před uplynutím tříleté promlčecí lhůty. Závěr odvolacího soudu, že právo žalobce na uzavření smlouvy o bezúplatném převodu vlastnického práva k pozemkům uplatněné v řízení není promlčeno, je tak v souladu s judikaturou soudu dovolacího.

Namítá-li žalovaná dále, že převodu pozemků na žalobce brání přednostní žádosti uživatelů těchto pozemků, jedná se o nová skutková tvrzení, která v dovolacím řízení nelze uplatnit (§ 241a odst. 4 o. s. ř.).

Dovolací soud proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. dovolání žalované jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází ze skutečnosti, že žalobce i žalovaná nebyli v dovolacím řízení úspěšní (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 142 odst. 2, § 146 odst. 3 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. ledna 2015


Mgr. David Havlík
předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3876/2012, ECLI:CZ:NS:2015:22.CDO.3876.2012.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies