30 Cdo 271/2015

19. 03. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 241 odst. 1

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka ve věci žalobkyně M. K., proti žalované Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, identifikační číslo osoby 41197518, se sídlem v Praze 3, Orlická 2020/4, o zaplacení 300.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 240/2010, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 1. 2014, č. j. 1 Co 492/2013 - 357, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :



Předmětem řízení bylo zaplacení shora uvedené částky jako náhrady nemajetkové újmy, která měla být žalobkyni způsobena nesprávným úředním postupem při vydání platebního výměru Všeobecnou zdravotní pojišťovnou ČR - Okresní pojišťovnou v Ostravě ze dne 8. 10. 1998, č. j. 1348104219. Odvolací soud v záhlaví uvedeným usnesením k odvolání žalobkyně potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 19. 9. 2013, č. j. 23 C 240/2010 - 335 (výrok I.), kterým bylo podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích zastaveno dovolací řízení proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 26. 10. 2011, č. j. 1 Co 178/2011 - 241, pro nezaplacení soudního poplatku, a současně bylo rozhodnuto, že žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Současně odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Vydání usnesení soudu prvního stupně předcházela výzva k zaplacení soudního poplatku ve výši 10.000,- Kč do 14 dnů od doručení usnesení, a to za dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, když současně byla žalobkyně poučena, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude dovolací řízení zastaveno. Výzva byla žalobkyni doručena dne 26. 8. 2013.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, aniž splnila podmínku zastoupení podle § 241 odst. 1 o. s. ř. Současně žalobkyně podala žádost o osvobození od placení soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro toto řízení.

Rozsudkem odvolacího soudu ze dne 26. 10. 2011, č. j. 1 Co 178/2011 - 241, byl potvrzen zamítavý rozsudek soudu prvního stupně. Důvodem zamítnutí žaloby byl nedostatek pasivní legitamce žalované v řízení o náhradu škody způsobené právnickou osobou při výkonu (delegované) státní správy. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 14. 12. 2011.

Dne 10. 2. 2012 podala žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 26. 10. 2011, č. j. 1 Co 178/2011 - 241, dovolání, spolu se žádostí o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolání.

Usnesením ze dne 13. 4. 2012, č. j. 23 C 240/2010 - 271, soud prvního stupně žalobkyni nepřiznal osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a neustanovil jí zástupce z řad advokátů, což odůvodnil zřejmou bezúspěšností uplatňování práva. Toto rozhodnutí bylo k odvolání žalobkyně potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 26. 6. 2012, č. j. 1 Co 112/2012 - 283, a nabylo právní moci dne 23. 8. 2012.

Dne 24. 8. 2012 podala žalobkyně další odvolání (a setrvala na svém požadavku na ustanovení zástupce), které bylo po výzvě soudu k odstranění vad (§ 43 o. s. ř.) pro vady odmítnuto usnesením soudu prvního stupně ze dne 4. 1. 2013, č. j. 23 C 240/2010 - 306. Toto rozhodnutí bylo k odvolání žalobkyně (spojenému opět se žádostí o ustanovení zástupce) potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 29. 5. 2013, č. j. 1 Co 46/2013 - 316, a nabylo právní moci dne 25. 7. 2013.

Dne 7. 10. 2013 podala žalobkyně proti usnesení odvolacího soudu ze dne 29. 5. 2013, č. j. 1 Co 46/2013 - 316, dovolání (spojené opět se žádostí o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a ustanovení zástupce pro dovolací řízení).

Usnesením ze dne 22. 10. 2013, č. j. 23 C 240/2010 - 348, soud prvního stupně odmítl dovolání žalobkyně proti usnesení odvolacího soudu ze dne 29. 5. 2013, č. j. 1 Co 46/2013 - 316, které jí bylo doručeno dle § 50l odst. 1 o. s. ř. vyvěšením na úřední desce dne 25. 7. 2013, a to podle § 214b odst. 1 a § 208 odst. 1 o. s. ř. pro opožděnost, když dovolání bylo podáno u soudu v elektronické podobě dne 7. 10. 2013 a doplněno písemným podáním došlým soudu dne 10. 10. 2013, tedy po uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání. Toto rozhodnutí bylo k odvolání žalobkyně potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 29. 1. 2014, č. j. 1 Co 493/2013 - 360, ve spojení s opravným usnesením ze dne 19. 6. 2014, č. j. 1 Co 493/2013 - 394, a nabylo právní moci dne 10. 3. 2014.

Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 29. 1. 2014, č. j. 1 Co 493/2013 - 360, podala žalobkyně dovolání společně s dovoláním proti usnesení odvolacího soudu ze dne 29. 1. 2014, č. j. 1 Co 492/2013 - 357.

S dovoláním spojenou žádost o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta žalobkyně odůvodnila svými majetkovými poměry.

Usnesením soudu prvního stupně ze dne 19. 11. 2014, č. j. 23 C 240/2010 - 402, byla žalobkyně vyzvána, aby si pro podání dovolání v této věci zvolila zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podala řádné dovolání proti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 1. 2014, č. j. 1 Co 492/2013 - 357, a ze dne 29. 1. 2014, č. j. 1 Co 493/2013 - 360, ve znění opraveného usnesení ze dne 19. 6. 2014, č. j. 1 Co 493/2013 - 394. Současně byla žalobkyně poučena, že nebude-li do 10 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena soudu prvního stupně plná moc pro zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Toto usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 27. 11. 2014.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“

Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem.

Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku pro některé fyzické osoby stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.

Požádala-li dovolatelka opětovně o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, pak za situace, kdy neuvádí žádné nové skutečnosti, které by mohly zvrátit předchozí pravomocné soudní rozhodnutí, kterým soud nepřiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a neustanovil ji zástupce z řad advokátů pro zřejmou bezúspěšnost uplatňování práva, brání novému rozhodnutí o této žádosti překážka věci rozhodnuté (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 99/2013). Pro závěr, zda jde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. přitom platí v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení vždy shodná hlediska (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 67/2014).

Z dovolání nevyplývá, že by byla žalobkyně jako dovolatelka právně zastoupena, nebo že by sama měla právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně nesplnila zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a dovolací řízení zastavil.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 19. března 2015

JUDr. Pavel Simon
předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2015, sp. zn. 30 Cdo 271/2015, ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.271.2015.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies