21 Cdo 1333/2014

18. 03. 2015, Nejvyšší soud

Možnosti
Typ řízení: Civilní, Civilní (dovolací)
Doplňující informace

Citované předpisy:

Vztahy k předpisům:

  • OSŘ - § 200y odst. 1
  • ObčZ 1964 - § 152 odst. 1

Prejudikatura:

Právní věta

Oddlužení je šancí na nový začátek

Text judikátu

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní věci zástavního věřitele Ing. V. K., zastoupeného Mgr. Martinem Štuksou, advokátem se sídlem v Praze 4 - Podolí, Kaplická č. 1037/12, proti zástavním dlužníkům 1) Ing. L. V., a 2) A. V., oběma zastoupeným JUDr. Miroslavou Srbovou, advokátkou se sídlem v Praze 10 - Vinohradech, Korunní č. 810/104, o soudní prodej zástavy, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 8 C 327/2010, o dovolání zástavního věřitele proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. června 2013, č. j. 20 Co 192/2013 - 128, takto:

Usnesení krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Odůvodnění:


Zástavní věřitel se domáhal, aby k uspokojení jeho pohledávky ve výši 8.561.700,- Kč s úrokem z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež rozvedl, byl nařízen soudní prodej zástavy, a to „pozemku parc. č. 328/1, orná půda, o výměře 14.567 m², pozemku parc. č. 328/3, zahrada, o výměře 3004 m² a pozemků ve zjednodušené evidenci původ Pozemkový katastr: parc. č. 328/1, BPEJ 55001, o výměře 5151 m², parc. č. 329/1, BPEJ 55001, o výměře 3292 m², parc. č. 329/2, BPEJ 55001, o výměře 1631 m², parc. č. 314/2, BPEJ 52901, o výměře 468 m², parc. č. 314/1, BPEJ 55001, o výměře 426 m² vše v k. ú. V., zapsaných u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrálního pracoviště Kolín, na LV č. 620 pro k. ú. V., obec V.“. Návrh odůvodnil zejména tím, že zástavní věřitel a J. L. (který později spolupráci s účastníky ukončil) na straně jedné a zástavní dlužníci na straně druhé uzavřeli dne 13. 11. 2002 a 14. 11. 2002 dvě smlouvy o spolupráci při realizaci prodeje a vybudování inženýrských sítí na pozemcích zástavních dlužníků. Podle smluv měl zástavní věřitel a jeho společník na pozemcích zástavních dlužníků zbudovat inženýrské sítě, následně měly být pozemky prodány a z výtěžku uhrazena odměna zástavního věřitele a jeho společníka. V případě, že zástavní dlužníci neposkytnou součinnost, k níž se ve smlouvách zavázali, měli uhradit druhé smluvní straně za provedené investice náhradu ve výši 800,- Kč za m² dotčených pozemků. K zajištění pohledávek zástavního věřitele a jeho společníka z obou smluv o spolupráci byly dne 13. 11. 2002 a 14. 11. 2002 uzavřeny zástavní smlouvy, jimiž bylo zřízeno zástavní právo k označeným nemovitostem. Dopisem ze dne 8. 10. 2007 vypověděli zástavní dlužníci plnou moc, kterou zmocnili zástavního věřitele, aby „jejich jménem jednal ve věci převodu vlastnických práv k předmětným nemovitostem a mohl provádět další smlouvou definované činnosti“. Výpověď plné moci považuje zástavní věřitel za „neposkytnutí součinnosti podle čl. 2 odst. 2.8, resp. 2.9 smluv o spolupráci při prodeji a vybudování infrastruktury; v souladu s tímto smluvním ustanovením se pohledávka zástavního věřitele za provedené investice do pozemků zástavních dlužníků stala splatnou.

Okresní soud v Kolíně rozsudkem ze dne 28. 4. 2011, č. j. 8C 327/2010-37, žalobu s návrhem, aby „k uspokojení pohledávky žalobce ve výši 8.561.700,-Kč s zákonným úrokem z prodlení jdoucím od 3. 11. 2007 do zaplacení, soud nařídil prodej nemovitostí žalovaných, a to: pozemků parc. č. 328/1, parc. č. 328/3, dále pozemků ve zjednodušené evidenci původního Pozemkového katastru parc. č. 328/1, parc. č. 329/1, parc. č. 329/2, parc. č. 314/2 a parc. č. 314/1, zapsaných v katastru nemovitostí, vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kolín, pro obec a katastrální území V., na listu vlastnictví č. 620“, zamítl, a rozhodl, že „žalobce je povinen zaplatit žalovaným“ společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení 13.236,65,- Kč k rukám „právní zástupkyně žalovaných“ advokátky JUDr. Miroslavy Srbové. Vyšel z toho, že „pomyslnou část pozemků“ nelze považovat za způsobilý předmět zástavy ve smyslu ustanovení § 153 občanského zákoníku, neboť mezi způsobilými předměty zástavy není vyjmenována, a proto posoudil obě zástavní smlouvy pro rozpor se zákonem jako neplatné. Uzavřel, že žalobce nedoložil existenci zástavního práva; z důvodu procesní ekonomie se již nezabýval dalšími podmínkami nařízení soudního prodeje zástavy.

K odvolání zástavního věřitele Krajský soud v Praze usnesením ze dne 29. 9. 2011, č. j. 20 Co 371/2011-57, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vyložil, že zástavní věřitel doložil zástavní smlouvy, jimiž dokládá vznik zástavního práva, kdo je zástavním dlužníkem i vlastnické právo zástavních dlužníků k nemovitostem zatíženým zástavním právem. Přisvědčil zástavnímu věřiteli, že vlastník celé věci může dát do zástavy jen její ideální část; v tomto směru považoval rozhodnutí soudu prvního stupně za nesprávné. Připomněl, že z návrhu zástavního věřitele nelze zjistit, na základě čeho navrhuje prodej nemovitostí jako celku, když dokládá, že zástavní právo bylo zřízeno k zajištění jeho pohledávky jen co do jedné ideální poloviny nemovitostí, a že zástavní věřitel dosud nedoložil zajištěnou pohledávku.

Okresní soud v Kolíně usnesením ze dne 21. 1. 2013, č. j. 8 C 327/2010-100, „k uspokojení pohledávky zástavního věřitele ve výši 8.561.700,- Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 7,75% ode dne 17. 7. 2011 do zaplacení“, nařídil „soudní prodej zástavy: - ideální poloviny nemovitostí : pozemku parc. č. 328/1, pozemku parc. č. 328/3 a pozemků ve zjednodušené evidenci původního Pozemkového katastru č. 328/1, 329/1, 329/2, 314/2, 314/1, vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Kolín, obec a katastrální území V.“, a zamítl žalobu „co do části žalobního žádání, kterým se zástavní věřitel domáhal nařízení soudního prodeje zástavy i co do druhé poloviny nemovitostí - pozemku parc. č. 328/1, pozemku parc. č. 328/3 a pozemků ve zjednodušené evidenci původního Pozemkového katastru č. 328/1, 329/1, 329/2, 314/2, 314/1, vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Kolín, obec a katastrální území V. a dále co do požadavku na zákonný úrok z prodlení z částky 8.561.700,- Kč od 17. 11. 2007 do 16. 7. 2011“; zároveň rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vyšel z toho, že soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem, a že v řízení o soudní prodej zástavy není významné, zda zajištěná pohledávka zanikla; podstatné je, zda pohledávka vznikla, a to zástavní věřitel osvědčil. Zástavní právo zástavního věřitele k nemovitostem zástavních dlužníků bylo zřízeno platně, nikoliv však k celku, nýbrž v rozsahu jedné ideální poloviny nemovitostí. V tomto směru zápis v Katastru nemovitostí zjevně neodpovídá skutečnému stavu a zástavní věřitel je tak oprávněn dožadovat se uspokojení pouze z této části zástavy.

K odvolání zástavních dlužníků (proti vyhovujícímu výroku usnesení soudu prvního stupně) Krajský soud v Praze usnesením ze dne 12. 6. 2013, č. j. 20 Co 192/2013 – 128, usnesení soudu prvního stupně ve „výroku I.“ (o nařízení soudního prodeje zástavy) změnil tak, že „žaloba s návrhem, aby k uspokojení pohledávky zástavního věřitele ve výši 8.561.700,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75% jdoucích od 17. 7. 2011 do zaplacení soud nařídil prodej zástavy, a to jedné ideální poloviny nemovitostí zástavních dlužníků - pozemků parcelní číslo 328/1, parcelní číslo 328/3, dále pozemku ve zjednodušené evidenci původního pozemkového katastru parcelní číslo 328/1, parcelní číslo 329/1, parcelní číslo 329/2, parcelní číslo 314/2 a parcelní číslo 314/1 zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kolín pro obec a katastrální území V. na listu vlastnictví číslo 620“, se zamítá, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a že zástavní věřitel je povinen zaplatit zástavním dlužníkům náhradu nákladů odvolacího řízení 20.246,- Kč k rukám jejich zástupkyně. Vyšel z toho, že od uzavření smlouvy o spolupráci mezi účastníky do jejího ukončení uběhlo devět let a že za tuto dobu nebylo na pozemcích zástavních dlužníků nic vybudováno, přestože měl zástavní věřitel po celou dobu zmocnění od zástavních dlužníků obstarat podklady pro stavbu a tuto provést, že zástavní věřitel nedoložil, že vybudování inženýrských sítí zabránila nespolupráce zástavních dlužníků (dovozoval-li zástavní věřitel splatnost pohledávky investic ze skutečnosti, že mu zástavní dlužníci vypověděli plnou moc, kterou ho zmocnili ke sjednání prodeje pozemků, pak plná moc byla zástavními dlužníky vypovězena v souladu s čl. III. uzavřené smlouvy, tedy po uplynutí dohodnuté doby, kdy měly být pozemky prodány), a že je proto sporné, zda a v jakém rozsahu vznikl zástavnímu věřiteli nárok na zaplacení prací, které pro zástavní dlužníky vykonal; hodnota těchto prací není zhodnocení pozemků, jak dokládal zástavní věřitel znaleckými posudky.

V dovolání proti usnesení odvolacího soudu zástavní věřitel namítá, že odvolací soud nesprávně vyložil (s ohledem na zjištěný skutkový stav) smlouvy o spolupráci při realizaci prodeje a vybudování inženýrských sítí na pozemcích zástavních dlužníků uzavřené mezi účastníky dne 13. 11. 2002 a 14. 11. 2002. Nesprávné právní posouzení spatřuje také v tom, že bylo rozhodnuto v jeho neprospěch s odůvodněním, že svou pohledávku neprokázal (tj. nebyla postavena v řízení na jisto), přestože dle příslušné právní úpravy postačuje, aby zástavní věřitel předložil takové listiny, které jsou způsobilé rozhodné skutečnosti osvědčit (tj. vedou k jejich posouzení jako pravděpodobných). Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.

Zástavní dlužníci navrhli, aby dovolání bylo zamítnuto, neboť závěr odvolacího osudu, že zástavní věřitel nedoložil vznik a splatnost „zastavené pohledávky“, je správný.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť řízení ve věci bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. (při posuzování podmínek pro nařízení soudního prodeje zástavy se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu), přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání zástavního věřitele je opodstatněné.

Podle ustanovení § 200y odst. 1 o. s. ř. řízení o soudním prodeji zástavy je zahájeno na základě žaloby, kterou se zástavní věřitel domáhá nařízení soudního prodeje zástavy; to neplatí, neumožňují-li zvláštní právní předpisy soudní prodej zástavy.

Podle ustanovení § 200z odst. 1 o. s. ř. soud nařídí soudní prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajišťovanou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem.

Zástavní právo je definováno jako právní institut, který slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy (srov. § 152 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění do 31. 12. 2013 – dále jen „obč. zák.“); zástavní právo se vztahuje i na příslušenství této pohledávky (srov. § 155 odst. 1 větu druhou obč. zák.). Není-li pohledávka zajištěná zástavním právem včas splněna nebo byla-li splněna po své splatnosti jen částečně anebo nebylo-li splněno příslušenství pohledávky, má zástavní věřitel právo na uspokojení své pohledávky (zbytku pohledávky nebo příslušenství) z výtěžku zpeněžení zástavy (srov. § 165 odst. 1 obč. zák.). Zástavu lze zpeněžit na návrh zástavního věřitele buď ve veřejné dražbě nebo soudním prodejem zástavy (srov. § 165a odst. 1 obč. zák.).

Soudní prodej zástavy se uskutečňuje ve dvou fázích. V první fázi jde o řízení o soudním prodeji zástavy, které je zahájeno podáním žaloby, jíž se zástavní věřitel domáhá nařízení soudního prodeje zástavy a které končí usnesením soudu, jímž bylo o této žalobě rozhodnuto. Nařídí-li soud vykonatelným usnesením prodej zástavy, přechází soudní prodej zástavy do druhé fáze, která začíná podáním návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem zástavy podle ustanovení § 251 a násl. o. s. ř.; je-li prodávanou zástavou nemovitá věc, užijí se na výkon rozhodnutí prodejem této zástavy ustanovení o výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí, nestanoví-li zákon jinak (srov. § 338a odst. 1 o. s. ř.).

V řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem. Jiné (další) skutečnosti nejsou - jak vyplývá z ustanovení § 200z odst. 1 o. s. ř. – v tomto řízení významné. Uvedené rozhodné skutečnosti současně nemusí být v řízení o soudním prodeji zástavy prokázány (postaveny najisto); pro nařízení prodeje zástavy postačuje, budou-li listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy jeví-li se z předložených listin nebo jiných důkazů alespoň jako pravděpodobné. Doloží-li zástavní věřitel uvedené skutečnosti listinami notáře, může soud prvního stupně rozhodnout o nařízení prodeje zástavy bez jednání, tedy bez slyšení zástavního dlužníka a s tím, že žalobu doručí zástavnímu dlužníkovi až spolu s usnesením o nařízení prodeje zástavy (srov. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 12. 2003, sp. zn. 23 Co 672/2003, které bylo uveřejněno pod č. 89 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004).

To, že v řízení o soudním prodeji zástavy soud zkoumá jen skutečnosti, uvedené v ustanovení § 200z odst. 1 o. s. ř. a že pro nařízení prodeje zástavy postačuje jen jejich osvědčení, samozřejmě neznamená, že by při soudním prodeji zástavy nemohly být uplatněny jiné (další) skutečnosti nebo že by jejich osvědčení nemohlo být zpochybněno. Nemůže k tomu ovšem důvodně dojít v řízení o soudním prodeji zástavy, ale až ve druhé fázi soudního prodeje zástavy, tedy v rámci řízení o výkon rozhodnutí prodejem zástavy (bude-li návrh na nařízení tohoto výkonu rozhodnutí zástavním věřitelem podán), a to zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí (srov. např. § 268 odst. 3 o. s. ř.) nebo vylučovací (excindační) žaloby podané po nařízení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 267 o. s. ř. (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1467/2004, které bylo uveřejněno pod č. 37 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005).

V projednávané věci nebylo mezi stranami sporu, a vyšly z toho soudy obou stupňů, že zástavní věřitel doložil zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Při posuzování otázky, zda zástavní věřitel doložil také zajištěnou pohledávku, se však odvolací soud od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu odchýlil.

V řízení bylo osvědčeno, že podle bodu 2.9 Smlouvy o spolupráci při prodeji a vybudování infrastruktury na pozemcích k. ú. V., okres Kolín, uzavřené mezi účastníky (a J. L.) dne 13. 11. 2002, se účastníci mimo jiné dohodli, že „pokud účastníci 1. (zástavní dlužníci) neposkytnou součinnost, k níž se v této smlouvě zavázali, stává se pohledávka dle odst. 2.5 (800,- Kč/m²) za provedené investice do pozemků účastníků 1. (zástavních dlužníků) splatnou uplynutím 15 dnů po písemné výzvě. Shodné ujednání obsahuje pod bodem 2.8 obdobná smlouva mezi týmiž účastníky ze dne 14. 11. 2002 ve vztahu k tam uvedeným pozemkům. V bodu 2.1 a 2.3 obou smluv o spolupráci se účastníci 1. (zástavní dlužníci) zavázali udělit „písemné zmocnění v rozsahu potřebném k výkonu činností zajišťujících výstavbu inženýrských sítí a prodej pozemků uvedených v bodě I. této smlouvy“, pověřit speciální plnou mocí účastníky 2. (zástavního věřitele) k zastoupení „ve všech záležitostech ve věci vydání stavebního povolení pro výstavbu technické infrastruktury ve správním řízení“, a „ve všech záležitostech souvisejících s prodejem pozemku, včetně nezbytných právních úkonů s tímto prodejem spojených“. Takovou plnou moc udělil zástavnímu věřiteli zástavní dlužník 1) dne 2. 10. 2006 a zástavní dlužnice 2) dne 3. 10. 2006. Dopisem ze dne 8. 10. 2007 pak oba zástavní dlužníci vypověděli platnost jimi udělené plné moci „ve věci převodu vlastnických práv k nemovitostem: Pozemková parcela 328/1, 328/3, 314/1, 314/2, 328/1, 329/1, 329/2 o celkové výměře 28 539 m² na LV č. 620 k. ú. V.“. Na to reagoval zástavní věřitel výzvou, aby mu zástavní dlužníci z důvodů neposkytnutí součinnosti „podle odst. 2.9 mezi účastníky uzavřené smlouvy“ zaplatili 22.831.200,- Kč.

Za tohoto skutkového stavu odvolací soud přehlédl, že pro rozhodnutí o nařízení soudního prodeje zástavy nemusí být rozhodné skutečnosti (zajištěná pohledávka, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej je navrhován, a kdo je zástavním dlužníkem) prokázány (postaveny najisto), ale že postačuje, budou-li takové skutečnosti listinami nebo jinými důkazy osvědčeny. Cílem této první fáze soudního prodeje zástavy totiž není – jak výše uvedeno - zjišťování skutečného stavu věci, ale toliko zjištění, zda rozhodné skutečnosti jsou osvědčeny. Vzhledem k povaze osvědčovaných skutečností (v projednávané věci ve vztahu k zajištěné pohledávce) se tak děje většinou listinami. Jedině nejsou-li takto rozhodné skutečnosti osvědčeny, soud návrh na nařízení soudního prodeje zástavy zamítne. Není žádného důvodu, aby se soud již v řízení o nařízení soudního prodeje zástavy snažil dokazováním napevno postavit, zda rozhodné skutečnosti (zajištěná pohledávka, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej je navrhován, a kdo je zástavním dlužníkem) jsou skutečně dány, prokázány, postaveny najisto. Tomu slouží druhá fáze soudního prodeje zástavy, tedy v rámci řízení o výkon rozhodnutí prodejem zástavy (bude-li zahájeno) podaný návrh na zastavení výkonu rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2014, sp. zn. 21 Cdo 640/2013). Jestliže tedy v projednávané věci bylo zjištěno (osvědčeno), že vznik „pohledávky dle odst. 2.5 (800,- Kč/m²)“ se měl odvíjet od skutečnosti, že „účastníci 1. (zástavní dlužníci) neposkytnou součinnost, k níž se v této smlouvě zavázali“, a jednou z povinností, ke které se zavázali, bylo „pověřit speciální plnou mocí účastníky 2.“ (zástavního věřitele) k zastoupení „ve všech záležitostech souvisejících s prodejem pozemku, včetně nezbytných právních úkonů s tímto prodejem spojených“, a jestliže zástavní dlužníci dopisem ze dne 8. 10. 2007 vypověděli platnost jimi udělené plné moci „ve věci převodu vlastnických práv k nemovitostem“ v obou smlouvách o spolupráci mezi účastníky uvedených, je nepochybné, že tak neposkytli (resp. odmítli nadále poskytovat) součinnost, k níž se v uvedené smlouvě zavázali, a byli-li zástavním věřitelem vyzváni, aby z důvodů neposkytnutí součinnosti zaplatili 22.831.200,- Kč, je nepochybné, že zástavní věřitel osvědčil také zajištěnou pohledávku a její splatnost. Prováděl-li odvolací soud za této situace dokazování (listinami), postupoval nesprávně.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné; protože nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu (Krajskému soudu v Praze) k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 226 odst. 1, § 243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. března 2015

JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu

Chcete pokračovat ve čtení?

vytvořit účet zdarma

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2015, sp. zn. 21 Cdo 1333/2014, ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.1333.2014.1, dostupné na www.nsoud.cz. Jedná se o neautentické znění, které bylo soudem poskytnuto bezplatně.

Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. Povolit cookies