7 Tdo 72/2015

11. 03. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Trestní, Trestní (dovolací)
Doplňující informace

Vztahy k předpisům:

  • 140/1961 Sb. - § 224 odst. 2

Prejudikatura:

Právní věta

Text judikátu

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 11. března 2015 v Brně dovolání obviněného Ing. A. P. , CSc., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 7. 2014, sp. zn. 9 To 332/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 1 T 86/2010, a rozhodl takto:

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 7. 2014, sp. zn. 9 To 332/2013, a rozsudek Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 27. 5. 2013, sp. zn. 1 T 86/2010.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu Plzeň-sever přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 27. 5. 2013, sp. zn. 1 T 86/2010, byl obviněný Ing. A. P. , CSc. (dále zpravidla jen „obviněný“) uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.), a byl odsouzen podle § 224 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 30 měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradu škody poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně, IČ 41197518, se sídlem Orlická 4/2020, Praha 3, částku 58.716 Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození Pojišťovna Kooperativa, a. s., poškozený V. B. , M. L. a J. L. , zastoupeni JUDr. Majerem, odkázáni s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Krajský soud v Plzni rozhodl rozsudkem ze dne 31. 7. 2014, sp. zn. 9 To 332/2013, k odvolání okresního státního zástupce Plzeň-sever a obviněného Ing. A. P. , CSc., tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e), f) tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 27. 5. 2013, sp. zn. 1 T 86/2010, v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného Ing. A. P. , CSc., uznal vinným tím, že

v době od 4. 3. 2004 do 30. 6. 2004 a ani k datu 21. 4. 2009 v k. ú. obce B. , okr. P.-s., nezajistil nejprve jako jednatel a poté od 1. 7. 2005 jako jednatelem zmocněná osoba společnosti Constructa stavby, s. r. o., IČ 25243730, se sídlem Nečtiny 235, která byla vlastníkem bývalého vyhořelého seníku na pozemku parcely č. ...., realizaci rozhodnutí Stavebního úřadu Městského úřadu v Manětíně ze dne 9. 2. 2004 pod č. j. SÚ/488/03, které nabylo právní moci dne 3. 3. 2004, o nařízení neodkladných zabezpečovacích prací, jejichž provedení bylo nařízeno, neboť stavba ohrožovala svým stavem život a zdraví lidí a nebylo nezbytné ihned stavbu odstranit, ve smyslu § 94 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů, s tím, že zabezpečovací práce měl provést nejpozději do 30. 6. 2004, když současně porušil i povinnost vyplývající z ustanovení § 46b odst. 2 téhož zákona, neboť byl ustanoven jako osoba vykonávající odborný dozor, která je odpovědná za řádné provedení prací v souladu s dokumentací ověřenou stavebním úřadem, a ačkoliv nebylo vydáno žádné rozhodnutí o změně užívání stavby a nebyla tedy povolena uvnitř vyhořelého seníku, který byl v té době bez střechy, jakákoliv výroba, začal obviněný od roku 2008 v tomto vyhořelém seníku vyrábět a také distribuovat filigránové panely a dne 21. 4. 2009 umožnil nakládání těchto panelů přes stěnu tohoto seníku nacházejícího se v areálu Nečtinské zemědělské, a.s., při kterém došlo kolem 08.40 hod. po kontaktu ramena jeřábu se zavěšeným břemenem se zdí k uvolnění a zřícení dvou modulů panelů z horní řady stěny, když její části dopadly vně budovy na zaparkované nákladní motorové vozidlo, kde se na ložné ploše návěsu pohyboval řidič M. L. , který utrpěl zranění neslučitelná se životem, a to pohmoždění mozku při zlomeninách klenby a spodiny lební, jimž na místě podlehl, a vedle vozidla dále zasáhly tyto části procházejícího V. B. , který utrpěl rozdrcení a částečnou amputaci nártu s prsty levé dolní končetiny, tržnou ránu nosu a tupé trauma lbi, když tato poranění je třeba považovat za těžkou újmu na zdraví ve smyslu § 89 odst. 7 písm. a), b), ch) trestního zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Ivo Grabmüllera včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dovolání především namítl, že odvolací soud shledal stav budovy havarijní, avšak tento závěr nemá oporu v provedeném dokazování, protože soudem nebylo spolehlivě zjištěno, v jakém technickém stavu se budova seníku nacházela v době tragické události, tj. 21. 4. 2009, nebo v době těsně před tímto datem nebo po tomto datu. Namítl také, že znalecký posudek Stavební fakulty VUT v Brně byl zpracován na základě několika fotografií, aniž by se zpracovatelé posudku na místě seznámili se skutečným stavem objektu seníku. Dovolatel poukázal na to, že jako statik s dlouholetou praxí je přesvědčen, že dne 21. 4. 2009 byla budova seníku ve vyhovujícím technickém stavu. Podle odvolacího soudu prvotní příčinou tragické události bylo to, že obviněný prováděl v budově seníku výrobu filigránových panelů, aniž by měl k tomuto účelu povolení stavebního úřadu o změně účelu užívání stavby. Odvolací soud dovodil, že pokud by tuto výrobu neprováděl, k tragické události by nedošlo. Obviněný poukázal na to, že podle závěru znaleckého posudku Stavební fakulty VUT v Brně by destrukci obvodového pláště stavby v důsledku nárazu ramene jeřábu neodolala ani zcela nová stavba. Obviněný namítl, že další příčinu shledal odvolací soud v tom, že rameno jeřábu skutečně narazilo do budovy seníku. Odvolací soud však nezkoumal jednotlivé poměry a zavinění dotyčných osob, tedy i jeřábníka. Dovolatel je přesvědčen, že jedinou příčinou tragické události byl náraz ramene jeřábu do zdi budovy seníku. Odvolací soud podle něj nesprávně posoudil příčinnou souvislost ve vztahu k jednání a následku, přičemž příčinná souvislost byla přerušena jednáním jeřábníka, který buď svým pochybením nebo v důsledku závady jeřábu způsobil tragický následek. Podle obviněného lze ve vztahu k následku a hodnocení příčinné souvislosti brát v úvahu pouze nejbližší jednání, tj. takové, které bylo časově nejblíže nastalému následku a bylo způsobilé takový následek vyvolat. V závěru dovolání uvedl, že z výsledků dokazování není možno v zásadních otázkách (technický stav budovy seníku v době tragické události, technický stav jeřábu, způsobilost a míra zavinění jeřábníka) určit jednoznačně objektivní závěr, který by byl buď k tíži nebo ku prospěchu dovolatele. V takových pochybnostech měl odvolací soud použít zásadu in dubio pro reo, což však neučinil.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 7. 2014, sp. zn. 9 To 332/2013, a věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí se závazným právním názorem dovolacího soudu, případně aby dovolací soud sám podle § 265m tr. ř. rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a rozhodl rozsudkem tak, že obviněného zprostí obžaloby v celém rozsahu.

Nejvyšší státní zástupce v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že podstata dovolání spočívá v tvrzení dovolatele, že došlo k přerušení příčinné souvislosti mezi následkem a výrobou panelů, když časově bližší příčinou následku bylo jednání jeřábníka, který narazil ramenem jeřábu do zdi budovy seníku. Po celé trestní řízení bylo zásadní otázkou, zda a jak významnou příčinou zřícení panelů bylo jednání dovolatele nebo jeřábníka. Kontakt ramene jeřábu se zdí se vyvrátit nepodařilo. Nepodařilo se ani zjistit sílu tohoto kontaktu. Odvolací soud k této otázce uvedl v popisu skutku ve výroku rozsudku, že k uvolnění a zřícení panelů došlo „po kontaktu ramena jeřábu se zavěšeným břemenem se zdí ...“. V odůvodnění rozsudku na str. 8 zmínil, že tento kontakt mohl být i podle znaleckého posudku VUT v Brně „důvodem toho, proč panely spadly“ a na str. 9 téhož odůvodnění, že ani znalecký ústav nedokáže určit sílu tohoto nárazu. Tamtéž však považuje odvolací soud za podstatné, že se jednalo o vyhořelý seník, dovolatel tam neměl stavebním úřadem povolenou žádnou výrobu a pokud by tam nebyla prováděna taková činnost, „tak by k uvedené nehodě nemohlo nikdy dojít“.

Taková skutková zjištění popisují stav, při němž chybí příčinná souvislost mezi jednáním dovolatele a způsobeným následkem. Jestliže soud uvádí, že náraz ramene jeřábu do zdi se udál „nezjištěnou silou“, popisuje tím veškeré možné nárazy od nepatrných až po razantní a devastující. Posouzení těchto okolností nasvědčuje přerušení příčinné souvislosti, neboť hlavní, rozhodující a jedinou příčinou pádu panelů bylo jednání jeřábníka a nikoliv dovolatele. Soud totiž netvrdí, že by náraz ramene jeřábu byl nanejvýš jen tak silný, že by jej ustála budova nová a nepoškozená, jejíž pevnost by odpovídala všem platným předpisům a normám. V žádném případě tím nevyloučil, že nesplnění pokynů stavebního úřadu k údržbě budovy mělo nějaký vliv na následek předmětného trestného činu. Skutkové zjištění popsané ve výroku a odůvodnění rozsudku nasvědčuje tomu, že k následku by došlo bez ohledu na jednání či opomenutí dovolatele, tedy bez ohledu na aktuálně špatný stav budovy.

Jedná se tak o přerušení příčinné souvislosti, které popisuje starší komentář k trestnímu zákoníku jako „kdyby tu byla další příčina jako výlučná a samostatná příčina, která by způsobila účinek bez ohledu na jednání pachatele“. Také komentář novější připouští přerušení příčinné souvislosti, „pokud do příčinného průběhu vstoupí další výlučná a samostatná příčina, která způsobila účinek bez ohledu na jednání pachatele, jestliže pachatel u úmyslných trestných činů takový průběh nepředvídal jako možný (a nebyl s ním ani srozuměn) a u nedbalostních deliktů ani předvídat neměl a nemohl“. Pokud autoři komentářů poukazují tamtéž na rozhodnutí č. 37/1975 Sb. rozh. tr., je nejvyšší státní zástupce přesvědčen, že v předmětné věci se jednalo právě o případ, kdy „nová okolnostˇ pôsobila ako výlučná a samostatná príčina, ktorá spôsobila následok bez ohladu na konanie páchateľa“.

Dovolatel neměl ani nemohl předvídat, že do vnějšího pláště budovy seníku uhodí rameno jeřábu. Byl povinen předvídat jen rizika běžná, tedy především účinky větru a dalších klimatických vlivů. Nesprávnost úvahy odvolacího soudu o tom, že zavinění dovolatele spočívá v tom, že kdyby na místě nebyla prováděna výroba, k neštěstí by nedošlo, lze demonstrovat i argumentem ad absurdum. Podle této úvahy by totiž dovolatel odpovídal za předmětné následky, i pokud by do areálu spadlo letadlo nebo meteorit, neboť i v takovém případě by přirozeně k obětem nedošlo, pokud by se zde nenacházeli zaměstnanci zapojení do probíhající výroby či dopravy. Navíc je zřejmé, že předmětný jeřáb by na poškozené zaměstnance mohl shodit tytéž panely i při provádění zabezpečovacích prací podle pokynů stavebního úřadu a nikoliv při výrobě a že pro právní posouzení skutku by i tehdy bylo rozhodné jednání jeřábníka a nikoliv dovolatele. Trestní odpovědnost dovolatele byla dovozena z okolnosti, která nebyla trestně významná.

Podle názoru nejvyššího státního zástupce dovolatel nepochybně porušil právní předpisy, zejména stavební předpisy, když neprovedl dostatečnou nápravu havarijního stavu budovy. To však nepostačuje k jeho trestní odpovědnosti, jestliže popis skutku neobsahuje jednoznačné zjištění, že v případě dobrého stavu budovy by k následku činu nedošlo. Jestliže odvolací soud rozsudkem uznal dovolatele vinným předmětným trestným činem, aniž by byla z popisu skutku zřejmá nepřerušená příčinná souvislost mezi jeho jednáním a následkem, je takové rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku, a je dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 7. 2014, č. j. 9 To 332/2013-726, aby podle § 265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil veškerá rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) zjistil, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je třeba uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud neodmítl dovolání podle § 265i odst. 3 tr. ř., a proto podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. Po přezkoumání shledal, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, a je proto naplněn uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Obviněný uplatnil právně relevantní námitku, že odvolací soud nesprávně posoudil příčinnou souvislost ve vztahu k jednání a následku, a že tato příčinná souvislost byla přerušena jednáním jeřábníka, který buď svým pochybením, nebo v důsledku závady jeřábu způsobil tragický následek.

Nejvyšší soud zjistil, že odvolací soud se otázkou přerušení příčinné souvislosti nezabýval, přestože ze skutkových zjištění je patrno, že k přerušení příčinné souvislosti mohlo dojít.

Příčinný vztah spojuje jednání s následkem. Příčinný vztah (kauzální nexus) je obligatorním znakem objektivní stránky trestného činu. Pachatel proto může být trestně odpovědný za trestný čin jen tehdy, pokud svým jednáním skutečně způsobil trestněprávně relevantní následek. Není-li zde příčinný vztah, nelze pachateli přičítat k tíži následek, což vede k tomu, že odpadá i jeho trestní odpovědnost. Příčinný vztah musí být dán nejen mezi jednáním a následkem, ale také mezi jednáním a účinkem a mezi jednáním a těžším následkem. Kauzální význam nemá jenom konání, ale i opomenutí konání, k němuž je pachatel podle okolností a svých poměrů povinen. Vývoj příčinné souvislosti musí být zahrnut zaviněním. Základním předpokladem trestní odpovědnosti je bezpečné zjištění příčinného působení jednání obviněného na společenské vztahy chráněné trestním zákonem, a toho, zda toto jednání nese znaky zavinění (srov. č. 46/1963 Sb. rozh. tr.). Zavinění musí zahrnovat všechny znaky charakterizující objektivní stránku trestného činu, tedy i příčinný vztah mezi jednáním pachatele a následkem trestního činu (srov. č. 20/1981 Sb. rozh. tr.). Vývoj příčinné souvislosti musí být zahrnut zaviněním alespoň v hrubých rysech (srov. např. č. 20/1981 Sb. rozh. tr.).

Z výše uvedeného vyplývá, že u úmyslných trestných činů musí zavinění pachatele zahrnovat příčinný vztah jako možný, přičemž pro tento případ s ním musí být pachatel alespoň srozuměn. U nedbalostních trestných činů je třeba u pachatele dovodit, že si měl a mohl alespoň představit, že se nastalý příčinný průběh může takto rozvinout.

Trestněprávní teorie vychází z toho, že příčinný vztah je prvotní, neboť zavinění může přistoupit ke zjištěnému příčinnému vztahu a nikoli naopak. Pro trestní odpovědnost musí být dán především příčinný vztah a teprve po jeho zjištění je možno zkoumat otázku zavinění, které musí zahrnovat i podstatné rysy příčinného vztahu.

S otázkou zavinění souvisí i tzv. teorie přerušení (přetržení) příčinné souvislosti, podle níž se příčinná souvislost přeruší (nedospěje až k účinku), pokud do příčinného průběhu vstoupí další výlučná a samostatná příčina, která způsobila účinek bez ohledu na jednání pachatele, jestliže pachatel u úmyslných trestných činů takový průběh nepředvídal jako možný (a nebyl s ním ani srozuměn) a u nedbalostních deliktů ani neměl a nemohl předvídat.

U nedbalostního způsobení následku, resp. u způsobení těžšího následku, u něhož postačí, že jej pachatel zavinil z nedbalosti, je třeba, aby si pachatel alespoň měl a mohl představit, že se takto může příčinný vztah rozvinout. Pro pachatele nepředvídatelný příčinný průběh není obsažen v zavinění a pachatel neodpovídá za následek, který takto vzejde (srov. č. 20/1981 Sb. rozh. tr.). Příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a následkem se však nepřerušuje, jestliže k jednání pachatele přistoupí další skutečnost, která spolupůsobí při vzniku následku, avšak jednání pachatele zůstává takovou skutečností, bez níž by k následku nebylo došlo (srov. Novotný, O., Vanduchová M. a kol. Trestní právo hmotné – I. Obecná část. Praha: ASPI, a. s., 2007, s. 171 – 180).

Obviněný byl odsouzen pro trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 2 tr. zák. Jedná se o trestný čin poruchový a nedbalostní. Podle § 224 odst. 1 tr. zák. kdo jinému způsobí těžkou újmu na zdraví nebo smrt, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti. Podle § 224 odst. 2 tr. zák. odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona.

Z tzv. skutkové věty napadeného rozsudku Krajského soudu v Plzni vyplývá, že při nakládání filigránových panelů dne 21. 4. 2009 přes stěnu seníku, který se nacházel v areálu společnosti Nečtinské zemědělské, a. s., došlo kolem 8,40 hod. po kontaktu ramena jeřábu se zavěšeným břemenem se zdí k uvolnění a zřícení dvou modulů panelů z horní řady stěny, přičemž její části dopadly vně budovy. Odvolací soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že se rameno jeřábu dotklo zdi blíže nezjištěnou silou, že základní příčinou zřícení panelů bylo to, že se tam nacházel jeřáb, že v seníku neměla být prováděna žádná výroba, protože nebyla povolená, a pokud by tam nebyla prováděna výrobní činnost, nemohly tam být nakládány žádné výrobky a k nehodě by nemohlo dojít. Ze skutkových zjištění odvolacího soudu je zřejmé, že k následku by došlo bez ohledu na jednání nebo opomenutí obviněného a též bez ohledu na technický stav budovy. Obviněný nemohl předvídat, že do vnějšího pláště budovy seníku narazí rameno jeřábu s nákladem.

S přihlédnutím k tomu, co bylo uvedeno o příčinném vztahu a jeho přerušení, Nejvyšší soud dovodil, že skutkové zjištění popsané ve výroku o vině a rozvedené v odůvodnění napadeného rozsudku, nasvědčuje tomu, že došlo k přerušení příčinné souvislosti, pokud jde o jednání obviněného, a dále, že jedinou příčinou pádu panelů bylo jednání jeřábníka a nikoli obviněného. Za této situace neobstojí ani závěr odvolacího soudu, který se týká porušení důležité povinnosti vyplývající z postavení a funkce obviněného. Rozhodnutí napadené dovoláním proto spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je naplněn.

Nejvyšší soud proto podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 7. 2014, sp. zn. 9 To 332/2013, a rozsudek Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 27. 5. 2013, sp. zn. 1 T 86/2010. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu Plzeň-sever, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Soud prvního stupně, který také učinil vadné rozhodnutí, je při novém projednání a rozhodnutí vázán právním názorem, který Nejvyšší soud vyslovil v tomto rozhodnutí. Je povinen odstranit vytýkané vady, zabývat se též posouzením otázky přerušení příčinné souvislosti a znovu ve věci rozhodnout. Protože rozhodnutí napadené dovoláním bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, nemůže podle § 265s odst. 2 tr. ř. v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 11. března 2015


Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek


Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2015, sp. zn. 7 Tdo 72/2015, ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.72.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies