30 Cdo 1503/2014

18. 03. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 237
  • OSŘ - § 243c odst. 1

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Vlacha a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobce M. S., zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Spálená 14, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o odškodnění nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 16 C 98/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2013, č. j. 17 Co 434/2013-107, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.



O d ů v o d n ě n í :


Městský soud v Praze jako soud odvolací výrokem I. napadeného rozsudku změnil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 6. 6. 2013, č. j. 16 C 98/2012-70, ve vyhovujících výrocích o věci samé (jimiž soud prvního stupně konstatoval, že v žalobou namítaném řízení vedeném u Krajského soudu v Praze posléze pod sp. zn. 47 Cm 626/2009 „došlo k průtahům v řízení a tím bylo porušeno právo na spravedlivý proces žalobce“ a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na odškodnění tím způsobené nemajetkové újmy částku 58.500,- Kč s příslušenstvím) tak, že žalobu zamítl. Současně výrokem II. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz přechodná ustanovení čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.; dále jen „o. s. ř.“) dovolání žalobce odmítl dílem pro nepřípustnost, dílem pro vady neodstraněné ve lhůtě dle § 241b odst. 3 o. s. ř.

Dovolatelem nastolená otázka, zda lze (jak to učinil, dle dovolatele nesprávně, odvolací soud) ztotožnit odškodnitelnou dobu řízení (toliko) s úsekem, „který je vymezen od doručení informace účastníku řízení o probíhajícím řízení až do pravomocného skončení takového řízení“, nemůže založit přípustnost dovolání, neboť odvolací soud se při jejím řešení neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4336/2010; rozhodnutí Nejvyššího soudu uvedená v tomto rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz). Poukaz dovolatele na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“), není přiléhavý, neboť uvedená otázka v něm řešena není – dovolatelem citovaná část Stanoviska směřuje, což dovolatel přehlíží, k objasnění rozdílu mezi průtahy v řízení (ve smyslu nečinnosti) a nepřiměřenou délkou řízení (jako celku).

Dovolatel neuvádí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání pro druhou v dovolání formulovanou otázku, „zda řízení vedené o meritu věci v jedné instanci… a trvající 4 roky lze označit jako řízení bez průtahů, ve kterém bylo rozhodováno v přiměřené délce.“ Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (tak jako v dané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné; pouhá kritika právního posouzení věci odvolacím soudem ani odkaz na § 237 o. s. ř. či citace (části) jeho textu v tomto směru nepostačují (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014, ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1389/2013, či ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). V části obsahující uvedenou námitku tak dovolání trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Jelikož dovolatel podal dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v celém jeho rozsahu, dovolací soud konstatuje, že dovolání do výroku, jímž odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, taktéž nemá zákonem stanovené náležitosti, neboť dovolatel ani pro něj neuvádí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Rozhodnutí odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení na posouzení dovolatelem shora formulovaných otázek nespočívalo a jinou otázku hmotného nebo procesního práva dovolatel ve vztahu k němu v dovolání neuvedl.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.


V Brně dne 18. března 2015

JUDr. František Ištvánek
předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1503/2014, ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.1503.2014.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies