7 Tdo 234/2015

18. 03. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Trestní, Trestní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • TrZ - § 209 odst. 1
  • TrZ - § 209 odst. 3

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu


7 Tdo 234/2015-31
USNESENÍ



Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 18. března 2015 v Brně dovolání obviněných M. Š. , a Z. B. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 7 To 394/2014, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 2 T 93/2013, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných M. Š. a Z. B. odmítají.

Odůvodnění:


Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 2 T 93/2013, uznal obviněné M. Š. a Z. B. vinnými organizátorstvím přečinu podvodu podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu dvacetiosmi měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 7 To 394/2014, podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná odvolání obviněných M. Š. a Z. B. podaná proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný Z. B. prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jana Liegerta včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Obviněný poukázal na to, že těžištěm jeho dovolání jsou námitky směřující proti procesnímu postupu soudu prvního stupně, s jehož skutkovými i právními závěry se ztotožnil odvolací soud. Obviněný namítl, že orgány činné v trestním řízení nepostupovaly vždy v souladu s ustanoveními § 2 odst. 5, 6 tr. ř. To potom mělo za následek vytvoření extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a jejich právním hodnocením. Obviněný poukázal na to, že soud prvního stupně nehodnotil provedené důkazy zcela v souladu se zásadou in dubio pro reo. Namítl, že z hlediska právního hodnocení svým jednáním nenaplnil subjektivní ani objektivní stránku přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a ani zákonný znak spáchání činu účastenstvím ve formě organizátorství podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Uvedl, že trestní odpovědnost za účastenství na trestném činu je mimo jiné odpovědností za jednání, které je jednou ze složek objektivní stránky trestného činu. Proto nestačí, jestliže osoba, která má být považována za účastníka se ztotožnila s úmyslem pachatele, který vedl ke spáchání určitého trestného činu, pokud svým jednáním nijak nepřispěla k jeho spáchání ani v něm pachatele nepodpořila.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 7 To 394/2014, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 2 T 93/2013, a aby sám ve věci rozhodl rozsudkem, nebo aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze nebo Obvodnímu soudu pro Prahu 9, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze dále podal obviněný M. Š. prostřednictvím svého obhájce JUDr. Eduarda Bruny, Ph.D., také dovolání, které je obsahově naprosto shodné s dovoláním obviněného Z. B.

Nejvyšší státní zástupce uvedl, že se k dovolání obviněných Z. B. a M. Š. nebude věcně vyjadřovat, a současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) zjistil, že dovolání jsou přípustná [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými prostřednictvím obhájců [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání mají obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněných Z. B. a M. Š. jsou zjevně neopodstatněná. Vycházel přitom z následujících skutečností.

K dovolání obviněného Z. B.

Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy, a nikoli jak skutek prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou obviněný prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.

Obviněný uplatnil v dovolání částečně skutkové námitky. Těmito námitkami napadl především rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný tak sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.

Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Nejvyšší soud neshledal žádný, natož extrémní, rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy.

Pokud jde o námitku obviněného, že byla porušena zásada in dubio pro reo, Nejvyšší soud podotýká, že zásada in dubio pro reo je zásadou procesní, nikoli zásadou práva hmotného, a proto nenaplňuje důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který slouží výlučně k nápravě vad spočívajících v nesprávném hmotně právním posouzení.

Obviněný právně relevantně namítl, že nebyla naplněna subjektivní a objektivní stránka přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a ani zákonný znak spáchání činu účastenstvím ve formě organizátorství podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.

Podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu je, kdo úmyslně spáchání trestného činu zosnoval nebo řídil (organizátor).

Podle § 138 odst. 1 tr. zákoníku škodou nikoli nepatrnou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 5.000,- Kč, škodou nikoli malou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 25.000,- Kč, větší škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 50.000,- Kč, značnou škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 500.000,- Kč a škodou velkého rozsahu se rozumí škoda dosahující nejméně částky 5.000.000,- Kč.

Podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.

Podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku pachatel bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem, způsobí-li činem uvedeným v § 209 odst. 1 tr. zákoníku větší škodu.

Nejvyšší soud nepřisvědčil výše uvedené námitce obviněného. Vycházel ze skutkového stavu věci zjištěného v průběhu trestního stíhání obviněného, který je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu. Z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že obvinění M. Š. a Z. B. nejprve zprostředkovali převod obchodního podílu ve společnosti Canadien, s. r. o., se sídlem Ježkova 1054/10, Praha 3 – Žižkov, IČ: 26174294, na již odsouzenou A. T. , které byla za tento účelový převod společnosti a za formální výkon jednatelky přislíbena finanční částka ve výši 5.000,- Kč měsíčně, přičemž hlavním důvodem tohoto fiktivního převodu bylo dne 1. 6. 2013 v P. – H. P. , v N. ul. , následné uzavření smlouvy o úvěru č. .... se společností GE Money Auto, s. r. o., na částku ve výši 179.130,- Kč prostřednictvím odsouzené A. T. a společnosti Dodávky.com na osobní motorové vozidlo značky Ford Mondeo Turnier Diesel III 2.0 TDCI Titanium, VIN: ...... v hodnotě 249.900,- Kč, přičemž při uzavření smlouvy o úvěru byla složena záloha ve výši 74.970,- Kč. Odsouzená A. T. se výše uvedenou smlouvou zavázala jako jednatelka společnosti Canadien, s. r. o., uhradit celkem 60 splátek úvěru ve výši 5.934,- Kč měsíčně, ačkoliv věděla, že je ve skutečnosti hradit nebude. Obvinění M. Š. a Z. B. totiž uvedené vozidlo dopředu vybrali, s koupí vozidla osobně odsouzené A. T. pomáhali, do autobazaru Dodávky.com postupně odvezli jak prodávajícího svědka P. P. , tak i odsouzenou A. T. , kde následně podepsala všechny dokumenty, které jí byly předloženy. Odsouzená A. T. do současné doby neuhradila ani jednu splátku výše uvedeného úvěru, předmětné vozidlo sama nikdy fakticky nepřevzala a neužívala jej, přičemž za převod obchodního podílu ve společnosti Canadien, s. r. o., a za uzavření výše uvedené smlouvy o úvěru dne 1. 6. 2012 od obviněného Z. B. obdržela částku ve výši 5.000,- Kč, a dále už obvinění M. Š. a Z. B. odsouzené A. T. nic neuhradili a stali se pro ni nekontaktními. Tímto jednáním obvinění M. Š. a Z. B. způsobili společnosti GE Money Auto, s. r. o., škodu ve výši 179.130,- Kč. Z takto vymezeného skutku je zřejmé, že obvinění Z. B. a M. Š. svým jednáním naplnili všechny zákonné znaky organizátorství přečinu podvodu podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, neboť zosnovali a řídili obohacení sebe a jiného uvedením jiného v omyl a tímto jednáním způsobili na cizím majetku větší škodu. Právní kvalifikace skutku je správná.

K dovolání obviněného M. Š.

Nejvyšší soud poukazuje na to, že dovolání obviněného M. Š. je obsahově naprosto totožné s dovoláním obviněného Z. B. , a proto v podrobnostech plně odkazuje na závěry uvedené v předchozí části tohoto rozhodnutí týkající se obviněného Z. B. (§ 265i odst. 2 tr. ř.).

Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že dovolání obviněných Z. B. a M. Š. jsou zjevně neopodstatněná, a proto je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovoláních obou obviněných rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. března 2015


Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2015, sp. zn. 7 Tdo 234/2015, ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.234.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies