23 Cdo 4557/2014

10. 03. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 237

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně JAF HOLZ spol. s r.o., se sídlem ve Vyškově, Pustiměřská 717/9, PSČ 682 01, IČO 46353283, zastoupené JUDr. Zdeňkem Hrouzkem, advokátem se sídlem v Brně, Pražákova 1008/69, PSČ 639 00, proti žalované Beskydská stavební, a.s., se sídlem v Třinci, Frýdecká 225, PSČ 739 61, IČO 28618891, zastoupené JUDr. Radkem Hudečkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Škroupova 1114/4, PSČ 702 00, o zaplacení částky 202.175,70,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 4 Cm 181/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. června 2014, č. j. 1 Cmo 22/2014-193, takto:

Dovolání se odmítá.


Odůvodnění:


Žalobkyně uzavřela se žalovanou kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo dodání překližky foliované vodovzdorné. Žalobkyně se na žalované domáhá zaplacení kupní ceny ve výši 202.175,70,- Kč spolu s úrokem z prodlení. Žalovaná tvrdí, že zboží bylo dodáno vadně, proto jej písemně reklamovala a vyúčtovala žalobkyni náklady spojené s reklamací. Tyto následně započetla proti pohledávce žalobkyně, čímž došlo k jejímu zániku. Sporným mezi stranami není nárok žalobkyně vůči žalované, ale skutečnost, zda nárok žalobkyně zanikl jednostranným zápočtem žalované, když si žalovaná započetla proti pohledávce žalobkyně pohledávku související s náklady reklamace. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 6. listopadu 2013, č. j. 4 Cm 181/2009-161, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 202.175,70,- Kč spolu s úroky z prodlení a náhradu nákladů. Soud prvního stupně vycházel z toho, že kupní smlouva je neplatná, když byla uzavřena dodatečně ex post po dodání zboží, proto je neplatné i odstoupení od smlouvy a volba nároku z vad zboží.

K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 25. června 2014, č. j. 1 Cmo 22/2014-193, rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud vycházel z toho, že základním principem výkladu smluv je priorita výkladu, který nevede k závěru o neplatnosti smlouvy, je-li takový výklad možný. Právní závěr soudu prvního stupně o neplatnosti kupní smlouvy je nesprávný, když dodatečná kupní smlouva je potvrzením ústní a platné kupní smlouvy uzavřené na základě objednávky kupujícího. Vzhledem k tomu, že pro tento nesprávný právní závěr se soud prvního stupně nezabýval oprávněností reklamace, důvodností odstoupení od smlouvy a způsobilostí nároku žalované k započtení na pohledávku žalobkyně, odvolací soud jeho rozhodnutí zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním ze dne 8. září 2014. Dovolání podává dle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., když odvolací soud ve svém rozhodnutí věc nesprávně právně posoudil, když právní názor soudu prvního stupně o absolutní neplatnosti kupní smlouvy označil za přepjatě formalistický, aniž by zohlednil i další rozhodné skutečnosti. Dovolací důvod spatřuje žalobkyně v posouzení, zda dodatečně uzavřená kupní smlouva s objektivní nemožností plnění je či není absolutně neplatná. Právní názor odvolacího soudu považuje žalobkyně za vadný a vůbec se s ním neztotožňuje, když zmiňované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 360/2013 na souzený případ vůbec nedopadá, neboť zde byla odlišná důkazní situace, a to posouzení platnosti smlouvy v případě tzv. konverze pojistné smlouvy. Odvolací soud rovněž odkazuje na nález sp. zn. II. ÚS 224/98, přičemž takový judikát v databázi soudní judikatury neexistuje. Rozhodnutí odvolacího soudu je alibistické, nesprávné, vadné a účelové, když vytržené publikované právní věty bez znalostí konkrétních podmínek případu jsou vydávány za právní názor odvolacího soudu s vážnými následky pro žalobkyni. Dle názoru žalobkyně je dodatečná kupní smlouva uzavřená ex post až po dodání zboží absolutně neplatná pro objektivní nemožnost plnění. K zápočtu pohledávek uvádí, že obdržela dvakrát stejný jednostranný zápočet, pokaždé však na jinou částku. Nebylo tak zřejmé, kterým právním úkonem mělo k započtení dojít. Navíc žalovaná započítala pohledávku nesplatnou. S ohledem na výše uvedené tak dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání žalobkyně vyjádřila dne 6. října 2014 a s tvrzeními i právním názorem žalobkyně nesouhlasí, když toto hodnocení by bylo přepjatě formalistické. Právní posouzení věci odvolacím soudem považuje za správné. Dodatečně uzavřená kupní smlouva je potvrzením ústní kupní smlouvy. Žalovaná má za to, že je zcela zřejmé, že se domáhala vrácení kupní ceny za vadné a reklamované zboží, tedy že uplatnila zcela jasnou a konkrétní pohledávku vůči žalobkyni, přičemž oprávněnost reklamace doložila znaleckým posudkem. Nadále tak tvrdí, že žalobkyní uplatněný nárok zanikl započtením. K namítané předčasnosti zápočtu odkazuje na listinné důkazy založené ve spise a závěr soudu prvního stupně o tom, že započtení nebylo předčasné. Žalovaná s ohledem na výše uvedené navrhuje, aby dovolací soud dovolání jako nedůvodné zamítl a rozhodl o povinnosti žalobkyně nahradit žalované náklady řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. bod 2 článku II., zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) k tomu oprávněným subjektem (účastníkem řízení) při splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání neobsahuje stanovené náležitosti.

Dle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Z výše citovaného ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. i z judikatury dovolacího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. června 2014, sen. zn. 29 NSČR 46/2014) vyplývá, že jednou z obligatorních náležitostí dovolání je, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části).

Dovolatelka však nevymezuje, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Skutečnost, že dovolatelka má odlišný názor na právní závěry odvolacího soudu, nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání dle § 237 o. s. ř. Žalobkyně v dovolání nedostála požadavku § 241a odst. 2 o. s. ř., neboť z dovolání není patrno, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti.

Podle první věty § 241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Podle § 243c odst. 1 o. s. ř. dovolání, které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.

Z výše uvedeného vyplývá, že v dovolání žalobkyně absentuje obligatorní náležitost, která nebyla doplněna po dobu trvání lhůty k dovolání. Vzhledem k tomu, že bez této náležitosti nelze v dovolacím řízení pokračovat, Nejvyšší soud s odkazem na ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. dovolání žalobce odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (§ 243b ve spojení s § 151 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 10. března 2015

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4557/2014, ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.4557.2014.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies