32 Cdo 2849/2014

03. 03. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 237

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně MB FINANCE s.r.o., se sídlem v Kosmonosích, Boleslavská 199, identifikační číslo osoby 27 38 45 27, zastoupené JUDr. Martinem Purkytem, advokátem se sídlem v Praze 5, Štefánikova 18/25, proti žalované ŠKODA AUTO a.s., se sídlem v Mladé Boleslavi, Tř. Václava Klementa 869, identifikační číslo osoby 00 17 70 41, zastoupené JUDr. Janem Živným, advokátem se sídlem v Praze 2, Rumunská 21/29, o zaplacení částky 398.888,- Kč, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 45 Cm 240/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. března 2014, č. j. 3 Cmo 405/2013-225, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :


Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. července 2013, č. j. 45 Cm 240/2012-200, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 398.888,- Kč (výrok I.) a náhradu nákladů řízení (výrok II.).

V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze k odvolání žalované potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. co do částky 25.200,- Kč, v rozsahu zaplacení částky 269.500,- Kč jej změnil tak, že žalobu zamítl, co do zaplacení částky 104.188,- Kč a ve výroku II. rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu měnící části výroku ve věci samé a proti té části, kterou byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně, podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a uplatňuje předpoklady přípustnosti, podle nichž rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud v rozsahu napadeném dovoláním rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že se potvrzuje rozsudek soudu prvního stupně.

Vzhledem k datu vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013.

Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Požadavek, aby dovolatelka v dovolání uvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř. (jako v této věci), byla dovolatelka povinna v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, a blíže je specifikovat, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jež jsou veřejnosti dostupná, stejně jako ostatní citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách).

Dovolatelka zpochybňuje závěr odvolacího soudu, podle něhož škodou (vyčíslenou na 259.900,- Kč) není snížení hodnoty vozidla představující rozdíl mezi pořizovací cenou a cenou obvyklou v době registrace vozidla, tedy tzv. časové znehodnocení věci, ani náklady na zpracování znaleckého posudku ke zjištění výše škody, který odvolací soud opřel o závěry vyplývající z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2011, sp. zn. 25 Cdo 3967/2009. Dovolatelka vyjadřuje názor, že snížení hodnoty vozidla za dobu, po kterou žalovaná nevydáním technického průkazu znemožnila jeho užívání a provozování, je skutečnou škodou. Má za to, že tato právní otázka má být posouzena jinak. Výhrada, že právní otázka má být posouzena jinak, významově neodpovídá žádnému z předpokladů přípustnosti dovolání taxativně vypočtených v ustanovení § 237 o. s. ř. Poslední ze čtyř předpokladů přípustnosti dovolání tam zakotvených míří na ty případy, kdy právní otázka (již dříve) vyřešená dovolacím soudem v jeho dosavadní rozhodovací praxi by měla být (dovolacím soudem) posouzena jinak (srov. již výše zmíněné usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, nebo usnesení ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Poukazuje-li dovolatelka rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2007, sp. zn. 25 Cdo 1999/2005, pak patrně přehlédla, že toto rozhodnutí vychází z odlišného skutkového stavu, který se promítl i v právním posouzení věci.

Dovolatelka se mýlí, považuje-li dovolání za přípustné pro řešení otázky procesního práva, zda odvolací soud může hodnotit soukromou listinu (znalecký posudek jí předložený) rozdílně od soudu prvního stupně za situace, kdy v řízení nebyla ani formálně popřena správnost této listiny, která podle jejího názoru v rozhodování dovolacího soudu nebyla ve všech souvislostech vyřešena, neboť na řešení této otázky napadené rozhodnutí nespočívá, tato otázka nebyla pro rozhodnutí odvolacího soudu určující (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013). Podle dikce ustanovení § 237 o. s. ř. je jedním z předpokladů přípustnosti dovolání skutečnost, že na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí závisí, tedy že odvolacím soudem vyřešená právní otázka je pro jeho rozhodnutí určující.

Proti té části výroku rozsudku odvolacího soudu, kterou byl zrušen rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu zaplacení částky 104.188,- Kč, dovolatelka brojí námitkou, že odvolací soud se odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu, konkrétně od rozsudku ze dne 29. října 2003, sp. zn. 32 Odo 879/2002, uvedl-li v rozsudku, že „jako důvodnou se nadto jeví být námitka žalované, že žalobkyně pojištění majetku spotřebovala“, neboť jde o námitku uplatněnou v rozporu s ustanovením § 205a odst. 1 o. s. ř. K této výhradě dovolatelky platí totéž, co bylo uvedeno v předchozím odstavci. Odvolací soud zrušil - z části - rozhodnutí soudu prvního stupně proto, že je považoval za nepřezkoumatelné co do skutkových i právních závěrů ohledně souvislosti nákladů za právní zastoupení vynaložených poté, kdy žalovaná technický průkaz vozidla žalobkyni vydala, a zaplaceného pojistného s porušením právní povinnosti žalované vydat žalobkyni technický průkaz vozidla. Závěr o nepřezkoumatelnosti rozsudku soudu prvního stupně dovolatelka nezpochybnila. Námitku žalované odvolací soud uvedl „nadto“, tedy nad důvody, pro které považoval rozsudek soudu prvního stupně za nepřezkoumatelný. Námitka žalované nebyla důvodem pro zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 3. března 2015



JUDr. Hana G a j d z i o k o v á


předsedkyně senátu




Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2015, sp. zn. 32 Cdo 2849/2014, ECLI:CZ:NS:2015:32.CDO.2849.2014.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies