4 Tdo 200/2015

11. 03. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Trestní, Trestní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • TrŘ - § 265i odst. 1 písm. b)

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. března 2015 o dovolání obviněného M. B., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 8. 2014 sp. zn. 3 To 260/2014, v trestní věci vedené Okresním soudem v Ostravě pod sp. zn. 15 T 8/2014, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného M. B. o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Ostravě uznal obviněného M. B. rozsudkem ze dne 12. 5. 2014 sp. zn. 15 T 8/2014 vinným v bodě 1. zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a v bodě 2. přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), d) tr. zákoníku, jichž se dopustil jednáními popsanými ve skutkových větách výroku cit. rozsudku. Za tyto trestné činy a dále za přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 k § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, pro které byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 4. 2014 sp. zn. 15 T 43/2014, doručeným obviněnému dne 12. 5. 2014, jenž nabyl právní moci dne 12. 5. 2014, byl obviněnému podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let. Pro jeho výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byla v souladu s § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit P. A., na náhradě škody částku ve výši 7200,- Kč, a poškozenému M. K., částku ve výši 10.000,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená P. A. se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 4. 2014 sp. zn. 15 T 43/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Proti uvedenému rozsudku podali odvolání obviněný a taktéž státní zástupce v neprospěch obviněného, přičemž je oba zaměřili proti výroku o trestu. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 20. 8. 2014 sp. zn. 3 To 260/2014 z podnětu odvolání státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. obviněného nově odsoudil za zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), d) tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným napadeným rozsudkem, a dále za přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, spáchaný dílem jako dokonaný a dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 k § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a za přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, za něž byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 4. 2014 sp. zn. 15 T 43/2014, doručeným obviněnému dne 12. 5. 2014, jenž nabyl právní moci dne 12. 5. 2014, podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let. K jeho výkonu jej pak podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 4. 2014 sp. zn. 15 T 43/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Odvolání obviněného krajský soud podle § 256 tr. ř. zamítl.

Tento rozsudek soudu druhého stupně ve výroku o trestu a dále předchozí rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině napadl obviněný dovoláním s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Podle jeho názoru odvolací soud při ukládání trestu nevzal v potaz pohnutku, záměr a cíl jeho jednání, kterým bylo zajištění finančních prostředků pro P. O. z lítosti. Obviněný tedy spáchal trestný čin ze soucitu, k čemuž by mělo být přihlédnuto jako k polehčující okolnosti. Dále se s poukazem na spáchání činu s mladistvým spolupachatelem, proti němuž bylo vedeno samostatné řízení, domáhá, aby soud přihlédl k tomu, jakou měrou jednání každého z nich přispělo ke spáchání trestného činu. Za polehčující okolnost svědčící v jeho prospěch pak označuje jeho spolupráci s orgány činnými v trestním řízení, neprotahování trestního řízení, napomáhaní při objasňování trestné činnosti a významné přispění k objasnění trestného činu spáchaného jiným obviněným L. G. Taktéž trestnou činnost doznal, litoval jí a omluvil se. V době konání hlavního líčení byla jeho přítelkyně těhotná, a dne 1. 8. 2014 se mu narodila dcera V. L., tudíž výchova jeho dítěte by pro něj měla být motivačním faktorem. Matka obviněného má zdravotní problémy se srdcem a má v péči svou vnučku. Vliv spáchaného trestného činu na poškozeného by měl být prokázán nějakým odborným vyjádřením, znaleckým posudkem či lékařským potvrzením, které nebyly ve věci vypracovány. Výpověď matky poškozeného je nedostatečným důkazem. On sám sice byl v minulosti soudně trestán, avšak připomíná, že některá předcházející odsouzení byla amnestována, tudíž by k nim nemělo být přihlíženo. V posuzovaném případě proto podle názoru dovolatele došlo k porušení jeho garantovaného práva na spravedlivý proces.

V závěru navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a důvodnost všech výroků napadených rozhodnutí a podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadené rozhodnutí a jemu předcházející vadné řízení zrušil a věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Ostravě.

Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. uvedl, že dovoláním lze podle § 265a tr. ř. napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Tento princip vystihuje zejména rozsah možnosti podat dovolání, neboť tím je v podstatě vyjádřeno, že dovolání je přípustné jen ve vztahu k těm výrokům rozhodnutí soudu prvního stupně, kterými se soud druhého stupně zabýval, resp. z titulu své přezkumné pravomoci byl povinen se zabývat (srov. rozhodnutí publikované pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr.). Zásadně totiž platí, že pokud soud druhého stupně některé výroky rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumal, a ani nebyl povinen je přezkoumat, není přípustné napadat tyto výroky dovoláním, resp. není přípustné napadat rozhodnutí soudu druhého stupně v tom směru, že ponechal tyto výroky nedotčené.

V předmětné věci podali odvolání státní zástupce a obviněný, přičemž oba zaměřili své opravné prostředky výhradně proti výroku o trestu a obsahovaly tak pouze námitky, které nezakládaly povinnost odvolacího soudu přezkoumat také výrok o vině. Krajský soud v Ostravě při přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně výslovně uvedl, že ve smyslu § 254 tr. ř. přezkoumal jen zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo odvolateli podáno odvolání a správnost postupu řízení, které mu předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad, přičemž současně nezjistil vady či pochybení, které by zakládaly postup podle § 254 odst. 2 tr. ř. V konečném důsledku tedy rozhodl odvolací soud o podaných odvoláních takovým způsobem, že výrok o vině obviněného ponechal nedotčený. Státní zástupce tudíž zastává názor, že dovolání obviněného, pokud podle jeho výslovného vyjádření prostřednictvím rozsudku Krajského soudu v Ostravě směřuje i proti výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, je v tomto rozsahu nepřípustné.

Ve zbytku nelze námitky obviněného týkající se údajné nepřiměřenosti trestu, resp. jeho tvrdosti, popřípadě tvrzení, že se soudy obou stupňů nedostatečně zaobíraly polehčujícími okolnostmi, podřadit pod uplatněný důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani pod žádný jiný dovolací důvod (srov. rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Výrok o trestu by mohl napadnout prostřednictvím ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a v jeho intencích, což však neučinil. Státní zástupce z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a souhlasil, aby tak učinil ze podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu (viz § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.).

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) zjistil, že dovolání obviněného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 8. 214 sp. zn. 3 To 260/2014 je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

Nejvyšší soud se proto zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ten je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

K podanému dovolání je třeba v prvé řadě uvést, že podle ustáleného názoru Nejvyššího soudu dovolatel může napadat podaným dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze a výhradně v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn přezkoumat, event. změnit rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. rozh. č. 20/2004 Sb. rozh. tr.). Tomu je třeba rozumět tak, že pokud např. odvolání bylo podáno pouze proti oddělitelnému výroku o trestu, odvolací soud je sice oprávněn přezkoumat a případně i změnit odvoláním nenapadený výrok o vině, ale pouze tehdy, pokud k tomu sám nalezne důvod, tj. dospěje-li k závěru, že výrok o trestu je vadný v důsledku nesprávného výroku o vině. Pokud takový závěr neučiní, nemá ani důvod odvoláním nenapadený výrok o vině přezkoumávat.

Odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný výslovně s tím, že nesměřuje do výroku o vině, ale výlučně do výroku o trestu, přičemž státní zástupce tento rozsudek napadl odvoláním v neprospěch obviněného, ale taktéž výhradně proti výroku o trestu. Na základě toho pak odvolací soud svoji přezkumnou činnost soustředil výhradně na odvoláním napadený výrok o trestu v rozsudku okresního soudu, když zjevně nepokládal za potřebné se zabývat též odvoláním nenapadeným výrokem o vině, který evidentně pokládal za učiněný v souladu se zákonem. Jestliže v konečném důsledku obviněnému změnil trest odnětí svobody za spáchanou trestnou činnost, když výměra trestu byla obviněnému zpřísněna (o jeden rok), nestalo se tak rozhodně proto, že by konstatoval nějakou nesprávnost v samotném výroku o vině, ale došlo k tomu po důkladnějším zohlednění přitěžujících okolností.

Vzhledem k tomu, co bylo výše uvedeno, obviněný mohl v obecném slova smyslu uplatnit své dovolací námitky pouze proti výroku o uloženém trestu, případně proti průběhu řízení, které mu předcházelo, jelikož odvolací soud právě na podkladě odvolání státního zástupce proti výroku o trestu mu tento trest zpřísnil. Pokud tedy obviněný své dovolání zaměřil i proti výroku o vině, nelze než konstatovat, že v této části je jeho dovolání nepřípustné. Jestliže by jeho dovolání neobsahovalo i další část směřující proti uloženému trestu, muselo by být odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř.

Jelikož je ale v další části dovolání obviněného namítáno nedostatečné posouzení přitěžujících a polehčujících okolností a zhodnocení povahy a závažnosti trestného činu, konkrétně pohnutky, záměr a cíle obviněného, nepřihlédnutí u spolupachatelů, jakou měrou jednání každého z nich přispělo ke spáchání trestného činu a osobních poměrů obviněného při ukládání trestu, dovolací soud konstatuje, že v důsledku toho nebylo možné podané dovolání odmítnout jako nepřípustné, ale současně muselo být posouzeno, zda užitá argumentace spadá pod uplatněný dovolací důvod. Závěr dovolacího soudu je takový, že pokud obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tak veškeré jeho námitky namířené proti uloženému nepodmíněnému trestu odnětí svobody nelze označit za spadající pod tento důvod dovolání. Je tomu proto, že předmětné námitky nemají souvislost s nesprávným právním posouzením skutku, nebo jiným nesprávným hmotně právním posouzením. Ve smyslu cit. dovolacího důvodu lze např. namítat, že obviněnému měl, nebo naopak neměl být uložen úhrnný, souhrnný či společný trest apod. V žádném případě ale s odkazem na něj nelze napadat druh trestu, jeho výměru nebo způsob jeho výkonu.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (viz § 265i odst. 2 tr. ř.) pak Nejvyšší soud dovolání obviněného M. B. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť se svým pojetím dovolání v jedné části ocitl mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu a v jeho zbývající části nebylo takto koncipované dovolání možné vůbec uplatnit. Nejvyšší soud své rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).


V Brně dne 11. března 2015





Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2015, sp. zn. 4 Tdo 200/2015, ECLI:CZ:NS:2015:4.TDO.200.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies